Home

Slunečné pobřeží
Vlas
Nesebr
Primorsko
Kiten
Bulharsko foto
Bulharsko autem
Balkán autem

Albánie autem
 
Turecko autem
 
Rumunsko autem
 
Maďarsko autem
 
Finsko autem
 
Norsko autem
 
Švédsko autem

Litva autem

Lotyšsko autem

Estonsko autem



             

Pobyt na Slunečném pobřeží (2010) nám přinesl rozčarování.  Některé nepříjemnosti jsme popsali a očíslovali dole v textu. Chystáte-li se na Slunečné pobřeží, pak čtěte. Toto Vám cestovní kanceláře nenapíšou.
 
Bulharsko zdražuje, ceny za služby a občerstvení rostou, aniž by rostla jejich kvalita. Cenová hladina je v letoviscích stejná nebo mírně vyšší než v Česku, reklama a upoutávky tam sdělují nepravdy a přibývá pokusů obrat Vás nefér způsobem. Třeba když si objednáte pizzu, můžete dostat kotouček o průměru 10 cm.
 
1. Za všechno se platí
Vycházíme ze dveří našeho hotelu ke krásnému bazénu a sedáme na lehátka. "Déset léva", vítá nás plavčík. Je podvečer, proto raději zamíříme k moři,  tam se už jistě platit nebude. "Petnájset leva" (15 leva = 220 Kč), ozve se nám za zády, když si sedáme na lehátka. Ani tento plavčík to ještě nevzdal, přestože většina lidí odešla. Sedáme si do rozpáleného písku.
 
2. Pijavičky v moři
Plavu v moři, ale něco mne ve vodě svrbí, postupně na více místech, jako by mne štípl mravenec nebo komár. Je to nepříjemné, pátrám po medúzách, ale ty nevidím.  Konečně ve vodě pozoruji spoustu malých štípalek - vypadá to jako 1-2 cm dlouhá pijavička nebo žížalka s tykadélky. Stačí být na pár vteřin v klidu a už kotví na mém těle, jedinou obranou je neustálý pohyb.  Rychle lezu na břeh. "Jaká byla voda?", ptají se Hela s Kačkou. "Nic moc" a raději už mlčím. 
Není to novinka, tihle živočichové prý žijí v Černém moři už dlouho, k vylíhnutí potřebují teploty blízké 30 stupňům a pláž obsadí krátkodobě na den-dva. Pak se zas dlouho nová generace neobjeví. 
 
3. Hádka v podvodné směnárně
Docházely nám bulharské peníze. Mohl jsem zajít k bankomatu, ale zamířil jsem ke směnárně. Kurz na velkém poutači venku 1.90 leva/€ byl dobrý, tak jsem vstoupil dovnitř a vsunul pod okénko 100 €.
Slečna mi bleskem podala propisku a vytištěný papír, podpis prosím. Papír přidržuje prstem, cosi zakrývá, zpočátku papír nechce pustit, beru jej do ruky a už to vidím: Namísto 190 leva mám dostat jen 150 leva (rozdíl 550 Kč). Říkám: "Tak to ne, venku máte jiný kurz" a slečna na to: "A tady vevnitř taky jiný!" Pootáčím se ke stěně, kde visí nenápadný lístek s úplně jinými, nižšími kurzy, než jsou na velkém poutači venku. 
 
"Chci zpět svých 100 euro", říkám rezolutně.  "To je vyloučené - nedám - jedině 150 leva." Opakuji to desetkrát jako gramofonová deska, říkám, nic jsem nepodepsal, tedy žádná smlouva není uzavřena, vraťte peníze. Slečna se mi zprvu směje do očí a pak už mne jen ignoruje. Je otrlá, prošla asi nějakým školením, jak odrbat turisty. Telefonuje si s kamarádkou a brousí si nehty pilníčkem.
Volám mobilem Helu, naštěstí hned přichází, jsme na ni dva a přecházíme do útočného tónu. Zkouším poslední trumfy:  "Jsem novinář", vymýšlím si, " a popis této epizody si přečtou statisíce čtenářů". Slečna trochu znejistí. "Vraťte mi 100 euro", klepu, skoro buším na okénko. Neoblomná. Zkouším poslední možnost - vytáčím číslo 112. Je mi jasné, že mne pošlou někam, ale číslo doopravdy vytáčím a displej otočím ke sklu, aby ho slečna viděla. "Za chvíli tu bude policie, volám 112, dejte mi mé peníze!" a důrazně klepu na sklo.
Pohodila mi 100 € bankovku a vztekle zvolala: "You are stupid!"  (Jste hloupý!)
Opáčili jsme podobně a udělali tři kroky do ulice, kde už nás sledoval hlouček lidí.  
 
Pro přesnost uvádím, že velké poutače všude na ulicích zobrazují pouze kurz "we sell" - když chcete eura koupit - skoro nikoho však tento sloupec nemůže zajímat. Sloupec kurzů pro prodej leva, o který jde,  mají všichni prázdný. Paní může oprávněně argumentovat, že kurz vystavený venku je pro jiný případ, celé to však není fér jednání.

