 |
Co určitě vidět v Kuale Lumpur:
Věže Petronas -
dvojvěž: Petronas Twin Towers, nádherně osvětlené v noci
Batu Caves -
unikátní obrovské jeskyně na kraji města, u vstupu pozlacená socha
Bukit Bintang
- centrum
Jak z letiště
KLIA do centra
Přeprava mezi
Kuala Lumpur a Singapurem
Věže Petronas
Úmysl dojít pěšky k dominantě města - věžím Petronasu jsme už skoro vzdali, ale narazili jsme na
klimatizované koridory pro chodce. Nad ulicemi na desetimetrových
sloupech vedou dlouhé prosklené chodby pro rychlý přesun v příjemném
chládku. Začínají za pasáží vedle proslulého obchodního domu
PAVILON, jdete vysoko nad křižovatkami, nad ulicemi, máte rozhled a na
důležitých rozcestích sjedete eskalátorem na ulici, do haly hotelu nebo doprostřed obchodního domu.
Šipky k Petronasům nás svedly do široké podzemní chodby, jejíž konec
se před námi ztrácel v nedohlednu. Cítili jsme se bezpečně, protože lidé
vypadali civilizovaně a potkávali jsme hodně
policistů v uniformě, doslova na každém rohu.
Podzemní chodba vyústila v obrovském obchodním centru
SURIA přímo pod
věžemi a když jsme vyjeli po eskalátorech na ulici, nadchla nás krása
stříbřitě nasvícených monumentálních věží. Jejich nádherně osvětlené okolí s
fontánami a vodotrysky vypadalo potmě kouzelně a každému bych přál to
vidět a zažít.
Oba mrakodrapy „Petronas Twin Towers“ sahají 452 metrů vysoko a kolem roku 2000
držely světové prvenství jako nejvyšší budovy světa. Ve 42. poschodí se budovy
propojují mostem přístupným veřejnosti, ale na vstupenky se čeká
v řadě i několik hodin.
Další den jsme k odpočinku využili nádherný park za věžemi. Zeleň
pečlivě udržují, vytrhávají plevel, je zde čisto
a nikdo si nedovolí odhazovat
odpadky. Na pořádek dohlížejí policistky v muslimském
šátku a když si třeba jen lehnete na lavičku, nelíbí se jim to a už jdou po Vás.
V brouzdališti jsme se brouzdali po kolena ve studené vodě a opodál u
umělého vodopádu jsme našli příjemný chládek. V poledne se na slunci
nedalo vydržet, teplota přesahovala 35 stupňů a lidé se
koncentrovali v altáncích a ve stínu stromů.
Věže v Kuala Lumpur
○
Petronas Twin Towers - dvě stejné věže v polovině propojené –
výška 452 m
○ Menara - TV věž na
kopci – sloup 421 m (nahoru jsme nevyjeli - předražené vstupné)
○ Warisan Merdeka Tower
= KL118, 635 m, 118 poschodí, ve výstavbě, dokončení 2020
○ Tun
Razak Exchange (TRX) - komplex mrakodrapů finančního centra, jih města, ve výstavbě
Pod jižní částí Kualy Lumpur se nachází jedinečný tříúrovňový
tunel (Smart tunel) o průměru 13 metrů a délce
9,7 km pro odvod dešťové vody z centra při lijácích (spodní patro) a pro
dopravu (střední a horní patro).
Vlakem do Batu Caves
V metro-vlaku jsem se hned stal centrem pozornosti, ale proč?
Zahalená muslimka, které jsem viděl jen oči a proužek čela, mi něco
gestikulovala, a další ženy na mne upíraly upřené pohledy. Chvíli
trvalo, než mi to došlo: Ocitli jsme se ve vagónu vyhrazeném jen pro
ženy, který byl sice zvenku zřetelně označen, ale vevnitř při průchodu
propojenými vagóny jsme si to neuvědomili.
Metro-vlak poskytuje vysokou úroveň přepravy – všude bylo naprosto
čisto, hodně světla, bezpečno, na stropě všude kamery. Ikony informovaly
o sedmi zákazech – například o zákazu líbání (na obrázku třetí zprava).
Na monitorech se zobrazovaly názvy zastávek, displeje přinášely zprávy a
předpovědi počasí. Uličkou se dalo přehlédnout přes propojené vagóny až
na druhý konec vlaku 100 metrů daleko. Za pouhých
10 Kč jsme projeli napříč Kualou Lumpur a vystoupili jsme na severním
předměstí přímo u jeskyní Batu Caves.
