|
|
O letenkách a létání
|
||
|
Honza Hanus © 2024 |
|||
 |
|
|
 |
|
Dobrou představu o tom, co je levná letenka, si uděláte prohlížením webové stránky Akcniletenky.com. V minulosti se tady daly najít zajímavé ceny zpátečních letenek, například Praha – San Francisko za 3.900 Kč, Řím – Tokio za 4.000 Kč, Berlín – Singapur za 4.200 Kč, Praha – Honolulu za 9.300 Kč. Pro nákup letenek tato stránka přesměrovává na Pelikan.cz. Letenky lze koupit jak přímo u letecké společnosti realizující let, tak u stovek zprostředkovatelů. Z logiky věci by letecká společnost měla prodávat nejlevněji a zprostředkovatelé dráž, protože vydělávají na přirážce k ceně, ale logiku zde opět nehledejte. Stává se, že zprostředkovatel bývá levnější.
Ceny letenek
postrádají logiku Aby celková cena klesla, stačí někdy přikoupit další destinaci. Například let z New Yorku do Paříže by stál 7.000 Kč, ale letenka New York – Paříž – Lisabon bude k mání za 5.000 Kč. Opět se nevyužije poslední let. Stačí ceny letenek sledovat, v pravý čas koupit a letenka na jiný kontinent Vás bude stát skoro stejně jako let po Evropě. Také při cestě oklikou s přestupem se dá ušetřit. Zpáteční letenka do Singapuru stála o 6.000 Kč méně jenom kvůli mezipřistání a přestupu v Pekingu, namísto drahého přímého letu z Evropy. Komu nevadí, že v letadle stráví několik hodin navíc, zvolí si levnější cestu s přestupem. Do Jihovýhodní Asie se létá nejlevněji s mezipřistáním v Číně.
Velmi levné letenky jsou tou nejlepší
reklamou – nejvíc upoutají letenky za
korunu, za dolar. Skutečně se v reklamní kampani pár letenek za pakatel
prodá, ale cena jde brzy nahoru. Návnada zabere, mezitím spousta lidí
kliká, hledá a nakonec letí i za normální cenu, přestože by jinak
neletěli vůbec. V letadle pak vedle sebe sedí lidé, kteří zaplatili cenu
naprosto rozdílnou, někdy i násobně jinou.
Lety na krátké vzdálenosti
Lety na dlouhé vzdálenosti Firma Kiwi.com prorazila s nápadem propojit lety různých, nespolupracujících aerolinek do jedné letenky. Provozuje jeden z nejúspěšnějších vyhledávačů letenek na světě a umí najít nejlevnější spojení mezi dvěma letišti. Tato firma se sídlem v Brně denně přeprodá desetitisíce letenek a roční obrat přesahuje 50 miliard korun. U Kiwi si běžně kupují letenky Australané při cestě na Nový Zéland nebo Američané letící do Las Vegas. Na webových stránkách Kiwi.com najdete skvělý vyhledávač: Zadáte, odkud chcete letět, a na mapě světa se Vám zobrazí města s cenou letenek. Na pohled je zřejmé, kam se dá doletět s ohledem na vzdálenost výrazně levněji. Anebo zadáte datum odletu „kdykoliv“ a prohlédnete si ceny po jednotlivých dnech. Letenka bývá drahá pro konkrétní datum a do konkrétního místa. Naopak levně se cestuje, když cíl ani datum nejsou rozhodující.
Je výhodnější koupit letenku přímo u
cizí letecké společnosti nebo raději u českého zprostředkovatele? Obojí
postup přináší výhody i nevýhody: Ještě před nákupem letenky je dobré se ujistit o vízových podmínkách (www.mzv.cz) a to jak do cílové destinace, tak do přestupního prostotu tranzitních letišť. Letenku je lépe kupovat až po získání víza, ESTA apod. Opačný postup je také možný, ale riskujete propadnutí letenky. Když je na všechno čas, začít raději vstupním povolením. Prodejce letenek nezajímá, jestli splňujete vízové podmínky, bude to však kontrolováno na letišti, a to již může být pozdě. Po výběru konkrétního letu se počítač zeptá na pár osobních údajů a nabídne ikonku „rezervovat“ nebo častěji rovnou „pay" a zobrazí se možnosti zaplacení. Nejjednoduší je zvolit úhradu kartou, ale někdy to navýší cenu. Na výběr bývá více možností zaplacení s tím, že peníze musejí být uhrazeny velmi rychle, jinak rezervace zaniká.