4. Podvádí tak většina směnáren
Během krátké procházky jsme zaznamenali tři případy, kdy se zákazník u okénka dohadoval a nesouhlasil. Každý to vzdal, i  Němec měnící 500 €.  Třech mladých Maďarek mně bylo líto, ty vydržely oponovat pět minut.
Venku vyšší kurzy, nakoukli jsme dovnitř a tam vždy malým písmem na stěně nižší kurzy.
Peníze jsme vyměnili v hotelové směnárně. Ukázal jsem nejdřív bankovku přes okénko a chtěl napsat na papír cifru. Měnili jsme v kurzu 1.93 leva/€, který je běžný v bankách a některých hotelích.
Dovedete si teď představit, jak by asi dopadla výměna peněz od veksláka na ulici? A kolik se jich k nám hlásilo!
 
5. Mažte odsud pryč
Takhle nějak probíhal náš příjezd: Zastavili jsme s naším postarším Renaultem Clio na parkovacím místě před hotelem.
"Tady nemůžete stát!", vybafl na nás nesympatický mladík.  "Jsme hoteloví hosté", já na to a vytahuju tašky. 
"Tak mi dejte klíčky od auta!"   V autě máme soukromé věci a ukryté peníze, proto odmítám klíčky vydat.
"Mažte odsud pryč!",  reagoval.
Auto jsme zamkli a s taškami se vlečeme k recepci.
"Volám pro odtah", nese se za námi. Na recepci si trvali na tom, že bez odevzdaného klíče nesmím na jejich parkovišti stát. A to jsme si vybrali hotel kvůli "parkování zdarma" !  
V Americe tak hotely běžně postupují, ale tady jsem neměl ani špetku důvěry. Další dny jsem jen pozoroval, jak se hoši vyžívají  při neustálém neúčelném přemisťování aut hostů.
 
6. Lístek Vám nedáme
Auto jsme odstavili na blízkém placeném parkovišti se závorou a předem jsme museli zaplatit 30 leva (400 Kč) za tři dny. Žádný lístek od auta nebo potvrzení o zaplacení mi nechtěli dát (stává se mi to v Bulharsku na parkovištích často).
Pár minut jsme se dohadovali a když jsem posoudil své parkovací možnosti, odešel jsem poraženě bez lístku. Kdyby tu zítra naše auto nestálo, nenadělal bych vůbec nic.  
 
7. Uskromněte se
Náš hotel vypadal zvenku normálně, ale pokoje měl strašně malé a vybydlené. Tři lůžka zabrala celou místnost a tašky jsme museli skládat na sebe do komínku. Skromný nábytek pamatoval éru Todora Živkova.
O zrezivělé zábradlí na balkoně jsem se bál opřít, ze dvora doléhal hluk a alarmy aut neutichaly ani v noci. Zatuchlá minikoupelna bez okna a bez odsávání obsahovala na třech! metrech čtverečních záchod, miniumývadlo  i sprchu bez zástěny. Hotel Slavyanski byl náš pěkný úlet, velký omyl, cena sice nízká (30 € / pokoj a noc), ale za stejné peníze jsme v Bulharsku měli i luxusní ubytování.
 
8. Wifi jen s nápojem
Na hotelovém pokoji spouštím vlastní notebook kvůli vyhledání jiného hotelu, ale wifi nejde, přestože to leták sliboval. Sjíždíme dolů a Hela se ptá recepční:
"Mají všechny pokoje v tomto hotelu koupelnu tak hroznou, jako je ta naše?" Recepční provinile sklopí hlavu dolů a tiše odpovídá:  "Yes."  
Wifi signál prý zachytíme kolem recepce. Notebook se "chytil" jen opodál u baru a hned přichází číšník - co si dáte?
Zůstat tři noci v hotelu nebo hledat jiný? V hotelu mají invalidní vozík a můžeme si ho brát pro naši Kačku s vymknutým kotníkem, proto zůstáváme.

9. Happy Hours
Poslední večer nás zlákal poutač s akcí Happy Hours - dva míchané nápoje za cenu jednoho. Za 5 leva dva míchané nápoje - tak to si nenecháme ujít. Předkládají nám obrázkový nápojový lístek, ukazujeme na Mochito a už stojí před námi dvě orosené sklenice. V tom nočním vedru skutečně dobré pití.
Prohlížím si podrobně nápojový lístek a už to vidím:  Za dvě  sklenice nezaplatíme 5 leva, ale 15 leva. Jak je to možné?
 
U vedlejšího stolu nastal ruch, dvě starší paní nechtějí zaplatit 15 leva a vedou servírku ke stojánku na ulici, na kterém je křídou napsáno 5 leva. Opatrně naslouchám a nestačím se divit:  "Nemůžeme za to, že nám někdo smazal jedničku."  (15 - 5)  Servírka inkasuje 15 leva, nic na tabuli neopravuje a kavárna se plní turisty. Všichni chtějí Happy Hours.
 