Toto místo musí každý návštěvník Kualy vidět. Nejdříve přijdete před
mohutnou pozlacenou sochu Lorda Murugana (božská postava uctívaná
v jižní Indii, na Srí Lance a v Malajsii).
Železobetonová socha pokrytá zlatým nátěrem měří na výšku 42 metrů.
Vlevo za sochou jsme stoupali po strmém schodišti (272 schodů), kde
skákaly opice a hleděly, co by komu sebraly. Statný drzý opičák vyrval
svačinu z ruky lidem před námi. Velkých opic jsme se trochu báli a
obloukem je obcházeli.
Na vrcholku schodiště jsme se ocitli u vstupu do obrovské hinduistické
svatyně schované v jeskyních. Tři propojené
jeskyně měří na délku 400 metrů, na výšku 100 metrů. Do těchto
monstrózních prostor se při hinduistických svátcích vejdou desetitisíce
lidí.
Ze stropů kape voda a do ticha svatyně kokrhají kohouti, kteří tu
vyzobávají kokos z rozbitých kokosových ořechů. Do zadní jeskyně
přichází denní světlo shora průrvou ve skále a působí to hodně mysticky.
Pomalu jsme prošli kolem oltářků, svatyň a kiosků s pěknými suvenýry.
Bukit Bintang - centrum
Podél ulic se střídají obchodní domy evropského typu se skromnými
asijskými obchody. Zboží stálo stejně jako u nás, sem tam něco překvapivě
málo a prodavači se ani příliš nesnažili. Mladé Malajky lákaly hosty do masážních salónů na masáž chodidel,
nadšenci seděli na kraji chodníku s nohama v lavóru a
dravé rybky jim okusovaly kůži. Burácející motorky se proplétaly mezi
lidmi na chodníku, město hlučelo, vonělo desítkami vůní a naplno žilo.
Potkávali jsme šikmooké Číňany, zahalené muslimky a Indy ozdobené červenou tečkou mezi očima.
Kvůli vedru by se dal očekávat čilý noční život, ale kupodivu
po 20. hodině znatelně ubylo lidí v ulicích a mnohé obchody
zavřely. Když ruch ulic utichl, neustále k nám doléhal neustávající
hukot a vypozorovali jsme, že jeho zdrojem jsou tisíce klimatizací
zavěšené na stěnách domů. V místních novinách jsem se dočetl, že na
klimatizaci se v Malajsii
spotřebuje 47 % elektrické energie.
Monorail - lepší než autobus nebo tramvaj
Brzy jsme našli mimoúrovňovou konečnou stanici monorailu „Sentral“. Monorail nás
vezl po kolejové dráze na sloupech deset
metrů nad zemí, z nadhledu jsme pozorovali dopravní chaos
pod námi a rychle jsme překonávali křižovatky, staveniště
a řeky. Kačka
se dala do řeči s mladou dívkou, která nám poradila, kde vystoupit, a
věnovala nám podrobnou mapu Kualy Lumpur.
Jízda monorailem stojí podle vzdálenosti 6 –
12 Kč. V automatu s dotykovou obrazovkou
jsme zadali cíl, zaplatili, automat nám vrátil drobné a vypadlo malé
plastové kolečko – žeton s čipem. Jeho přiložením k turniketu se otevřel vstup a
při výstupu jsme žeton vhodili do turniketu, který porovná zaplacenou
částku s výstupní stanicí a vypustí Vás ven. Žetony neustále kolují,
papírové jízdenky se nemusejí tisknout, jízda načerno je vyloučena,
všude stojí ochranka a dbá na dodržování pořádku.
Nástupní místa některých stanic monorailu jsou učiněným labyrintem a dvakrát nám
jízdné propadlo, když jsme v placeném prostoru nenašli naše
nástupiště a museli vyjít ven hledat jiný vchod. Na pravém obrázku nahoře v dálce
je patrná stanice monorailu.
Booking.com
Hotel s pěti hvězdičkami bez vchodu
Díky nízné cenové hladině v Malajsii jsme si poprvé v životě mohli
dopřát pětihvězdičkový hotel. Stál méně než tříhvězdičkový vybydlený
hotel v Evropě!
Budovu jsme nejdřív obešli dokola, ale
vchod jsme nikde nenašli a portýr nás poslal po šikmé rampě do suterénu,
kam vjížděl jeden taxík za druhým. Ukázalo se, že hotel nepotřebuje mít
vchod, protože hosté se dopravovali zásadně taxíkem až k recepci. Naše
bledé tváře a baťůžky na břiše nás naprosto odlišovaly od všech
hotelových hostů, kterým kufry z taxíků vynášeli zřízenci ve
stejnokroji. Ale i nám se klaněli a otvírali dveře, což jsem jinde nezažil. Třípokojový apartmán v 19. poschodí
hotelu Swiss Garden Rezidence měl prosklenou stěnu od podlahy až ke
stropu a když jsem si stoupl těsně před sklo, otevřel se mi nádherný
výhled (obrázky).
