zde jsi
  
 

Kdy se vypravit na Nordkapp  
Slunce na Nordkappu nezapadne od 14. května do 29. července a během tohoto období zde trvá souvislý den.
V den slunovratu 21. 6. (a pár dní před a po) se dají čekat kolony aut a davy lidí.
Abyste viděli Slunce o půlnoci alespoň kus nad obzorem a zároveň se vyhnuli největším návalům, měli byste Nordkapp navštívit  ideálně v době cca od  1. do 15. června nebo od 27. června do 12. července.
Byli jsme tam 8. / 9. července a stálo to za to.
 
Příjezd na Nordkapp
Pátý den cesty po ujetí  3.151 km a po 48 hodinách jízdy jsme dojeli na Nordkapp  na nejsevernějším výběžku Evropy (šipka na mapce).  Kolem příjezdové cesty skoro nic neroste, je to samá pustina, kameny a zase kameny, sem tam lišejníky a zbytky sněhu.
 
Zatímco uprostřed Evropy vrcholila letní vedra, tady panovala zima, silně fučelo, nacházeli jsme se v mraku a cáry mlhy se hnaly kolem nás.  Mlha však byla neobvykle světlá či bílá a to navzdory blížící se půlnoci, protože v těchto končinách právě trval polární den, kdy několik týdnů slunce nezapadne. Ve světlé mlze jsme viděli nejbližší okolí, ale nedohlédli jsme dál než na 50 metrů.
Nejdřív se nám z mlhy vynořily budky se závorami. Parkovné se neplatí, ale vybírají za každou osobu v autě 165 NOK (500 Kč) za jednorázový vstup. Koupili jsme si však dražší vstupenku za 255 NOK (740 Kč) za osobu, která platí 48 hodin i k opakovaným vstupům a do kina (viz dále).
Zažili jsme jak půlnoční Nordkapp přeplněný lidmi, tak i naprosto liduprázdný Nordkapp druhý den ráno. Řekněme si rovnou, že toto místo je vyhledávanou turistickou atrakcí a zároveň s Vámi ho navštíví stovky lidí, doslova davy lidí (220.000 lidí za léto). Můžete však být na Nordkappu úplně sami, jak popisuji dále v textu a jak se nám podařilo hned druhý den ráno.
Parkoviště před Nordkappem zaplňovala více než stovka slušně vybavených karavanů, ve kterých lidé v relativním komfortu přespávali. Většina návštěvníků sem cestuje právě v obytných vozech a přijet autem není tolik obvyklé. Přesto tady parkovalo asi deset aut, dvacet autobusů, pár silných motorek a dokonce přijížděli cyklisté na kolech ověšených baťůžky a bylo znát, že šlapali tisíce kilometrů. Zastavili jsme na parkovišti na konci  světa a zapsali si polohu z GPS: N 71,16883, E 25,78114.  Severněji se autem už nedostaneme, pěšky to jde ještě 200 metrů.
Bylo 22 hodin, když jsme vykročili z parkoviště stejným směrem jako ostatní a z mlhy se vynořily obrysy veliké budovy.
Foukal ledový vichr, kolem se hnaly chuchvalce mlhy, teplota dosahovala sotva 5°C. Proti větru se špatně šlo, zima štípala do uší. Moc jsem litoval, že čepice zůstala doma, ale teplá zimní bunda se osvědčila. 

 
Nordkapp - budova
V příjemně vytopené budově trávilo čas čekáním na půlnoc přes tisíc lidí roztroušených po prodejnách suvenýrů, restauracích, barech, v podzemním kině, kapli, v čekárnách a všude po chodbách.
 
     
 
Obrázek vpravo nahoře zobrazuje prosklenou severní stěnu s výhledem na glóbus (200 m) a s východem k němu. Všechny tři obrázky jsou z velké vstupní haly. Najít volné místo k sezení bylo otázkou štěstí proto lidé seděli na schodech a kde se dalo.

Nordkapp - podzemní prostory
 
Dvě patra pod vstupní halou jsme objevili kinosál a vedle něj podzemní koridor vysekaný ve skále, kterým jsme přešli do prostor někde blízko pod glóbusem a kde v podzemním sále vysedávaly stovky lidí na stupňovitých sedadlech - obrázek vlevo dole. Před hledištěm je do skalnatých útesů zasazena prosklená stěna, návštěvníci sedí u stolečků, popíjejí víno a tiše hledí na severní scenérii  Slunce a moře, ve kterém se odrážejí načervenalé sluneční paprsky. V propagačních letácích se píše o "Půlnoční slavnosti" a stovky Japonců, Číňanů či Australanů mají na ten okamžik předplacené místo k sezení u stolečků se šampaňským (vpravo dole). Na snímcích je patrná skalnatá stěna v sále.
 