Jakmile je platba připsána na účet
příjemce, letenka je v krátké době koupena (v řádu minut nebo
hodin). Zákazníkovi průběžně
přichází záplava mailů: Potvrzení rezervace, faktura, přepravní
podmínky, potvrzení o přijetí platby, nabídka hotelů v cílové destinaci
a hlavně nejdůležitější mail s přílohou elektronické letenky.
Při nákupu letenky je důležité všechno číst a ne jen mechanicky
odklikat. Jak vypadá elektronická letenka? Většinou je to pdf soubor s textem na jednu stranu A4. Uvádí se tam jméno cestujícího, PNR kód, časy odletu a příletu, letiště, číslo letu, název letecké společnosti, limit váhy zavazadel, informace o způsobu odbavení, o občerstvení na palubě, tarifní podmínky, někdy i typ letadla a číslo terminálu na letišti. Na elektronické letence jsou vypsány všechny lety v pořadí, jak se budou absolvovat. Tento doklad se nemusí tisknout, proto se mu říká elektronická letenka, většinou se nikde neukazuje, ale je dobré jej mít aspoň v mobilu. Konkrétní let konkrétní osoby (nebo skupiny osob) se označuje šestimístným PNR kódem z písmen a číslic, například H29BQ5. Pod tímto kódem můžete nalézt svůj let v celosvětových rezervačních systémech. Zkuste zadat PNR spolu s Vaším příjmením bez diakritiky do systémů viewtrip.com, checkmytrip.com, amadeus.com. V některém z nich byste měli svou letenku před odletem najít a ověříte si, že je vše v pořádku. Při charterovém letu s cestovkou k moři však PNR kód většinou nezjistíte, protože se používá jiné značení. Manage my booking – MMB
Jde o správu
letenky v počítači a pro většinu letů je ve vašem zájmu se do MMB
přihlásit a určité věci odklikat. Letecké společnosti běžně prodají víc letenek, než mají míst v letadle. Spoléhají, že se někdo opozdí, nedostaví včas, nenastoupí k letu. Statisticky vzato, skutečně několik jednotlivců ze tří set pasažérů obvykle nepřijde. Jestli je v letadle 300 míst, prodalo se 303 letenek a 3 pasažéři se nedostaví, vyjde to akorát. Za tři sedadla má letecká společnost zaplaceno dvakrát. A co když přijdou všichni? Pak má aerolinka problém. Vytipují si třeba zrovna Vás: „Máme jedinečnou nabídku. Odcestoval byste stejným spojem o 24 hodin později. Zaplatíme Vám hotel, večeři, snídani a přidáme kompenzaci 200 €. Co Vy na to?“ Ne každý s tím souhlasí, a pak nastoupí přemlouvání a licitování. Nabídku vyhlásí letištním rozhlasem, postupně zvyšují odměnu a vždy se někdo najde. Některé letecké společnosti ale postupují tvrději, vytipovanému nešťastníkovi prostě sdělí hotovou věc, že nepoletí, a letenku mu přebukují na jiný termín. Někdo si to nechá líbit a někdo to žene až k soudu, letecká společnost se pak omlouvá a všechno bohatě kompenzuje. Nejdříve se ujistěte, že míříte na správné letiště. V New Yorku uletí letadlo každý den spoustě lidí jenom proto, že se dostaví na letiště JFK (J. F. Kennedy), ale letí jim to z EWR (Newark). V Londýně může být místem odletu LHR (Heathrow), LGW (Gatwick), LTN (Luton) nebo STN (Stansted). Podobně to mají v Miláně a mnohde jinde.
Jak dlouho před odletem je třeba se dostavit?
U krátkých letů v rámci kontinentu většinou stačí dvě hodiny.