V noci jsme si zaplavali v hotelovém bazénu (voda 30, vzduch 30).
Hotelovou saunu jsme nevyužili, protože samotná Kuala Lumpur je jedna
velká sauna.
Jde o stejný záběr ve dne a v
noci. Na obou obrázcích vlevo nahoře je patrná 421 m vysoká televizní
věž Menara. Pravý obrázek byl pořízen o půlnoci při bouřce, když
blesk prosvítil mračna. Vpravo - bíle zářící věže Petronasu.
Stravování v Kuale
Snídaně v hotelu si budu navždy pamatovat jako gurmánské svátky. Z prostřených
švédských stolů jsme ochutnali, co se dalo - desítky neznámých jídel a
nápojů. Kuchař před námi usmažil z kynutého těsta indickou placku a
ukázal nám, jak se kousky placky trhají a namáčejí ve speciálních
omáčkách. Naši předlouhou snídani pokaždé zakončila kávička
s indonézskými zákusky při posezení na terase. Kéž bych takto mohl
snídat každý den před cestou do práce!
Přes den jsme jedli, kde se dalo, a tekutiny jsme doplňovali z
kokosových ořechů. Prodavač v ořechu mistrně vyseká zubatý otvor a vsune
do něj slámku.
O Malajsii
Malajsie má rozlohu i počet obyvatel přibližně 3x větší než ČR. Patří k rychle se
rozvíjejícím asijským zemím. V hlavním městě Kuala Lumpur (1,6
mil.obyv.) je rozvoj dobře znatelný, hodně se staví a lidem se daří lépe.
Průměrný výdělěk se pohybuje v přepočtu kolem 15.000 Kč měsíčně a cenovou
hladinu mají mírně nižší než u nás. Malajsie se řadí k největším
producentům palmového oleje a kaučuku na světě.
Město Kuala Lumpur zbohatlo díky prodeji cínu, který se v okolí těží.
Klidné odpočinkové zóny se v Kuale Lumpur nacházejí v centru v těsné
blízkosti nejatraktivnějších míst.
Mnoho Malajců mluví anglicky a nebyl žádný problém se tam domluvit.
Nápisy v ulicích jsou psány podle anglické výslovnosti: Bas (autobus), Polis (policie), Sentral (central).
Malajský národní jazyk má tolik nářečí, že Malajci při hovoru mezi sebou
dávají někdy přednost angličtině.
Na vánoční výzdobu téměř na rovníku při tropických teplotách (v polovině
listopadu) se jaksi nedalo zvyknout. Ve výlohách visely baňky a
obsluhující personál v nejednom obchodě nosil červené čepičky podle
Santa Klause. Na pravém obrázku si všimněte v levé horní části reklamy
na Škodu auto.
Do Kualy Lumpur letecky
Přímý let z Evropy trvá 12 hodin. Před přistáním spatříte
nekonečné palmové háje táhnoucí se od obzoru k obzoru, doslova miliony
palem, a pak už se rozhlížíte po nádherné moderní letištní hale
KLIA
-
Kuala Lumpur International Airport. V jednom místě přiléhá k oknům
haly tropický prales a když těsně přistoupíte, máte bujnou vegetaci na
dosah ruky - zatím ještě bez komárů a bez vlhkého vedra.
Po přistání se cestující z mezinárodních linek obvykle přemisťují mezi
oběma terminály vláčkem, který jezdí automaticky a nikdo
jej neřídí. Protlačte se do prvního vagónku úplně dopředu a můžete natočit podobné záběry, jaké
jsou na
youtube.
Jak z letiště KLIA do centra
Autobusem
- za
12 ringgitů se trmácíte přes hodinu, často se zastavuje, cestuje hodně
cestujících, není kam odložit zavazadla. Ringgit
= MYR
= MR
= přibližně 5,50 Kč.
Vlakem
- Z terminálu 1
vyjíždí
pohodlný rychlovlak
"KLIA
ekspres", za čtyři minuty
staví v terminálu 2, pak už uhání bez přerušení a za 28 minut
vystoupíte v centru ve stanici Sentral.
Zpáteční lístek stojí 100 MR, jednotlivá jízda 55
MR (2018).
