Home
 
Singapur   Hongkong  
Japonsko
Nový Zéland   Austrálie   Thajsko  Malajsie   USA   Havaj
 

Cesta kolem světa za 22 dní  

O letenkách a létání

Tento text může být užitečný
začínajícím cestovatelům.

 

 Honza Hanus © 2024          


Kde hledat levné letenky?
Ceny letenek postrádají logiku
Lety na krátké vzdálenosti
Lety na dlouhé vzdálenosti
Kiwi.com
Letenka na cestu kolem světa
Víza
Koupě letenky
Jak vypadá elektronická letenka?
Co je PNR kód?
Manage my booking – MMB
Overbooking
Odjezd na letiště
Terminál
Příjezd na letiště


Check-in
Zavazadla
Obal kufru a zámek
Než odevzdáte kufr
Pasová kontrola
Osobní prohlídka
V odbaveném prostoru
Gate – gejt
Nástup do letadla
Konfigurace sedadel v letadle
Boeingem nebo Airbusem?
Odlet
V letové hladině
Přistání
První kroky po příletu


Kde hledat levné letenky?

Dobrou představu o tom, co je levná letenka, si uděláte prohlížením webové stránky Akcniletenky.com. V minulosti se tady daly najít zajímavé ceny zpátečních letenek, například Praha – San Francisko za 3.900 Kč, Řím – Tokio za 4.000 Kč, Berlín – Singapur za 4.200 Kč, Praha – Honolulu za 9.300 Kč. Pro nákup letenek tato stránka přesměrovává na Pelikan.cz.

Letenky lze koupit jak přímo u letecké společnosti realizující let, tak u stovek zprostředkovatelů. Z logiky věci by letecká společnost měla prodávat nejlevněji a zprostředkovatelé dráž, protože vydělávají na přirážce k ceně, ale logiku zde opět nehledejte. Stává se, že zprostředkovatel bývá levnější.

Ceny letenek postrádají logiku

Letenka jedním směrem obvykle stojí kolem 60 až 80 procent ceny letenky zpáteční. Na tom by ještě nebylo nic divného, stěží však uvěříte, že letenka jednosměrová je někdy dražší než letenka zpáteční! Zkušený cestovatel pak pro let jedním směrem koupí zpáteční letenku a let nazpět nevyužije.

Aby celková cena klesla, stačí někdy přikoupit další destinaci. Například let z New Yorku do Paříže by stál 7.000 Kč, ale letenka New York – Paříž – Lisabon bude k mání za 5.000 Kč. Opět se nevyužije poslední let.

Stačí ceny letenek sledovat, v pravý čas koupit a letenka na jiný kontinent Vás bude stát skoro stejně jako let po Evropě.

Také při cestě oklikou s přestupem se dá ušetřit. Zpáteční letenka do Singapuru stála o 6.000 Kč méně jenom kvůli mezipřistání a přestupu v Pekingu, namísto drahého přímého letu z Evropy. Komu nevadí, že v letadle stráví osm hodin navíc, zvolí si levnější cestu s přestupem. Do Jihovýhodní Asie se létá nejlevněji s mezipřistáním v Číně.

Velmi levné letenky jsou tou nejlepší reklamou – nejvíc upoutají letenky za korunu, za dolar. Skutečně se v reklamní kampani pár letenek za pakatel prodá, ale cena jde brzy nahoru. Návnada zabere, mezitím spousta lidí kliká, hledá a nakonec letí i za normální cenu, přestože by jinak neletěli vůbec. V letadle pak vedle sebe sedí lidé, kteří zaplatili cenu naprosto rozdílnou, někdy i násobně jinou.
Čím déle budete klikat a hledat varianty vašeho letu, tím spíš Vám automat začne cenu uměle navyšovat. Stránku s první cenovou nabídkou si nechejte dlouho otevřenou, abyste se k ní mohli vrátit.