Velká letiště bývají rozdělena do
částí zvaných terminály. V Brně nebo v Ostravě se na letišti neztratíte,
mají tam jediný terminál. V Praze se z terminálu č. 1 létá mimo
schengenský prostor (Dubaj, Čína, Turecko aj.), z terminálu č. 2 do zemí
Schengenu, respektive do EU. Velká mezinárodní letiště se skládají ze
čtyř i více terminálů. Označují
se nejčastěji číslicemi, někde písmeny nebo prostě
jen Domestic Terminal (vnitrostátní lety) a International Terminal
(mezinárodní lety). Spolu s většinou příchozích zamíříte do směru označeného Departures (odlety) a hledáte velkou digitální tabuli s rozpisem nejbližších letů. Takových tabulí jsou na letišti desítky a dříve či později na nějakou narazíte. Dejme tomu, že máte odlétat do Tokia v 8.55. Let hledáte na tabuli označené Departures podle času, až naleznete Váš řádek: „08.55 CathayPacific CX548 Tokyo-Narita B check-in 24-28 05.55“. Znamená to plánovaný odlet v 8.55, letecká společnost CathayPacific, let číslo CX548, cílová destinace Tokio, letiště Narita, odlet z terminálu B, check-in na stanovištích 24 až 28, odbavování od 05.55. Údaje „CathayPacific CX548“ se mohou po pár sekundách periodicky měnit za úplně jiné. Na stejný let totiž prodávají letenky různé společnosti a každá si let značí po svém. Pak se rozhlédnete kolem a podle šipek přejdete do terminálu B, kde hledáte přepážky s čísly 24-28. Mnozí automaticky zamíří k přepážce č. 24, kde je nejméně lidí, ale nevšimnou si cedulky „business class“ a zřízenec je pošle na konec dlouhé řady k číslům 25-28. Na elektronické letence se způsob odbavení uvádí, například: „proveďte check-in samostatně“, to bývá u krátkých letů, nebo „check-in je možný jen na letišti“ při dálkových letech. A někdy je možné obojí. Check-in provedete samostatně z mobilu nebo z počítače prostřednictvím Manage my booking (viz výše). Tato možnost se spouští většinou až 24 hodin před odletem. Proklikat se tam někdy stojí dost úsilí, ale samotné vyplnění trvá jen chvilku a obratem Vám přijde palubní lístek s čárovým kódem, který stačí uložit v mobilu. Pokud neodevzdáváte velké zavazadlo, pak na letišti můžete přepážku check-in minout. Přiložením čárového kódu ke čtečce se dostanete do odletového prostoru a pak i do letadla. Když check-in probíhá na letišti, vystojíte příslušnou řadu a na přepážce předložíte pas nebo občanku. Elektronická letenka se neukazuje, tu vytáhnete jen v případě nesrovnalostí. Najdou si Vás v počítači podle jména, zkontrolují platnost pasu, totožnost podle fotky a vízum do cílové destinace, když je potřeba. Zavazadlo položíte vedle odbavovací přepážky na pás a dostanete palubní lístek s číslem sedadla. Někdy Vás na letišti k přepážce check-in ani nepustí a nasměrují k automatickému odbavení. Bývá to malý stojánek, do něhož vložíte cestovní doklad otevřený na dvoustraně s fotkou, na dotykovém monitoru odpovíte na pár otázek ano-ne a vyjede Vám palubní lístek. Pro pasažéry, kteří si neví rady, bývá na blízku pomocný personál. Automatické odbavení se v poslední době hodně rozšiřuje.
Velká zavazadla se přepravují v podpalubním
nákladovém prostoru, říká se jim
odbavená, protože je odevzdáváte při odbavení na přepážce
check-in. Odbavené zavazadlo většinou nesmí překročit 23 kilogramů, všechny tyto kufry se na check-in váží a kdo váhu překročí, bývá poslán stranou, aby si nějak poradil, věci přesunul do jiných zavazadel nebo vyhodil. Když to nepomůže, doplácí se přes tisíc korun.
Kabinové zavazadlo
bývá limitováno různě, nejčastěji bývá přípustná váha do 10 kg a rozměr
nejvýše 56 x 46 x 25 cm. Různé aerolinky to však
mají zavedeno odlišně. Kabinové zavazadlo se většinou nepřevažuje a mnozí toho dost zneužívají. Velké
renomované letecké společnosti bývají tolerantnější, zato nízkonákladovky
je někdy nečekaně stavějí na váhu.
