|
|
Home
Bulharsko autem
Balkán
autem
Albánie autem
Turecko autem
Rumunsko
autem
Maďarsko
autem
Finsko
autem
Norsko
autem
Švédsko autem
Litva
autem
Lotyšsko
autem
Estonsko autem
|
|
|
Cestujte do Rumunska autem
a nadchne Vás krása rumunských hor. Nenechte se odradit popisem naší
příhody. Je velmi pravděpodobné, že zemí projedete bez problému a budete
nadšeni.
Naše nepříjemná zkušenost -
vydírali nás rumunští mafiáni !
Je pátek třináctého,
jasné slunečné odpoledne a vracíme se domů. Jsme 100 km za
Bukureští, máme před sebou 500 km jízdy Rumunskem a 1.100 km
nonstop jízdy domů. Blížíme se k městu
Pitesti (170.000 obyvatel), na které hned tak nezapomeneme.
Na rušné křižovatce v Pitesti zahýbáme podle směrovek vpravo a asi 100
metrů za křižovatkou vidím spuštěné závory a stojící kolonu. Zastavujeme na konci kolony, před námi stojí kamión a zakrývá výhled. Z
bezpečnostních důvodů se zevnitř zajišťujeme.
Vzápětí přicházejí k našemu autu tři podivní mladíci. Jeden se postaví
přímo před auto, abych nemohl odjet, druhý přichází k mému okénku.
Naráz s hrůzou vidím v jeho ruce kámen a už s ním poklepává na přední
sklo těsně před mým obličejem. "Davaj děngy nebo razbijem sklo !!!"
V několika řečích odrecitoval, že chce prachy nebo rozbije přední sklo a
klepal šutrem na okno stále silněji a naléhavěji.
Musel jsem vypadat klidně, protože přitvrdil a začal křičet,
že jestli neznám rumunskou mafii, tak teď ji poznám. Lidé chodili
kolem po chodníku pět metrů vedle nás jakoby nic, museli to vidět, ale
netýkalo se jich to. Nějaká žena se nás zastala, ale
odstrčili ji. Jeden z mladíků se pokoušel otevřít zadní kufr tím,
že něco strkal do zámku.
Sehnul jsem se pro peněženku a hledal v ní dole pod sedadly tak, aby
peněženku neviděli. Sám jsem do peněženky neviděl. Vytáhnu rumunskou
bankovku (v přepočtu 45 Kč), pootevřu na centimetr okno a prostrkávám
ji ven. Vzali si ji a samozřejmě je to rozlítilo, protože čekali
mnohem víc.
"Euro, davaj euro !!!", řve podrážděný mladík a klepe, skoro buší
šutrem do čelního skla. "Nemám euro", odpovídám, nevinně
gestikuluji a tvářím se jako neviňátko. Kámen tluče stále silněji a jde
do tuhého. Další mladík u bočního okénka doráží na manželku, také on má
kámen a klepe s ním na sklo vedle ní.
Závory se zvedají, já to vidím, oni ještě ne a hraju o čas. Shýbám
se, jakože hledám další peníze, zařazuju přitom nenápadně
jedničku, kolona se pohnula a pomaličku najíždím na mladíka před autem,
ten raději uhýbá a prudce vyrážím dopředu. Jsme z toho venku, sklo
vydrželo a nic se nám nestalo !
  Další kilometry jedeme pěkně vystrašení - co se mohlo stát.
Rozbité sklo by asi znemožnilo další jízdu a nedovedu si představit, jak
bychom hledali nějaký servis. Auto s cizí značkou
a s rozbitým sklem je v rumunském prostředí něco jako nemocné, postižené
zvíře - tím spíš si
na něho dravci dovolí. Nejspíš by nám lidé vybrali věci
z auta, pak auto rozebrali nebo hned celé ukradli a my bychom se vrátili
domů vlakem, pokud bychom zachránili pasy a peníze na cestu. Pochybuju,
že by mi byl k něčemu mobil, mezinárodní karta ABA nebo volání na
policii. Možná
to vidím příliš černě, ale naráz jsme k Rumunům
ztratili zbytky důvěry a byl problém i z obyčejného
tankování nafty nebo
obyčejného zastavení na záchod. Dlouho jsme hledali příhodné místo a
zatímco byl jeden v křoví, ostatní čekali ve střehu, kdyby u nás někdo
chtěl zastavit.