Lety na krátké vzdálenosti

V
 rámci kontinentu dominují nízkonákladové letecké společnosti zvané low-cost, z nichž nejznámější jsou Ryanair, Wizz Air, EasyJet... Nabízejí levné letenky a za všechno další se platí, vždyť jen příplatek za zavazadlo bývá dražší než let samotný. Nízkonákladové společnosti šetří, kde se dá, servis na palubě omezují. Většinou odlétají v nepohodlné časy, z nichž nejhorší jsou ty brzy ráno. Když si koupíte let s nízkonákladovkou, nečekejte žádný luxus ani klientský přístup.

Lety na dlouhé vzdálenosti

Na dlouhých letech mezi kontinenty převládají známé renomované letecké společnosti jako jsou Emirates, Qatar Airways, Qantas, KLM, Cathay Pacific ... Na jejich dlouhých letech v ekonomické třídě se bez příplatku pamatuje na spoustu drobností – samozřejmostí jsou časopisy, polštáře, deka, monitor se zábavou a sluchátka, společné posazení, přeprava zavazadel, mnoho jídla a pití, včetně piva, vína a ostřejších drinků.

Kiwi.com

Firma Kiwi.com prorazila s nápadem propojit lety různých, nespolupracujících aerolinek do jedné letenky. Provozuje jeden z nejúspěšnějších vyhledávačů letenek na světě a umí najít nejlevnější spojení mezi dvěma letišti. Tato firma se sídlem v Brně denně přeprodá desetitisíce letenek a například roční obrat za rok 2022 přesáhl 50 miliard korun. U Kiwi si běžně kupují letenky Australané při cestě na Nový Zéland nebo Američané letící do Las Vegas.

Na webových stránkách Kiwi.com najdete skvělý vyhledávač: Zadáte, odkud chcete letět, a na mapě světa se Vám zobrazí města s cenou letenek. Na pohled je zřejmé, kam se dá doletět s ohledem na vzdálenost výrazně levněji. Anebo zadáte datum odletu „kdykoliv“ a prohlédnete si ceny po jednotlivých dnech. Letenka bývá drahá pro konkrétní datum a do konkrétního místa. Naopak levně se cestuje, když cíl ani datum nejsou rozhodující.

Je výhodnější koupit letenku přímo u cizí letecké společnosti nebo raději u českého zprostředkovatele? Obojí postup přináší výhody i nevýhody:
Letecká společnost většinou nemá stránky v češtině a chvíli trvá, než se na jejích stránkách zorientujete, leccos zůstane nejasné a můžete se obávat zadat číslo kreditky. V případě problému a telefonátu třeba do Číny bude dlouho hrát u ucha hudba, než se ozve hlas, jemuž možná neporozumíte. V ceně letenky však zpravidla máte zavazadlo.
Zprostředkovatel vydělává hodně na příplatcích, nechává si zaplatit za zavazadlo, za výběr sedadla, za doprovodné služby. Také v případě zpoždění či zrušení letu komunikuje dopravce jen se zprostředkovatem a další komunikace směrem k vám často vázne.
Při nákupu letenky je vždy důležité všechno číst a ne jen mechanicky odklikat

Letenka na cestu kolem světa

 
Vyhledávače ji nabízejí pod zkratkou RTW (Round the World) a nebývá nejlevnější, zájemce si musí připravit i šesticifernou částku. Ceny letenek jsem dlouho vytrvale sledoval, až se podařilo sestavit oblet zeměkoule deseti lety za 28.000 Kč. Chtěl jsem však do trasy přidat Nový Zéland, což cenu zvedlo o 9.000 Kč.
Šlo přitom o letenky jednosměrové a odolával jsem velikému pokušení nakoupit rovnou letenky zpáteční. Pak by bylo možné za 44.000 Kč zeměkouli obletět dvakrát, s odstupem třeba půl roku a pokaždé opačným směrem. Ale jeden oblet mi bohatě stačil a přinesl spoustu zážitků, o nichž se rozepisuji v kapitole Cesta kolem světa.

Víza

Ještě před nákupem letenky je dobré se ujistit o vízových podmínkách (www.mzv.cz) a to jak do cílové destinace, tak do přestupního prostotu tranzitních letišť. Letenku je lépe kupovat až po získání víza, ESTA apod. Opačný postup je také možný, ale neriskujete propadnutí letenky. Když je na všechno čas, začít raději vstupním povolením. Prodejce letenek nezajímá, jestli splňujete vízové podmínky, bude to však kontrolováno na letišti, a to již může být pozdě.