Pěkný nový kufr si můžete na letišti
nechat omotat fólií, aby se nepoškodil, ale při podezření Vám stejně
fólii bez váhání odřežou. Obalení zavazadla stojí běžně 20 € a přijdou
mi to vyhozené peníze, protože dvojí obalení se vyrovná ceně nového
kufru. Nejednou jsem kufr pěkně ovinul potravinovou fólií za 20 Kč. Tekutiny, gely a ostré předměty umístíte do podpalubního zavazadla. V kabinovém zavazadle mohou zůstat jen tekutiny v nádobkách do 100 mililitrů v průhledném uzavíratelném sáčku s objemem do jednoho litru. Naopak v podpalubním zavazadle by neměly zůstat žádné power banky, větší lipolky ani podobné baterie. Velký foťák se může do kufru uložit, ale jeho baterie by se měla přepravit v kabinovém zavazadle. Bývá užitečné uvázat na držadlo kufru barevnou mašličku. V cílové destinaci pak své zavazadlo snadněji najdete a odlišíte od podobných. Letíte-li s přestupem, kufr Vám automaticky přepraví až do cílové destinace. Jsou však výjimky, v USA při prvním přistání je nutné projít imigrační kontrolou, kufr vyzvednout, projít s ním celnicí, a pak jej odevzdat při odbavení k navazujícímu letu.
Po odbavení na přepážce check-in
zamíříte ve směru označeném „To all gates“, ke všem gejtům. K
cestám do zemí Evropské unie dnes stačí občanský průkaz a v rámci
Schengenu se většinou ani nepředkládá. Z hromady si odeberete plastovou přepravku a naskládáte do ní obsah kapes včetně kapesníku, odložíte tam hodinky, mobil, foťák, notebook, bižuterii, sundáte si větší náušnice, přidáte řemen, průhledný sáček s tekutinami, přiberete další přepravku pro kabinové zavazadlo, k němu pohodíte svetr nebo mikinu a někdy chtějí do další přepravky odložit boty. Bývá na to málo času, dozorující pracovníci všechny popohánějí a od každého se nechají ujistit, že má prázdné kapsy, batoh bez nápojů, sprejů a zakázaných věcí. Zatímco přepravky projíždějí tunelovým rentgenem, Vás nechají projít rámem. Polovině cestujících rám zapípá, pak je nechají zvednout ruce a podél těla přejíždějí detektorem kovu. Rám občas náhodně zapípá i „čistým“ a pošle je k osobní kontrole. Vaše zrentgenované věci vyjíždějí na dva pásy, z prvního si můžete věci vzít a upravit se, co vjede na zadní pás, musí projít další prohlídkou. Některá letiště jsou uspořádána jinak a osobní prohlídka probíhá až v gejtu.
Po osobní prohlídce se ocitáte
v odbaveném, zkontrolovaném prostoru s desítkami obchodů. Na
palubním lístku si najdete označení gejtu, například G38 a vydáte se tím
směrem. Gejt bývá běžně i kilometr daleko, což zvládnete s podporou
pohyblivých chodníků. U Vašeho G38 se ujistíte, že tam svítí Váš čas
odletu a Vaše cílová destinace. Je to prostor na letišti v těsné blízkosti nástupu do letadla nebo do letištního autobusu. Prostor bývá někdy volně přístupný, jindy ohrazený. Najdete zde stovky míst k sezení, často s výhledem na letiště a na letadlo, jímž poletíte.