Co by si asi mafiáni dovolili v noci někde v horách beze svědků, raději
nepřemýšlet. V naší situaci nešlo o život nebo
zdraví, ale naše auto mělo namále.
Skupinka mafiánů se v Pitesti před vlakovým přejezdem asi tímto povoláním
živila. Možná si o přijíždějícím cizinci řekli v mobilu, možná dokonce
spojili dráty na kolejích, aby se závory sklopily.
Uvažovali jsme později o způsobech obrany v takové situaci. Možná by bylo
účinné začít troubit - to by mohlo vetřelce odehnat, ale mohlo by to i
urychlit jejich záměr. Asi bylo dobré, že jsem jim něco dal a bylo
zbytečné dát hned velkou částku - vždycky by chtěli ještě víc.
 Také jsem si vzpomněl, že jeden z mladíků udělal po předním skle dva
tahy nějakým špinavým hadrem. Zřejmě si vytvořili alibi a v případě
konfliktu by tvrdili, že za očištění předního skla nechceme zaplatit.
Z krásných Karpat jsme nic neměli, nefotili jsme, se zajištěnými
dveřmi jsme jen bez zastávek projížděli napříč Rumunskem a moc se těšili
do civilizovaného Maďarska, kde můžeme bez obav i potmě kdekoliv
zastavit. Teprve v Maďarsku z nás napětí spadlo.
Popsaná příhoda se nám stala před několika lety. Mnoho lidí však říká,
že projeli přes Rumunsko a Bulharsko vícekrát a pokaždé hladce.
Dobrá zpráva nakonec: Dnes už vede kolem Pitesti dálniční obchvat.
Romania
Zpomalí Vás časté kolony a
mraky kamionů. Země je čistější než Bulharsko, udržuje si pořádek, ale
necítím tam srdečnost jako v Bulharsku, pociťuji
jakousi strohost, odměřenost a obavy ze zvůle policie a úřadů z uměle
vytvořených problémů, které mne mohou stát velké peníze.
Vedlejším okresním silnicím se raději vyhněte
- jezdí tu nezřídka koňské povozy a pomalu se
pohybující vraky neosvětlených aut. Namísto kuželíku používají na
okreskách starou pneumatiku - pneumatika uprostřed silnice varuje před
jámou nebo velkou nerovností. Kolem cest pobíhá mnoho toulavých psů a
koček, sem tam leží přejeté zvíře na silnici.
Průjezd Bukureští bývá horor, popojíždíte v koloně běžně hodinu po rozmlácených
cestách a snadno zabloudíte.
Rumunsko je nádherné, příroda kolem cesty stojí za to, hlavní tah mají v
dobrém stavu, úsek Pitesti - Bukurešť - Ruse (bulharské hranice) jedete
po dálnici, kromě průjezdu Bukurešti pohoda.
Popis odbavení na hranicích
Projeli jsme Bulharsko a přijíždíme na hranice do Rumunska - hraniční
přechod Ruse. U prvního okénka (žlutá budka na obrázku) vybíral Bulhar
po 6 €
 a nebyl ochotný
vysvětlit, za co platíme.
"Davaj šjest euro!", chtěl po mně zvýšeným hlasem. Dal jsem 6 €
a chtěl potvrzení - bumažku - papír. Odpovědí mi bylo "Čau" a okénko
se zavřelo. Cizinec
za mnou také chtěl potvrzení a dopadl stejně - řekl mi, že tak to tady
chodí pořád a vybírají poplatek za přejezd přes Dunaj, ale většinou do
vlastních kapes. U dalšího okénka si celník vzal
naše pasy a začal nás pomalu zkoumat, měl dost času, deset
aut za námi mu nevadilo. Ptal se na podrobnosti o naší cestě, dokonce i na mé
povolání, choval se nadřazeně, přehlíživě a ironicky. Znelíbit se mu by znamenalo odstavení a čekání i několik hodin,
dokud by nedostal aspoň 10 €. Raději jsem předstíral, že mu moc
nerozumím, nedostal od nás nic a pustil nás bez problémů.
V minulých letech se už situace stávala neúnosnou, protože bulharští i rumunští
celníci běžně vytvářeli cizincům různé umělé problémy, aby dostali
úplatek. Měli jste všechno v pořádku, ale celník Vás dál nechtěl pustit.