Koupě letenky

Po výběru konkrétního letu se počítač zeptá na pár osobních údajů a nabídne ikonku „rezervovat“ nebo častěji rovnou „pay" a zobrazí se možnosti zaplacení. Nejjednoduší je zvolit úhradu kartou, ale někdy to navýší cenu. Na výběr bývá více možností zaplacení s tím, že peníze musejí být uhrazeny velmi rychle, zpravidla v řádu hodin nebo stejný den do půlnoci, jinak rezervace zaniká.

Jakmile je platba připsána na účet příjemce, letenka je v krátké době koupena (v řádu minut nebo hodin). Zákazníkovi průběžně přichází záplava mailů: Potvrzení rezervace, faktura, přepravní podmínky, potvrzení o přijetí platby, nabídka hotelů v cílové destinaci a hlavně nejdůležitější mail s přílohou elektronické letenky.

Jaká je ideální doba na přestup mezi dvěma lety? Dvě hodiny je tak akorát, ale 50 minut nemusí pokaždé stačit, zvláště ne na velkém letišti s přesunem mezi terminály. Pokud vám přípoj uletí, pak záleží na tom, jestli váš přílet i odlet zajišťovala stejná letecká společnost, a v takovém případě vás bez příplatku posadí do nejbližšího dalšího letu.
V opačném případě (odlet s jinou společností) vám letenka bez náhrady propadne a nepomůže ani to, že jste přiletěli se zpožděním. Avšak letenka koupená od zprostředkovatele (Kiwi aj., kde se spojí do jedné letenky lety od více přepravců) může obsahovat garanci, že o peníze nepřijdete.

Jak vypadá elektronická letenka?

Většinou je to pdf soubor s textem na jednu stranu A4. Uvádí se tam jméno cestujícího, PNR kód, časy odletu a příletu, letiště, číslo letu, název letecké společnosti, limit váhy zavazadel, informace o způsobu odbavení, o občerstvení na palubě, tarifní podmínky, někdy i typ letadla a číslo terminálu na letišti. Na elektronické letence jsou vypsány všechny lety v pořadí, jak se budou absolvovat. Tento doklad se nemusí tisknout, proto se mu říká elektronická letenka, většinou se nikde neukazuje, ale je dobré jej mít aspoň v mobilu.

Co je PNR kód?

Konkrétní let konkrétní osoby (nebo skupiny osob) se označuje šestimístným PNR kódem z písmen a číslic, například H29BQ5. Pod tímto kódem můžete nalézt svůj let v celosvětových rezervačních systémech. Zkuste zadat PNR spolu s Vaším příjmením bez diakritiky do systémů viewtrip.com, checkmytrip.com, amadeus.com. V některém z nich byste měli svou letenku před odletem najít a ověříte si, že je vše v pořádku. Při charterovém letu s cestovkou k moři však PNR kód většinou nezjistíte, protože se používá jiné značení.

Manage my booking – MMB

Jde o správu letenky v počítači a pro většinu letů je ve vašem zájmu se do MMB přihlásit a určité věci odklikat.
Do Manage my booking (někdy My booking, My flight, Moje rezervace ap.) se přihlásíte na stránkách prodejce letenek a může pomoci odkaz v některém z došlých mailů. Pro přihlášení se používá nejčastěji PNR kód ve spojení s vaším příjmením bez diakritiky, někdy vaše mailová adresa nebo číslo letenky.
 
V MMB podle potřeby přikoupíte zavazadlo, pojištění, objednáte dietní jídlo nebo si vyberete sedadlo (viz dále).
Odbavení (check-in) se v MMB spouští nejčastěji
24 hodin před odletem, u některých prodejců to bývá 2-3 dny předem i déle. Všechno vyplníte, odklikáte a do mobilu vám přijde palubní lístek (boarding pass) s čárovým kódem. 

Jestli máte jen kabinové zavazadlo, pak na letišti míjíte check-in a s palubním lístkem a dokladem totožnosti se dostanete až do letadla. Takto se nejběžněji létá s batůžkem po Evropě. Cestujete-li
s velkým kufrem, musíte si řadu na check-in stejně vystát.