     
 
Z této místnosti se vyjde ven na plošinku (obrázek uprostřed).  U zábradlí jste na nejsevernějším místě Nordkappu asi 300 metrů nad mořem, pod Vámi strmě klesá skála k vodě, před Vámi na obloze září půlnoční slunce a jeho odlesky se mihotají na vlnách moře.
Prošli jsme si celou budovu a zastavili se v bufetu. Na kelímek kávy se čekalo v dlouhé řadě, nebylo kam si sednout a když jsem zjistil cenu 4 €, chuť mne rychle přešla. Před půlnocí koncentrace lidí dosáhla vrcholu a všichni vyšli ven ke glóbusu. Každý chtěl vidět půlnoční Slunce nad Severním ledovým oceánem.

 
Nordkapp - glóbus
 
Mezi mraky se začalo objevovat modré nebe, Slunce proráželo a mlha řídla. Tři minuty před půlnocí jako na objednávku mlha ustoupila modré obloze. Vyšli jsme ven ke glóbusu do ledového vichru.
 
     
 
Vylezli jsme si na betonový podstavec ke glóbusu kvůli nezbytnému snímku na památku a pak přešli k zábradlí, za kterým skalnaté útesy prudce klesají  k moři do hloubky 307 m. U glóbusu jsem pozoroval Japonce, kteří oblečení podcenili a zkřehlými prsty rychle natáčeli na minikamery. Počasí se zlepšovalo, vítr ustával a Slunce naplno svítilo.
 
   
 
Po půlnoci jsme se dlouho procházeli po okolí. Všude bylo plno lidí, vládla příjemná atmosféra, všichni se na sebe usmívali, někteří si  oteřeli šampaňské a skupinky se fotily. Lidem bylo víc do řeči a snadno šlo navázat rozhovor.   V některých lidech se něco pohnulo -  jen tak mlčky stáli a hleděli k horizontu moře na severu. Byla jedna v noci a Slunce už hodinu stoupalo výš. Noc a přesto den.
 

 
Vyjeli jsme do drsné pustiny hledat místo na přespání. Hotel za 8.000 Kč na noc pro nás nebyl dostupný, chatky v kempu měli beznadějně obsazené, stan by odnesla vichřice a nešlo by zarazit kolíky mezi kameny. Pak už zbývalo jen přespání v autě. Mohli jsme sjet z cesty a zůstat na nějaké polňačce, ale raději jsme zamířili do nejbližší civilizace, ujeli 35 km do vesnice Honningsvåg a tam jsme přespali na parkovišti mezi domy u moře. V noci jsem kvůli zimě (5°C) dvakrát nastartoval.
 

 
Znovu na Nodkapp
Ráno jsme se probudili v autě s úplně zarosenými okny, špatně vyspalí a rozlámaní. Vylezli jsme ven se protáhnout a hned jsme ožili při pohledu na modrou oblohu bez obláčku a ostré ranní slunce. Nebylo třeba váhat: Pojedeme znovu na Nordkapp a tentokrát ho poznáme bez mlhy, bez lidí a s dalekými výhledy.
 
     
 
Plni nadšení ze severské přírody jsme neustále zastavovali, fotili a rozhlíželi se z kopců po ostrých horizontech.  Včerejší mlhu vítr odvál a příroda se nám převedla v plné kráse.
 
   
 
K závoře při vjezdu na parkoviště jsme přijeli v 9 hodin jako první a pustili nás na včerejší vstupenku.  Na dlouhých obrázcích dole je zobrazen glóbus dopoledne naprosto bez lidí, hlavní budova při příchodu od parkoviště a samotné parkoviště s převládajícími karavany.
Norové často tráví dovolenou v luxusním obytném přívěsu. Takový přívěs obsahuje kromě postelí také toaletu, umývadlo, nádrž s vodou, ohřívač vody na sprchu, kuchyňský koutek, vařič, ledničku s mrazničkou, klimatizaci, televizi, satelit, elektricky vysouvaný schůdek a kdovíco ještě. Převládá značka Hymer a ze zájmu jsme si zjistili cenu pronájmu - Norové platí v přepočtu kolem 3.500 Kč za den. 
 