Na Slunečném pobřeží se dá strávit příjemná dovolená, pouze se musíte připravit na to, že Bulhaři ve Vás nevidí milého hosta, ale chodící peněženku.
 
Odradil jsem Vás od Slunečného pobřeží ?
 
Pak doporučuji Primorsko. Podmínky ke koupání na severním okraji Primorska jsou nejlepší, jaké jsme v Bulharsku viděli.
Také doporučujeme levný česky mluvící Kiten nebo městečko Vlas.
 
V těchto letoviscích na Vás nedolehne tolik komerce, budete se cítit jako vítaní hosté a neoberou Vás tak masívně jako na Slunečném pobřeží.
 

 
Slunečné pobřeží - 8 km dlouhý pruh se 120 hotely podél moře, písčitá pláž 30 - 60 m široká, vodní atrakce, půjčovny,  písečné duny,  parky ...
 
Jde o hlavní bulharskou rekreační oblast v blízkosti Burgasu. Podél písčité pláže vede první linie lepších hotelů, dobře udržovaných kolonád a obchodů.
Výstavba nijak nevyniká architekturou a mnohé hotely připomínají paneláky.
Čím dál od pláže, tím hůř to vypadá,  až cca  400 m od moře vede podélná rušná silnice obklopená spíš horšími hotely a zaplevelenými plochami s vysypaným odpadem. Výjimečně i v této oblasti najdete nové hotely, parkové oázy a zahrady zavlažované vodotrysky.   
 
Rozdíly proti chorvatskému Jadranu:
Barva moře - je opravdu tmavé, černé, méně průzračné, ale celkem čisté, mořské trávy málo
Slanost vody nižší, nadnáší tedy méně
Písek převládá, mořská tráva a medůzy se vyskytují málo
Spád do moře mírný - na dno došlápnete ještě asi 60 m od břehu, vhodné pro děti
 
   
                severní část Slunečného pobřeží                                          v dálce vesnice Svatý Vlas
 
Na Slunečné pobřeží ze severu navazuje vesnice Svatý Vlas a z jihu poloostrov Nesebr.  Pláž má moře směrem k východu (mapka vlevo nahoře).
 
Pozor na žlutou vlajku: Mnohokrát se stalo, že vítr odnesl někoho s lehátkem na širé moře. Žlutou vlajku vyvěšují při směru větru k moři. Můžete se sice koupat, ale nafukovací lehátka a matrace nesmějí do vody.
 
Plavčíci na věži si udržují dobrý přehled o tom, kdo jim platil. Pokud se usadíte ve stínu slunečníku, brzy k Vám plavčík přijde a bude chtít kolem 7 leva. A jestli jsou pod slunečníkem plastová lehátka,  pak ještě kolem 5 leva za každé.
V prolukách mezi skupinami slunečníků na širokých veřejných plážích si roztáhnete deku a vlastní slunečník zdarma.
 
   
        pohled k jihovýchodu - na obzoru Nesebr                                      pohled z písečných dun             
 
V kioscích na pláži dostanete občerstvení za ceny na úrovni českých cen. Dá se v plavkách posedět ve stínu nad zmrzlinovým pohárem nebo sklenicí frapé. Ceny na Slunečném pobřeží jsou plus mínus na úrovni cen v Česku, něco je tu dražší, něco levnější. Je to však rekreační oblast s nejvyššími cenami a kdybyste zavítali do městečka kousek od pobřeží,  platili byste překvapivě málo. 
 
Na několika místech Slunečného pobřeží půjčují elektrické vozítko Segway a elektrické koloběžky - skútry (obrázky vlevo). Půlhodina stála 7 leva a hodina dvakrát tolik. Půjčovnu jsme využili dvakrát, jednou si nechali jako zástavu pas,  podruhé půjčili jen tak. Segway se rozjíždělo náklonem dopředu, překvapilo mne značným zrychlením i cestovní rychlostí až 30 km/h. Segway je návyková záležitost, kdo okusí, jezdil by pořád. Kličkovali jsme mezi auty, projížděli parky, pěší zóny, promenádu, přijeli až na mořský břeh a na chvíli jsme se i ztratili,  protože hotely vypadají stejně.
 
   
 
Drahá auta projíždějí uličkami a čím mladší řidič, tím hlasitěji pouští v autě hudbu. Po celou noc tu burácí hudba z aut, restaurací a barů.
Pokud zaprší, stojí v ulicích voda,  protože kanály místy chybějí a cesty jsou špatně vyspádované. V létě prší málokdy, déšť bývá vydatný a zhoršení počasí trvá obvykle jen 1-2 dny. 
Na Slunečném pobřeží v létě obtížně najdete ubytování,  hotely jsou většinou zadané pro cestovní kanceláře, kterým poskytují slevy. Individuálně zaplatíte přes 120 leva za pokoj.