Cestujete-li
s přestupem, pak MMB vám buď vygeneruje palubní lístky všechny, nebo žádný a musíte pro ně na check-in.
Cestujete-li do země
s povinností víza nebo povinností vyplnit elektronicky předpříletový formulář, bude to někde na letišti kontrolováno, nejspíše na check-in. Před lety do USA, Číny a Austrálie je třeba vyplnit čísla pasů a místo pobytu, stačí adresa prvního hotelu. Když to neuděláte v MMB sami, doplní se to do systému na přepážce check-in krátce před odletem.

Chcete-li si
vybrat sedadlo, nastává mnoho situací: Sedadlo půjde v MMB vybrat zdarma nebo za poplatek anebo to nepůjde vůbec. U dálkových letů téměř vždy bez poplatku, u nízkonákladovek často s poplatkem, někdy s možností výběru týdny předem, jindy až 24 hodin před odletem. Každý dopravce či prodejce má své zavedené postupy, například u Ryanairu si sedadlo vyberete až 60 dní předem, ale vždy s příplatkem v řádu stokorun.
Pokud nízkonákladovkou cestuje dvojice nebo skupina společně a nepřiplatí si za výběr sedadel, budou pravděpodobně sedět odděleně a daleko od sebe. Touto schválností vyniká právě Ryanair. Výběr sedadla se vždy zpoplatňuje za osobu a let, což znamená, že dvojice za cestu tam a zpět zaplatí čtyřnásobný příplatek a má-li to s přestupem, příplatek je osminásobný.

Jestli v MMB nejde sedadlo vybrat (anebo jste tuto možnost nevyužili), můžete ovlivnit vaše posazení ještě na přepážce check-in, kde si o místo řeknete. Nejde-li o nízkonákladovku, neplatí se za to a podle možností vám obvykle vyhoví a posadí vás spolu. Záleží na tom, jestli jste k přepážce přišli hned po jejím otevření, kdy jsou možnosti ještě větší, a záleží také na tom, jestli v MMB výběr sedadla předem byl či nebyl povolen.

Co když MMB ignorujete a přijdete až na check-in bez palubního lístku? Také odletíte, ale může to něco stát, např. Ryanair požaduje za pouhé vytištění palubního lístku 55 € a některé nízkonákladovky postupují podobně. Naopak renomované letecké společnosti provozující dálkové lety vás takto netrestají, a aniž byste se MMB zabývali, můžete bez palubního lístku přijít až na letiště (budete mít ovšem horší možnost ovlivnit výběr sedadla, pokud to bylo předem v MMB umožněno). 

Overbooking

Letecké společnosti běžně prodají víc letenek, než mají míst v letadle. Spoléhají, že se někdo opozdí, nedostaví včas, nenastoupí k letu. Statisticky vzato, skutečně několik jednotlivců ze tří set pasažérů obvykle nepřijde. Jestli je v letadle 300 míst, prodalo se 303 letenek a 3 pasažéři se nedostaví, vyjde to akorát. Za tři sedadla má letecká společnost zaplaceno dvakrát. A co když přijdou všichni? Pak má aerolinka problém. Vytipují si třeba zrovna Vás:

„Máme jedinečnou nabídku. Odcestoval byste stejným spojem o 24 hodin později. Zaplatíme Vám hotel, večeři, snídani a přidáme kompenzaci 200 €. Co Vy na to?“

Ne každý s tím souhlasí, a pak nastoupí přemlouvání a licitování. Nabídku vyhlásí letištním rozhlasem, postupně zvyšují odměnu a vždy se někdo najde. Některé letecké společnosti ale postupují tvrději, vytipovanému nešťastníkovi prostě sdělí hotovou věc, že nepoletí, a letenku mu přebukují na jiný termín. Někdo si to nechá líbit a někdo to žene až k soudu, letecká společnost se pak omlouvá a všechno bohatě kompenzuje.