Taxíkem - Doveze Vás do hotelu a výhoda spočívá
i v pevné ceně
bez rizika ošizení. Před východem z letiště taxíka dopředu zaplatíte
u přepážky "Airport LIMO", kterou nemůžete minout.
Zahalené muslimky chtěly znát počet osob, ukázat velikost kufrů a
zaplatit 74 MR (400 Kč). Při východu z klimatizované budovy dostanete pecku do obličeje, jako když Vás ovane
vzduch ze sauny - zalapáte po vzduchu, přimhouříte oči a předstíráte, že
se nic neděje, na tropické vedro se však dá rychle zvyknout.
Z lístku jsme vyčetli,
že máme nastoupit "at Door 3". Minuli jsme taxíky u jedničky,
u dvojky, u trojky nám ochotný taxikář
naložil kufry a už s námi frčel blízko známého motocyklového okruhu
SEPANG po rychlostní
silnici do centra. Po 45 minutách jsme vjeli dovnitř do našeho hotelu a
vystoupili v klimatizované hale deset metrů od recepce.
Kuala Lumpur - Singapur
Vzdálenost 330 km
mezi oběma městy jsem v minulosti překonal
letadlem, vlakem a párkrát autobusem.
Vlakem:
Denně jezdí vlak "Rakyat Express" po trati Singapur - Kuala, oněch
330 km překoná za 7 hodin a staví u každé
vrby, vlastně palmy, většina cesty totiž vede palmovými sady. Vlak
pokračuje bez přestupu do Bangkoku (popis cesty níže).
Autobusem:
Mezi Singapurem a Kualou denně profrčí nejméně sto autobusů. Jen z
našeho stanoviště odjížděly po 20 minutách.
V Singapuru najdete jedno ze stanovišť jižně
od stanice metra Lavander, v Kuale přímo
pod stanicí monorailu Imbis a tam si v malém
kiosku jízdenku i koupíte. Pravděpodobně do hodiny i odjedete. Jízdenku z internetu
je třeba v kiosku aktivovat nejpozději půl hodiny předem a vyměnit ji za
zelenou jízdenku. Jízdenka stojí 300-500 Kč.
Cesta vede po dálnici, která kvalitou povrchu i vzhledem převyšuje u nás
pověstný úsek Praha-Brno. Vozidla jedou stejnou
rychlostí 110
km/h, a proto nikdo nepředjíždí a cestujete bezpečně.
Počítejte s dobou přepravy 5-6 hodin. Z toho půl hodiny po Singapuru a
až dvě hodiny strávíte na hraničním přechodu, kde se stojí v
dlouhatánských řadách, zvlášť ve špičce. Určitě vyneste z autobusu
všechna svá zavazadla, protože jakmile řidiči dojde trpělivost, odjede
bez Vás. O tom bych mohl vyprávět, jak jsem prosil několik řidičů
dalších spojů a žádný nás nevzal, přestože šlo o stejnou přepravní firmu
a měl jsem jízdenku ...
Autobusovou jízdenku z Kualy Lumpur do Singapuru jsme si koupili doma na
internetu měsíc předem a vybrali jsme si místa
úplně vpředu, abychom viděli na cestu. Těsně před odjezdem nastoupila do našeho
plně
obsazeného autobusu paní, která mne obvinila, že sedím na jejím místě a
chtěla, abych si vystoupil. Zběžně jsem porovnal její a moji jízdenku a skutečně,
oba jsme měli stejné číslo sedadla i hodinu odjezdu.
Seděl jsem dál, a tak paní šla rozzlobeně za řidičem a průvodčím
pokuřujícími venku. Přišli si pro moji jízdenku, nevěřícně nad ní
kroutili hlavou a odešli do přepravní
kanceláře.
Nakonec se ukázalo, že paní měla jízdenku až na další den. Našlo se pro
ni poslední volné místo, paní se mi několikrát omluvila a pokaždé se při
pohledu na mne usmívala.
Řidič našeho autobusu občas mávl rukou šikmo nad hlavou a napřed jsem
myslel, že odhání komáry, ale zdravili se tak řidiči
protijedoucích autobusů. Dálniční pruhy obklopoval udržovaný trávník a dlouhý plot odděloval
autostrádu od bujné zeleně palmového lesa po celé stovky kilometrů.
Na
hlasité video v autobuse se nedalo dívat – samé bitky. Takové
znepříjemnění cesty jsem těžce nesl a když se řidič nedíval, otočil jsem
mu na palubní desce kolečkem, abych alespoň zeslabil zvuk.
