zde jsi
  
 

           cestujteseznam.cz     Honza Hanus © 2015  

 
Vydali jsme se autem  na 8.000 km dlouhou cestu Pobaltím a Finskem na sever, přes severní polární kruh na nejsevernější místo Evropy zvané Nordkapp, odtud zpět zajížďkou přes norské Tromsø, k Lofotům a na jih přes Švédsko, Dánsko a Německo domů (mapka vlevo).
 
Jeli jsme dva - já a manželka Hela - a měli jsme před sebou pouze 11 volných dní, protože víc dovolené jsme si vzít nemohli. Někdo stěží pochopí, že trávíme dovolenou v autě.  Pro nás to byl obrovský zážitek, protože jsme vnímali nové poprvé navštívené země, přírodu kolem cesty a prožívali jsme dobrodružství. Vezli jsme s sebou zásoby jídla a plynový vařič, přespávali jsme po kempech a ve stanu (na mapce zelené body).
 
Na mnoha místech jsme v krásné krajině zastavovali a stačilo třeba jen deset minut na procházku, svačinu a fotky. Na severu jsme mnohokrát brzdili kvůli sobům na silnici a nejvíc nás fascinovalo půlnoční Slunce nad finskými jezery, bílé noci a nepřetržitý den. Nad často zataženým Nordkappem nám přálo štěstí a o půlnoci vyšlo z mraků Slunce.
 
 

Polsko

 
Ve čtyři ráno jsme vyjeli z domu a na GPS nastavili první zastávku - IKEA Warszawa. Polsko nás uvítalo dešťovou frontou, přívalovým deštěm a kolonami aut na rozbitých cestách. Kolem silnice se střídaly zchátralé zemědělské usedlosti, pestrobarevné McDonaldy a supermarkety Castorama.
 
Na předměstí Varšavy jsme zaparkovali před IKEOU, zašli dovnitř se najíst a ochutnat polské masové kuličky. Po jídle jsme poseděli a dlouho popíjeli kávu z bezedného hrníčku.
Průjezd Varšavou pak trval 66 minut, za městem po čtyřproudové silnici na sever se jelo špatně, hodně to houpalo a omezovaly nás čadící náklaďáky. Zastavili jsme až v příjemném městě Łomza, prošli pár ulic a cítili se jako v kterémkoliv českém městě. Benzín jsme nakoupili za zbylé polské peníze.
 
        
                                                                 město Łomza v severním Polsku
 
Projeli jsme krásné lesy a míjeli desítky prodavačů borůvek. Sever Polska se nám líbil: Lány obilí, břízy u cesty, čapí hnízda na sloupech. S blížící se Litvou začínaly kopečky, remízky, sledovali jsme pasoucí se dobytek a farmy roztroušené v krásné zvlněné krajině. U cesty prodejci nabízeli levné borůvky a hřiby. Úsek Suwałki - hranice Litva byl z celého Polska nejpříjemnější.
 
        
                                                                             v severním Polsku
 

Litva         O jiné cestě autem do Litvy, na Kurskou kosu a k jantarové stezce podrobněji zde.

 
Nádherná příroda, políčka, remízky a lehce zvlněná krajina. Slunce klesalo k horizontu a barvilo okolí do teplých odstínů.
U Kaunasu jsme nechtěně špatně odbočili a vjeli na předměstí do typicky panelákového sídliště. Paneláky tady postavili dál od sebe, vysadili hodně zeleně a město mi připadlo sympatické. Na sídlišti parkovala typická stará auta - žigulíky a volhy,  jinak se ale po silnicích proháněly nejmodernější vozy.
V Litvě jsme zaznamenali řídký, rychlý provoz a kvalitní silnice, v jednom úseku silničáři kladli nový živičný povrch a divili jsme se proč - stará překrývaná silnice byla ve výborném stavu a kéž by takové cesty byly u nás! Z Kaunasu jsme po dálnici uháněli na Klaipédu (Kurská kosa) a v polovině dálnice jsme odbočili kolmo na sever po rozbité cestě přes Šiauliai.
 

Lotyšsko      O jiné cestě autem do Lotyšska podrobněji zde.

 
O půlnoci jsme projeli Rigou a kus za městem našli vhodné místo na přenocování u moře. Vypadalo to na déšť, proto jsme stan ani nevytahovali a sklopili si opěradla v autě. Spalo se špatně, ale s tím jsme už před cestou počítali.
 
                           
                                                                  noc v Lotyšsku u Rigy na břehu Baltského moře
 
Šest hodin spánku v autě za moc nestálo, ale po rozednění jsme s potěšením zjistili, že jsme objevili dobré místo.  Nádherná písečná pláž Rižského zálivu Baltského moře se táhla kilometry na obě strany, nikde ani živáčka a za námi borový les. Osamělé místo pár stovek metrů od hlavního tahu na sever a blízko rekreační oblasti Saulkrasti.
 
                 
                                                                    poloha  N 57,2719  E 24,4126
 
Lepší snídani v přírodě jsem asi nezažil. Snídali jsme zásoby z domu, na plynové bombě si uvařili čaj, k němu pečivo, seděli na kempinkových sedačkách u stolečku metr od moře a hleděli na daleký mořský obzor. Prostě paráda, úplně mne unesla nádhera okamžiku. 
Moře se ani nehnulo, žádné vlny a voda se zdála teplá. Neodolal jsem a ve vodě se okoupal. Mohla mít tak 20°C, nebyla příliš slaná a dobře osvěžila před další cestou.
 

Estonsko          O jiné cestě autem na estonské ostrovy podrobněji zde.