Odjezd na letiště

Nejdříve se ujistěte, že míříte na správné letiště. V New Yorku uletí letadlo každý den spoustě lidí jenom proto, že se dostaví na letiště JFK (J. F. Kennedy), ale letí jim to z EWR (Newark). V Londýně může být místem odletu LHR (Heathrow), LGW (Gatwick), LTN (Luton) nebo STN (Stansted). Podobně to mají v Miláně a mnohde jinde.

Jak dlouho před odletem je třeba se dostavit? U krátkých letů v rámci kontinentu většinou stačí dvě hodiny.
U mezikontinentálních letů se snažím dorazit na letiště tři nebo spíše čtyři hodiny před odletem. Může se to zdát zbytečně hodně, ale počítám s možností dopravní zácpy, které jsou u velkých letišť na denním pořádku, a mám rezervu pro případ, že se na letišti něco zadrhne, třeba ani ne mojí vinou. Pomalu postupující dlouhé řady při odbavování dálkových letů jsou normální. V odbaveném prostoru pak zbude dost času na průzkum mnoha obchůdků v příjemném prostředí. Dostavit se na letiště dvě hodiny před dálkovým letem je na hraně, ale u krátkých letů to úplně stačí.

Terminál

Velká letiště bývají rozdělena do částí zvaných terminály. V Brně nebo v Ostravě se na letišti neztratíte, mají tam jediný terminál. V Praze se z terminálu č. 1 létá mimo schengenský prostor (Dubaj, Čína, Turecko aj.), z terminálu č. 2 do zemí Schengenu, respektive do EU. Velká mezinárodní letiště se skládají ze čtyř i více terminálů a přesun mezi nimi trvá od několika minut po hodinu, realizuje se pěšky, vlakem, monorailem, metrem nebo autobusem. Terminály se označují nejčastěji číslicemi, někde písmeny nebo prostě jen Domestic Terminal (vnitrostátní lety) a International Terminal (mezinárodní lety).

Příjezd na letiště

Spolu s většinou příchozích zamíříte do směru označeného Departures (odlety) a hledáte velkou digitální tabuli s rozpisem nejbližších letů. Takových tabulí jsou na letišti desítky a dříve či později na nějakou narazíte. Dejme tomu, že máte odlétat do Tokia v 8.55. Let hledáte na tabuli označené Departures podle času, až naleznete Váš řádek:

„08.55 CathayPacific CX548 Tokyo-Narita B check-in 24-28 05.55“.

Znamená to plánovaný odlet v 8.55, letecká společnost CathayPacific, let číslo CX548, cílová destinace Tokio, letiště Narita, odlet z terminálu B, check-in na stanovištích 24 až 28, odbavování od 05.55.

Údaje „CathayPacific CX548“ se mohou po pár sekundách periodicky měnit za úplně jiné. Na stejný let totiž prodávají letenky různé společnosti a každá si let značí po svém. Pak se rozhlédnete kolem a podle šipek přejdete do terminálu B, kde hledáte přepážky s čísly 24-28. Mnozí automaticky zamíří k přepážce č. 24, kde je nejméně lidí, ale nevšimnou si cedulky „business class“ a zřízenec je pošle na konec dlouhé řady k číslům 25-28.

Check-in

Na elektronické letence se způsob odbavení uvádí, například: „proveďte check-in samostatně“, to bývá u krátkých letů, nebo „check-in je možný jen na letišti“ při dálkových letech. A někdy je možné obojí.

Check-in provedete samostatně z mobilu nebo z počítače prostřednictvím Manage my booking (viz výše). Tato možnost se spouští většinou až 24 hodin před odletem. Proklikat se tam někdy stojí dost úsilí, ale samotné vyplnění trvá jen chvilku a obratem Vám přijde palubní lístek s čárovým kódem, které stačí uložit v mobilu. Pokud neodevzdáváte velké zavazadlo, pak na letišti můžete přepážku check-in minout. Přiložením čárového kódu ke čtečce se dostanete do odletového prostoru a pak i do letadla.

Když check-in probíhá na letišti, vystojíte příslušnou řadu a na přepážce předložíte pas nebo občanku. Elektronická letenka se neukazuje, tu vytáhnete jen v případě nesrovnalostí. Najdou si Vás v počítači podle jména, zkontrolují platnost pasu, totožnost podle fotky a vízum do cílové destinace, když je potřeba. Zavazadlo položíte vedle odbavovací přepážky na pás a dostanete palubní lístek s číslem sedadla.