                             
                             
                             
 
 
Kolem glóbusu jsme se ráno procházeli úplně sami! Vítr nefoukal,  Slunce začalo hřát, ale teplota nevystoupila nad 7°C. Daleko na severu jsme v moři sledovali velkou loď.
Prošli jsme si znovu celou budovu a usadili se v téměř prázdném kině (vstupné nikdo nechtěl). Promítali na široké panoramatické plátno lety helikoptérou nad Nordkappem a ukazovali zdejší přírodu ve všech ročních obdobích. Film trval pár desítek minut a příjemně zpestřil prohlídku.
Prošli jsme si podzemní chodbu s dřevěnou podlahou a uprostřed chodby zabočili do kaple s modrým světlem a podlahou z žulových kostek. Prohlédli jsme si primitivní vitríny podél chodby a zkonstatovali, že celý veliký objekt připomíná budovatelské dílo z betonu se spoustou kýčů a nedodělků. Kdoví, proč tady takové monstrum stavěli, vedli sem elektřinu a asfaltku do neporušené přírody. Tuším, že odpověď se skrývá ve veliké bílé kopuli nad budovou. 
 
   
 
Nordkappu jsme si užili dost, a tak jsme nasedli do auta a v  GPS zadali "domů". Přístroj dlouho počítal a navrhl nám nejrychlejší trasu přes Švédsko 3.873 km dlouhou za 45 hodin jízdy.
Opouštěli jsme Nordkapp a proti nám se valily davy turistů. Proto doporučujeme navštívit toto místo dvakrát a to o půlnoci a další den ráno při otevření od 9 hodin.
Z velké dálky jsme si všimli, že i za jasné oblohy se jediný mrak tvořil právě nad Nordkappem a že stále nabýval na mohutnosti.
 
Oceánský vzduch nasycený vodní párou přichází od severu, naráží na strmý Norkapp a je nucen vystoupat do výšky 300-500 metrů. Výstupem se ochladí a proto nasycená vodní pára se vysráží v mlhu (mračno).
 

 
Výška Slunce nad obzorem
V období od 14. května do 29. července uvidíte na Nordkappu o půlnoci Slunce různě vysoko nad obzorem v rozmezí 0˚ až  5˚  (přesněji: rozdíl zeměpisných šířek Nordkappu a severního polárního kruhu je 4˚37').
O půlnoci v den slunovratu (čili 21.6.) spatříte na Nordkappu Slunce téměř 5˚ nad horizontem. Oněch necelých pět stupňů je jakoby devět kotoučků Slunce nad sebou. Překážkou pozorování se může stát jen počasí.
Čím více dní před nebo po 21.6., tím je půlnoční výška nad obzorem nižší až  14.5. a shodně i 29.7. se sluneční kotouček o půlnoci dotýká mořské hladiny.
Už v blízkosti severního polárního kruhu zažijete bílé noci. Noční světlo však zamezí tomu, abyste spatřili nádherné, barevné závoje polární záře, která je v těchto zeměpisných šířkách častá, ale viditelná jen potmě. Od listopadu do dubna je silnice na Nordkapp uzavřena.
 

Mapka Nordkappu
Nordkapp v širším smyslu představuje nejsevernější norské území o ploše 924 km² s 3.600 obyvateli a ostrov Mageroya (na plánku) je jeho největší součástí.
Nordkapp v užším smyslu se zaužíval jako název pro skalní plošinu 307 m vysokou -  nejsevernější výběžek pevniny do moře - na plánku N (Přestože mys Knivskjellodden 4 km západně sahá o kousíček severněji  - lze pěšky, ale náročné, výchozím místem je malé parkoviště 7 km před Nordkappem).
 
Červená čára vyznačuje posledních asi  60 km před cílem. T znamená 6,8 km dlouhý podmořský tunel, kterým se vjíždí na ostrov  Mageroya. 
H značí vesnici Honningsvåg (cca 1-2 tisíce obyv.), která je největším sídlem oblasti a současně jediným místem široko daleko, kde najdete benzinku, hotel, restauraci,  lékaře, lékárnu, banku Nordeo, supermarket, policii a letiště.
S  označuje Skarsvåg  -  osadu s nejsevernějším kempem. 
 

Sobi
Se soby jsme se setkávali stále častěji.  Nejsou plaší a aut si nevšímají, většinou ožírají nějaké lišejníky na okraji cesty nebo pochodují v zástupu jeden za druhým při krajnici jako chodci a projíždite kolem nich jakoby nic. Když začnou přecházet vozovku, všechna auta zastaví a trpělivě čekají. Na rozdíl od naší zvěře neběží bezhlavě, ale pohybují se spíš pomalu, majestátně a pro řidiče vypočitatelně. Všímají si nás, až když stáhneme okénko a zavoláme na ně. Přijdou k autu a chtějí ze zvědavosti oknem prostrčit hlavu s parohy, ale okénko rychle vysuneme, tak aspoň olížou zpětné zrcátko.   
      
   
 

cestujteseznam.cz     Honza Hanus © 2020

                                                                          zde jsi