 
Hned na hranicích bylo znát, že vjíždíme do vyspělé země, která je o krůček před Litvou a Lotyšskem a na první pohled se v životní úrovni neliší od Česka. Estonsko vsadilo na vzdělanost, na rozvoj informačních technologií a začlenění do EU bez výhrad. Na budovách vlaje vždy estonská a evropská vlajka.
Cestou na sever Estonskem podél Rižského zálivu se vlevo střídaly pohledy na moře, lesíky a osady dřevěných domků.
Kolem domů lidé nestavějí ploty, vše mají uklizeno, barevně natřeno, žádný nepořádek, žádné haraburdí, opečovaná výsadba, garáže skryté za živými ploty.

Odbočili jsme z hlavní cesty (na místě N 58,24476 E 24,51474) a projeli úzkou polní cestou kolem kostelíku po vyjetých kolejích k moři - celkem asi 2,5 km, až jsme auto nechali  60 m od moře a přes trochu bahnitý terén kolem rákosí se dostali k vodě.  (N 58,23678 E 24,48278)
 
Tady stačilo vyzout tenisky a dalo se brodit v teplé mělčině stovky metrů od břehu. Někde se dno dotýkalo hladiny a to jste na vodě doslova stáli, prostě nádhera. Dlouho jsme se v teplé vodě a po její hladině procházeli. Vzduch měl 28°C, prohřátá voda také tolik, kupodivu se tady nikdo nekoupal a sami jsme tady strávili letní dopoledne.
V nedalekém městě Pärnu nás splavovalo neúnosné vedro přes 30°C. Zaparkovali jsme ve stínu pod stromy (N58,36971 E 24,54983) a vešli do supermarketu, kde nás upoutal reginální sortiment: čerstvé ryby, sklenice s naloženými houbami, brusinky, pirohy a jiné méně známé pečivo. U teplého pultu jsme si vybrali z mnoha lákavých teplých jídel teplé luštěniny s masem.
 
         
                       mělké Baltské moře Rižského zálivu - voda místy po kotníky,  někde po kolena,  pěšky dojdete 300 m od břehu 
Tallin
Zaparkovali jsme u hotelu Uniquestay, který jsme si vybrali už doma na na internetu. Pokoj byl vybaven počítačem (standard, v ceně), ze kterého jsme si vyřídili poštu, poslali pozdravné e-maily a prolustrovali předpověď počasí na severu Skandinávie. Zdálo se, že na věčně deštivém Nordkappu bude dokonce jasno, ale až den po plánovaném příjezdu. Proto cestou Finskem na sever nebudeme spěchat. 
Večer jsme si prošli centrum Tallinu, starou městskou část obehnanou hradbami a udělali pár fotek. Město se nám zdálo klidné, k návštěvníkům vlídné, všude nápisy v angličtině, cenová hladina jako u nás. Mají zde  i hospodu U Švejka a Haškovu knihu řadí do světové literatury.
 
       
                    park v centru Tallinu                                    stavba carského období                          výhled z katedrálního vrchu
 
Ráno nás při snídani v hotelu zaujaly cedulky s anglickými nápisy zapíchnuté u každého jídla a nebýt nich, některé pochoutky bychom ani nepoznali. Nejvíc mi chutnaly sliznaté hnědé kousky s nápisem "mashroom" (hřiby).
 
Do přístavu na trajekt
Ještě v Estonsku jsme nabrali jsme plnou nádrž benzínu, protože ve Finsku se benzín už tak levně koupit nedá. V přístavu u okénka jsem odevzdal voucher na trajekt, který jsme si vyřídili už doma u firmy CK Periscope (2.200 Kč). Lístek na nejbližší trajekt bez čekání bylo možné zakoupit i  zde, ale nechtěli jsme riskovat zbytečné zdržení.
U okénka chtěli vidět ještě technický průkaz a vydali nám palubní lístek na Nordic Jet Line.  Spolu s námi se nalodily desítky aut, pár motorek a dálkových cyklistů. Auto  jsme ponechali v podpalubí  a vyšli nahoru si  sednout. Kabina pro cestující vypadala jako interiér velké restaurace, měla stovky míst a bar v popředí. Dopřál jsem si předraženou kávu a usedl k oknu.
 
Obloha se zatáhla, znatelně se ochladilo, rozfoukal se silný vítr a trajekt se na vlnách nepříjemně rozhoupal. Šli jsme námořnickým krokem podívat se na záď lodi na venkovní plošinu, ve studeném větru jsme chvilku sledovali gejzíry vody za trajektem a Tallin mizející v dáli.  
Pěkná zima, jestli takto bude na severu, máme se nač těšit! Trajekt se stále víc houpal, až se mi udělalo špatně a nehnutě schoulený na sedadle jsem počítal zbývající minuty do Helsinek. Hřiby, ryby a kávu jsem v sobě udržel a odhodlal jsem se, že příště se delší plavbě trajektem raději vyhnu.

       
    uvnitř trajektu - místa ke stolování                                 ze sedadla u okna                             prostor před barem, prosvětlený strop
 
Během dvou hodin jsme přepluli 90 km napříč Finským zálivem a když se Helsinky přiblížily a palubní rozhlas něco estonsky zahlásil, sešli jsme do podpalubí k našemu autu, které zrovna odvazovali. Všechna auta a motorky během plavby poutaly silné pásy, protože při silném náklonu by se auta sesunula na jednu stranu a tato změna těžiště by mohla být pro trajekt osudná. Právě zde se potopil pověstný trajekt Estonia.

            
 

                             zde jsi