Někdy Vás na letišti k přepážce check-in ani nepustí a nasměrují k automatickému odbavení. Bývá to malý stojánek, do něhož vložíte cestovní doklad otevřený na dvoustraně s fotkou, na dotykovém monitoru odpovíte na pár otázek ano-ne a vyjede Vám palubní lístek. Pro pasažéry, kteří si neví rady, bývá na blízku pomocný personál. Automatické odbavení se v poslední době hodně rozšiřuje.

Zavazadla

Velká zavazadla jsou určena k přepravě v nákladovém prostoru, říká se jim podpalubní nebo častěji odbavená, protože je odevzdáváte při odbavení na  přepážce check-in.
S sebou do letadla si berete menší zavazadlo kabinové (cabin baggage) a ukládáte jej do prostoru nad sedadly, případně pod nohy.
Váhové limity se udávají na elektronické letence, v Manage my booking nebo na oficiálních stránkách aerolinky, každá to však má trochu jinak.

Odbavené (podpalubní) zavazadlo většinou nesmí překročit 23 kilogramů, všechny tyto kufry se na check-in váží a kdo váhu překročí, bývá poslán stranou, aby si nějak poradil, věci přesunul do jiných zavazadel nebo vyhodil. Když to nepomůže, doplácí se přes tisíc korun.

Kabinové (příruční) zavazadlo bývá limitováno nejčastěji 8 kilogramy (5 až 12 kg), různé aerolinky to ale mají různě. Ani maximální rozměr není sjednocený, předepsané limity jsou nejčastěji od 40 x 25 x 20 po 56 x 46 x 25. Kabinové zavazadlo se většinou nepřevažuje a mnozí toho dost zneužívají. Velké renomované letecké společnosti bývají tolerantnější, zato nízkonákladovky je někdy nečekaně stavějí na váhu.
Kabinová zavazadla na pohled velká a do očí bijící se nechávají prostrkávat rámem předepsaného maximálního rozměru. Jestli kufřík rámem projde, ale jeho kolečka už ne, doplácí se spousta peněz, někdy víc, než stála letenka. Nejeden zuřivec raději z kufru kolečka urazí, než aby připlácel. Nejlépe je cestovat s batohem, který natvarujete a snadněji rámem prostrčíte.
Mnohé aerolinky dovolují mít s sebou kromě kabinového zavazadla ještě další kabelku či tašku.

Obal kufru a zámek

Pěkný nový kufr si můžete na letišti nechat omotat fólií, aby se nepoškodil, ale při podezření Vám stejně fólii bez váhání odřežou. Obalení zavazadla stojí běžně 20 € a přijdou mi to vyhozené peníze, protože dvojí obalení se vyrovná ceně nového kufru. Nejednou jsem kufr pěkně ovinul potravinovou fólií za 20 Kč.
Ani zámek na zavazadle není pro ochranku překážka a zničí jej, když se u kufru zastaví služební pes. Existují speciální TSA zámky s červenou značkou, k nimž mají na letištích univerzální klíč.
Kufr nezamykám, ale oba konce zipu uzavírajícího kufr spojuji drátkem, zkroutím ho mnoha otočkami a natvaruji tak, že poznám, jestli to někdo otvíral. Stačí k tomu tvárný drátek, jakým bývá spojena šňůra od nového elektrospotřebiče.

Než odevzdáte kufr

Tekutiny, gely a ostré předměty umístíte do podpalubního zavazadla. V kabinovém zavazadle mohou zůstat jen tekutiny v nádobkách do 100 mililitrů v průhledném uzavíratelném sáčku s objemem do jednoho litru. Naopak v podpalubním zavazadle by neměly zůstat žádné power banky, větší lipolky ani podobné baterie. Velký foťák se může do kufru uložit, ale jeho baterie by se měla přepravit v kabinovém zavazadle.