Zhruba 40-20 minut před odletem
vyhlásí pracovnice od přepážky gejtu nástup do letadla. Obvykle se
všichni zvednou a vytvoří stometrovou řadu, aby v ní další čtvrthodinu
zbytečně postávali. Nejlepší je zůstat sedět, protože nic Vám neuteče
a letadlo neuletí, i kdybyste nastupovali poslední. Nejdřív se vyhlašuje
nástup do business class, first class, pro držitele klubových karet a
pro invalidní osoby. Spousta lidí hlášení nerozumí, tlačí se dopředu a
pracovnice je vracejí zpět. Pak se vyhlašuje nástup do zadních řad
nebo nástup podle skupin (group 1, 2 atd. – bývá uvedeno na palubním
lístku). K letadlu se někdy odjíždí autobusem, ale většinou se prochází dlouhým rukávem, tubusem neboli chobotem, spojujícím budovu přímo s letadlem. Nastupuje se zpravidla do přední části levé strany letadla. Zkušené letušky pohledem poznají problémové osoby a nedovolí nastoupit člověku, který očividně není ve své kůži a má zdravotní problém nebo dokonce se motá v podroušeném stavu. Jak se zavřou dveře letadla, není cesty zpět a při transkontinentálním letu trvajícím dvanáct hodin to není legrace někoho oživovat nebo vzdorovat jeho agresi. Při vstupu do letadla letušky prohlížejí palubní lístky (boarding passes) a zajímá je písmeno Vašeho sedadla. Držitele palubních lístků s písmeny A, B, C nasměrují hned vpravo, protože tito sedí na levé straně letadla (ve směru letu), zatímco písmena F, G, H, J, K pošlou čtyři metry rovně a pak doprava na pravou stranu letadla. Prochází se business třídou a pokračuje se uličkou dozadu k číslu řady. Obvykle spousta lidí uličku zatarasí, protože velké kabinové zavazadlo jim nejde zasunout do horního prostoru, zápolí s tím, a namísto aby nechali ostatní projít, blokují padesát lidí s kufry v uličce za nimi. Když se tak chová každý druhý, trvá usazování půl hodiny. Vaše sedadlo označuje číslo a písmeno, například 22A znamená dvaadvacátou řadu u okna. Řady se číslují zepředu dozadu a podle čísla odhadnete, jestli budete sedět vpředu, uprostřed nad křídlem, nebo vzadu. Boeing 777 má nejčastěji 63 řad, v Dreamlineru jich bývá 57 a největší dopravní letadlo A380 jich má na dvou palubách celkem 88. V širokotrupých letadlech na dálkových letech bývá v řadě deset sedadel se dvěma uličkami, například ABC-DEFG-HJK. U levého okna najdete vždy písmeno A, u pravého okna bývá K, ale záleží na konfiguraci, v řadě může být 9 i 11 sedadel. Na charterovém letu k moři nebo po Evropě bude v řadě sedět pravděpodobně jen šest lidí na sedadlech ABC-DEF (u oken A a F). Je lepší okno nebo ulička? Záleží na osobních preferencích. Z okna sice můžete fotit a pokochat se úžasným výhledem, ale od okna táhne chlad, u dálkových letů bývá 90 procent času povinně zatažené a dovoluje se oknem sledovat jen start a přistání. Když chcete na toaletu, musíte vzbudit cizího člověka sedícího vedle Vás, zatímco zvednout se ze sedadla u uličky není problém. U krátkých letů může být lepší okno, u dlouhých ulička. Například v Boeingu 777 je pro dvojici výhodné vybrat si místo k sezení úplně vzadu, kde se trup zužuje a jsou tam dvojsedadla. Pár kroků z tohoto místa, v samotné zádi letadla v kuchyňce (galley) bývá k dispozici od poloviny letu samoobslužný vozík s občerstvením. Jak zjistíte typ letadla, jímž letíte? Sáhnete do síťky na opěradle před Vámi a typ letadla najdete v záhlaví archu s bezpečnostními pokyny. Také na elektronické letence se typ letadla někdy uvádí, ale nedá se na to spolehnout, podle obsazenosti se to může změnit. Na cestách po Evropě poletíte nejčastěji Boeingem 737, nebo Airbusem A320, což jsou dvě naprosto nejrozšířenější dopravní letadla s uspořádáním sedadel ABC-DEF, s jednou uličkou a kapacitou 160-190 osob. Na dálkovém letu poletíte s velikou pravděpodobností některým z těchto sedmi širokotrupých letounů (pořadí podle počtu vyrobených kusů): Boeing 777, slangově označovaný triple seven (trojitá sedmička). Boeing 747, zvaný též jumbo, dobře poznáte podle horního patra, sahajícího jen do poloviny trupu. Airbus A330 patří k osvědčeným letounům středních a dálkových linek. Boeing 787, nazývaný Dreamliner, je díky uhlíkovým vláknům lehčí a tím úspornější.