Při přestávce na benzince Shell jsem se zašel podívat na cenu
benzínu: 2,10 MYR / litr - odpovídá to ceně asi 13 Kč/litr.
Tento autobus byl užší, pouze se třemi sedadly v řadě (2-ulička-1), aby
se propletl hustým provozem v úzkých ulicích
Kualy. Cestující si mohli zapnout masážní mechanismus zabudovaný v
každém sedadle.
Po čtyřech hodinách jízdy malajským vnitrozemím jsme vjeli na umělý násep, který
spojuje asijskou pevninu s ostrovem Singapur
kilometr vzdáleným. Moře
zleva, moře zprava a před námi hraniční závora. V dáli se tyčily
mrakodrapy ostrova Singapur.
Na hranicích se vystupuje a je nutné si vzít s sebou všechny věci. Kolem
15. hodiny bývá špička a stojí se s pasem v řadě přes hodinu. Autobus
čeká, ale jednou nepočkal a ujel - ještě, že jsem v něm nenechal
zavazadla.
Ve vlaku "Rakyat Express"- ze
Singapuru do Kualy Lumpur
Na hranicích Singapur-Malajsie jsme
nasedli do vlaku, který nás měl za 7 hodin dopravit do 330 km
vzdálené Kualy Lumpur. Rozjeli jsme se zády ke směru jízdy, proto
jsme si přesedli do druhé poloviny vagónu, kde se sedělo ve směru jízdy.
Vzápětí nad námi stál průvodčí. Podali jsme mu jízdenky vytištěné už
doma na papír A4, chvíli si je prohlížel, proštípl a orazil.
Na
první zastávce přistoupila paní s místenkou právě na naše nová místa. Než
jsem se zmohl na slovo, zaktivizovala všechny průvodčí a ti nás hned
vyprovodili zpět. Zase jsme jeli zády ke směru jízdy a hlavu jsem
si mohl vykroutit, jak jsem stále nahlížel dopředu. Vlak sotva dosahoval
úrovně druhé třídy a jel strašně pomalu.
Trať vedla většinou pralesem a dlouhé kilometry se za okny míhaly samé
palmy. Sem tam se objevila otevřená krajina, které dominovala
červenohnědá barva půdy a když u trati stálo pár domků, náš Rakyat
Express tam vždycky zastavil. Nastoupili snědí Indové s nákupem,
vystoupila paní se slepicemi. Nastoupila školní třída: Muslimské dívky
se zahalenou hlavou, kluci v
bílých, nažehlených košilích a všichni působili příjemně a upraveně. Jako
jediní běloši ve vlaku jsme se odlišovali a cítili pohledy cestujících,
kteří si nás po očku prohlíželi. Vlakem neustále procházela uklízečka
s lopatkou a smetáčkem a pokaždé na nás zvědavě hodila pohledem.
Venkovní krajina sálala rozpálená tropickým sluncem, ale ve vagóně jsem
se drkotal zimou. Navlekli jsme si nejteplejší oblečení, protože se
klimatizovalo pod 20 stupňů. Dvě Malajky na sedadlech před námi
si přes sebe přehodily deku.
Konečně jsme se v podvečer dokodrcali do Kualy Lumpur. Vlak zastavil vedle
betonové zdi, skoro nikdo nevystupoval a nabyl jsem dojmu, že jsme na
zastávce na předměstí. Seděli jsme proto dál. Když po chvíli začal
průvodčí zavírat dveře a pískat, moje pochybnosti se zvětšovaly, popadli
jsme baťohy a spěšně vyskočili na nástupiště. Vzápětí se vlak rozjel do
Bangkoku.
V ulicích to naplno žilo
Za
rohem jsme objevili obrovskou nádražní halu „Sentral“ plnou lidí a
prodírali jsme se davem. Už ráno nám jeden Číňan doporučil, abychom v
Kuale nenosili tašku přes rameno, protože nám ji někdo strhne.
Batůžky
doporučil nést na břiše před sebou a držet rukama. Zloději prý jdou hlavně
po cestovních dokladech, protože na ukradené pasy se dostanou do zemí,
kam by je jinak nepustili. Batůžky jsme si přehodili před sebe na břicho
a prodírali se davem lidí v podchodech a nadchodech.
Na přechodech jsme se rozhlíželi na všechny strany, protože auta jezdí
vlevo a jejich řidiči příliš nehledí na barvu na semaforu. Motorky se
zjevovaly nečekaně ze všech stran i na chodníku a chodci hromadně
přecházeli na červenou.
|
 |
seznam.cz