Bývá užitečné uvázat na držadlo kufru barevnou mašličku. V cílové destinaci pak své zavazadlo snadněji najdete a odlišíte od podobných. Letíte-li s přestupem, kufr Vám automaticky přepraví až do cílové destinace. Jsou však výjimky, v USA při prvním přistání je nutné projít imigrační kontrolou, kufr vyzvednout, projít s ním celnicí, a pak jej odevzdat při odbavení k navazujícímu letu.

Pasová kontrola

Po odbavení na přepážce check-in zamíříte ve směru označeném  „To all gates“, ke všem gejtům. K cestám do zemí Evropské unie dnes stačí občanský průkaz a v rámci Schengenu se často ani nepředkládá. 
V ostatních případech projdete pasovou kontrolou, kde Váš cestovní doklad prozkoumá úředník nebo stroj. Přibývá automatů, kde vsunete rozevřený pas a usmějete se do objektivu. Když automat pozná shodu fotky pasu s Vaší vizáží a nenajde Vaše jméno v seznamu hledaných osob, otevřou se Vám vrátka.

Osobní prohlídka

Z hromady si odeberete plastovou přepravku a naskládáte do ní obsah kapes včetně kapesníku, odložíte tam hodinky, mobil, foťák, notebook, bižuterii, sundáte si větší náušnice, přidáte řemen, průhledný sáček s tekutinami, přiberete další přepravku pro kabinové zavazadlo, k němu pohodíte svetr nebo mikinu a někdy chtějí do další přepravky odložit boty. Bývá na to málo času, dozorující pracovníci všechny popohánějí a od každého se nechají ujistit, že má prázdné kapsy, batoh bez nápojů, sprejů a zakázaných věcí.

Zatímco přepravky projíždějí tunelovým rentgenem, Vás nechají projít rámem. Polovině cestujících rám zapípá, pak je nechají zvednout ruce a podél těla přejíždějí detektorem kovu. Rám občas náhodně zapípá i „čistým“ a pošle je k osobní kontrole. Vaše zrentgenované věci vyjíždějí na dva pásy, z prvního si můžete věci vzít a upravit se, co vjede na zadní pás, musí projít další prohlídkou. Některá letiště jsou uspořádána jinak a osobní prohlídka probíhá až v gejtu.

V odbaveném prostoru

Po osobní prohlídce se ocitáte v odbaveném, zkontrolovaném prostoru s desítkami obchodů. Na palubním lístku si najdete označení gejtu, například G38 a vydáte se tím směrem. Gejt bývá běžně i kilometr daleko, což zvládnete s podporou pohyblivých chodníků. U Vašeho G38 se ujistíte, že tam svítí Váš čas odletu a Vaše cílová destinace.

Pak se můžete vracet, procházet exkluzívní obchody, postříkat se testery drahých voňavek a dokoupit suvenýry. V duty-free shopech prodávají zboží sice bez daně, ale ceny mívají posazeny ještě výš než s daní, takže spíš proděláte než ušetříte. A pokud si něco koupíte, budou chtít vidět palubní lístek, protože na lety jen uvnitř EU se sleva nevztahuje.

Je dobré se občas kouknout na orientační tabuli a zkontrolovat let, někdy se změní číslo gejtu nebo naskočí zpoždění. Do gejtu se vrátíte 60-40 minut před odletem.

Gate – gejt

Je to prostor na letišti v těsné blízkosti nástupu do letadla nebo do letištního autobusu. Prostor bývá někdy volně přístupný, jindy ohrazený. Najdete zde stovky míst k sezení, často s výhledem na letiště a na letadlo, jímž poletíte.  

Zhruba 40-20 minut před odletem vyhlásí pracovnice od přepážky gejtu nástup do letadla. Obvykle se všichni zvednou a vytvoří stometrovou řadu, aby v ní další čtvrthodinu zbytečně postávali. Nejlepší je zůstat sedět, protože nic Vám neuteče a letadlo neuletí, i kdybyste nastupovali poslední. Nejdřív se vyhlašuje nástup do business class, first class, pro držitele klubových karet a pro invalidní osoby. Spousta lidí hlášení nerozumí, tlačí se dopředu a pracovnice je vracejí zpět. Pak se vyhlašuje nástup do zadních řad. Přestože budu sedět úplně vzadu, nikam se nehrnu a nastoupím mezi posledními, nasedím se ještě dost.