Airbus A350 je moderní, mimořádně
povedené a perspektivní letadlo s uhlíkovými kompozity. Airbus A380 piloti i cestující milují, jde o největší dopravní letadlo světa, které unese až 850 osob. Pozná se podle dvou palub po celé délce nad sebou a podle mohutnosti, křídla se rozpínají do šíře 80 metrů. Tento letoun však postihl velmi smutný osud: Přestože jde o nejpovedenější dopravní letadlo, jeho výroba předčasně skončila z důvodu drahého provozu. Nad čtyřmotorovými letadly se stahují mraky kvůli vyšším letovým nákladům. Z výše vyjmenovaných se to týká B747, A340 a A380, ostatní jsou dvoumotorová. Je běžné, že desítky minut po plánovaném startu letadlo ještě stojí na stojánce nebo popojíždí po letišti. Přesto nemusí dojít ke zpoždění. Celková doba letu bývá na elektronické letence nadsazena o půlhodinu, na dálkových letech i o hodinu. Start velkého, plně naloženého letadla obvykle trvá kolem 40 sekund – to je doba od začátku rozjezdu po ranveji po odlepení od země. Letadlo by se mohlo vznést i po 30 sekundách, ale piloti jej tlačí k zemi a dál nabírají rychlost, aby vzlétli bezpečně s přebytkem rychlosti.
Do obvyklé letové hladiny ve výšce
10-12 kilometrů letadlo vystoupá asi za 20 minut a během stoupání se
může projevit lehká bolest hlavy způsobená změnou tlaku. K úlevě
většinou stačí nasměrovat na sebe foukače vzduchu a občas polknout.
Za letu se doporučuje mít zapnutý
bezpečnostní pás i v době, kdy to není povinné, a odepnout se jen při
odchodu na toaletu, protože turbulence mohou přijít kdykoliv nečekaně.
Není však třeba mít obavy, let bývá až na výjimky velmi klidný.
Turbulence, pokud přijdou, se projevují v zádi letadla více, u křídel
blízko těžiště méně, ale rozdíl je málo znatelný. Nahoru můžete, dolů musíte. Zhruba 25 - 35 minut před přistáním klesnou otáčky motorů, letoun zvolna sestupuje, přibývá turbulencí, letušky dokončují úklid. V nižší hladině se rozsvítí upozornění „připoutejte se“ a na záchod už to nestihnete. Z palubních reproduktorů pilot zadrmolí cosi nesrozumitelného o počasí na cílovém letišti a vyslechnete pokyn, aby všichni narovnali opěradla svých sedadel, sklopili stolky a aby všechna okna se odtemnila. Letušky obcházejí kabinu a kontrolují to. Poměrně dlouho se setrvává ve vodorovném pomalém letu v malé výšce a málokdy se přistává na přímo, většinou se několikrát zatočí a nalétává. Nakupí-li se víc letadel, dojde k odklonu od letiště nebo se krouží opodál a vyčkává, až na letoun přijde řada. Několik minut před přistáním z okna pěkně uvidíte vysunutí vztlakových klapek, které dovolí letět bezpečně při menší rychlosti. Konce křídel někdy za sebou zanechávají jemnou mlhu a vypadá to, jako by unikal benzín, ale jde jen o kondenzaci vodních par. Pak se ozve hlomoz doprovázející vysunutí podvozku. Ze stometrové výšky sledujete rychle ubíhající krajinu při rychlosti asi 270 km/h, což se může zdát hodně rychlé, ale tam nahoře jste letěli třikrát rychleji! Po kontaktu podvozku se zemí se relativní ticho změní v hluk, konstrukce letadla se otřásá, motory hučí a naplno brzdí obráceným tahem. Nejkritičtější fází letu je dotyk země a následujících několik vteřin. Právě v těchto okamžicích pasažéři charterových letů tleskají, zatímco piloti mají plné ruce práce. Na dálkových letech se netleská s výjimkou ocenění pilotů za něco mimořádného, třeba když v nepřízni počasí opakují okruh. Miliony letadel přistávají bez problému a spíš vyhrajete první cenu ve Sportce, než aby zrovna Váš let byl výjimkou. Cestujte bez obav. Jakmile letadlo u budovy vypne motory, všichni se jako na povel zvednou ze sedadel a stojí v uličkách natlačeni jeden na druhého dalších pět až deset minut. Nejlepší je nespěchat, zůstat sedět a vystoupit mezi posledními.
V letištní budově se necháte vést
šipkami „TRANZIT“, když přestupujete k dalšímu letu, nebo směrem
„IMIGRATION“, pokud jste na cílovém letišti. Po pasové kontrole si
najdete na pásu zavazadlo, projdete celní kontrolou a pak už hledáte
směr „TRAIN TO CITY“, který Vás dovede k metru nebo vlaku do centra. Let
máte za sebou a sérii nových zážitků před sebou. |
|||
|
|
|||
|
|
|||