Prý Vaše tónovaná skla jsou v jejich zemi
zakázána (a nebyla to pravda). Nebo při výjezdu ze země našel na autě
malý škrábanec a chtěl potvrzení policie. Nemáte potvrzení ? Tak tady
zůstanete, dokud nedokážete, že jste nezpůsobil v naší
zemi nehodu.
V Bulharsku i Rumunsku proběhla mezi celníky čistka a mnoho z nich
propustili. Sami jsme viděli na některých okénkách mnohojazyčné nápisy
"zde se nic neplatí" a četl jsem leták
"kdybyste byli žádáni o úplatek, volejte na
číslo....".
Ruse - výjezd z celnice na most přes Dunaj
uprostřed mostu vysoko nad Dunajem
Na bulharské straně hranice jsme
stáli 20 minut, z toho 5 minut se celníci věnovali jen nám. Měli pár
otázek a také se ptali, jestli jsem kuřák, ale nic jsem jim nedal.
Nakonec zvedli závoru a pokynuli směrem k mostu. Ten je snad 2 km dlouhý a vede vysoko nad Dunajem - budovatelská stavba
z r. 1953. Vjeli jsme do Rumunska a na zdlouhavé rumunské celní formality
jsme si vystáli další řadu.
Opět několikeré ukázání
pasů.
Celník se rozčilil a něco na mne rumunsky vykřikoval, byl opravdu
vzteklý a chvilku jsem nechápal, co chce. Podal jsem mu zelenou
kartu s techničákem a uklidnil se. Další dva celníci obcházeli
auto dokola, zkoumali číslo auta, čtvrtý celník si nechal otevřít kufr a
kladl otázky: Hašiš? Bomba? Pistola?
Popojeli jsme k další závoře, kde se platí dálniční známka - týdenní za 3 €. Zvedli
závoru a byli jsme v Rumunsku. Naposledy jsem tady před mnoha lety
projížděl vlakem a nezapomenu, jak mi ve vlaku, když jsem spal, chtěli
vyzout a ukradnout boty.
 Bukurešť
tušíme na severu, kde spatřujeme
mimořádný oblak smogu. Po kraji dálnice jely desítky koňských povozů
převážejících dřevo a větve stromů z lesa -
asi je zde drahé topení a předzásobují se na zimu,
je však 33 stupňů a
teplota stoupá.
Na obchvatu města sem tam prudké
brzdění,
zúžení cesty, stavební práce na silnici a semafor pouštějící střídavě
oba směry. Tady jsem jel poprvé v životě vědomě
na červenou. Zprvu jsem na červenou zastavil, ale
předjíždělo nás jedno auto za druhým a troubili na mne, tak jsem jel
taky. Mezitím už vyrazila kolona ve zúženém koridoru na zelenou proti
nám, takže jsme si navzájem nemohli vyhnout a všichni na sebe
troubili. Asi běžná situace.
Na obchvatu se kolona pomalu vleče, pak dlouho stojíme a teploměr
ukazuje venku 38 stupňů. Máme za sebou 7 hodin
cesty a 360 km, před sebou 1.200 km. Povzbudivé. Naše auto bez
klimatizace, jsme zpocení, ruce se lepí na volant, ale
zatahujeme všechna okénka a zamykáme
 se,
protože podél kolony procházejí pochybná individua a nabízejí
pochybné zboží - jakési turecké koberce a kalkulačky a netušíme ještě,
co zažijeme za dvě hodiny. Po půlhodině popojíždění zjišťujeme,
proč to nejelo - křižovatka bez semaforů, z naší strany stopka a
po hlavní silnici nekonečný proud aut.
Důležitá křižovatka: V Bukurešti u velkého Carrefouru nepokračovat dál k centru
města, ale na dálnici (vlevo jsou směrovky z tohoto místa).
110 km za Bukureští dálnice končí a vjíždíme do Pitešti. Tady jsme měli
nepříjemný zážitek (příhodu popisuji
nahoře na této stránce).
Byli jsme tak rozrušeni, že jsme krásu přírody při průjezdu
Karpat
nevnímali a jediným naším cílem bylo dostat se rychle z Rumunska pryč. Do Maďarska zbývalo 500 km jízdy, jeli jsme zevnitř zajištění a
nechtěli jsme už zastavovat.
prodejna zeleniny v Rumunsku u hlavního
tahu
Před půlnocí dojíždíme na hranice, čekáme půl hodiny a konečně vjíždíme
do Maďarska, kde se cítíme bezpečně a
zbytek cesty je už příjemný, v 05.40 jsme doma.
|
|