Zrádná situace však nastává, když je let zpožděný a do gejtu se vmísí cestující z následujícího letu. Pak to vypadá, že všichni ještě nenastoupili a letadlo vám může uletět. Jak pracovnice v gate odklikne v počítači ukončení nástupu, máte smůlu a nic vám nepomůže.

Při východu z gejtu ukážete váš doklad totožnosti s palubním lístkem a projdete dlouhým tubusem až k letadlu.

Nástup do letadla

K letadlu se někdy odjíždí autobusem, ale většinou se prochází dlouhým rukávem, tubusem neboli chobotem, spojujícím budovu přímo s letadlem. Nastupuje se do přední části levé strany letadla. Zkušené letušky pohledem poznají problémové osoby a nedovolí nastoupit člověku, který očividně není ve své kůži a má zdravotní problém nebo dokonce se motá a nastupuje v podroušeném stavu. Jak se zavřou dveře letadla, není cesty zpět a při transkontinentálním letu trvajícím dvanáct hodin to není legrace někoho oživovat nebo vzdorovat jeho agresi.

Při vstupu do letadla letušky prohlížejí palubní lístky (boarding passes) a zajímá je písmeno Vašeho sedadla. Držitele palubních lístků s písmeny A, B, C nasměrují hned vpravo, protože tito sedí na levé straně letadla (ve směru letu), zatímco písmena F, G, H, J, K pošlou čtyři metry rovně a pak doprava na pravou stranu letadla. Prochází se business třídou a pokračuje se uličkou dozadu k číslu řady. Obvykle spousta lidí uličku zatarasí, protože velké kabinové zavazadlo jim nejde zasunout do horního prostoru, zápolí s tím, a namísto aby nechali ostatní projít, blokují padesát lidí s kufry v uličce za nimi. Když se tak chová každý druhý, trvá usazování půl hodiny.

Konfigurace sedadel v letadle

Vaše sedadlo označuje číslo a písmeno, například 22A znamená dvaadvacátou řadu u okna. Řady se číslují zepředu dozadu a podle čísla odhadnete, jestli budete sedět vpředu, uprostřed nad křídlem, nebo vzadu. Boeing 777 má nejčastěji 63 řad, v Dreamlineru jich bývá 57 a největší dopravní letadlo A380 jich má na dvou palubách celkem 88.

V širokotrupých letadlech na dálkových letech bývá v řadě deset sedadel se dvěma uličkami, například ABC-DEFG-HJK. U levého okna najdete vždy písmeno A, u pravého okna bývá K, ale záleží na konfiguraci, v řadě může být 9 i 11 sedadel.  

Na charterovém letu k moři nebo po Evropě bude v řadě sedět pravděpodobně jen šest lidí na sedadlech ABC-DEF (u oken A a F).

Je lepší okno nebo ulička? Záleží na osobních preferencích. Z okna sice můžete fotit a pokochat se úžasným výhledem, ale u dálkových letů bývá okénko 90 procent času povinně zatažené a dovoluje se oknem sledovat jen start a přistání. Když chcete na toaletu, musíte vzbudit cizího člověka sedícího vedle Vás, zatímco zvednout se ze sedadla u uličky není problém. U krátkých letů může být lepší okno, u dlouhých ulička.

Například v Boeingu 777 je pro dvojici výhodné chtít místo k sezení úplně vzadu, kde se trup zužuje a jsou tam dvojsedadla. Pár kroků z tohoto místa, v samotné zádi letadla v kuchyňce (galley) bývá k dispozici od poloviny letu samoobslužný vozík s občerstvením.

Boeingem nebo Airbusem?

Jak zjistíte typ letadla, jímž letíte? Sáhnete do síťky na opěradle před Vámi a typ letadla najdete v záhlaví archu s bezpečnostními pokyny. Také na elektronické letence se typ letadla někdy uvádí, ale nedá se na to spolehnout, podle obsazenosti se to může změnit.

Na cestách po Evropě poletíte nejčastěji Boeingem 737, nebo Airbusem A320, což jsou dvě naprosto nejrozšířenější dopravní letadla s uspořádáním sedadel ABC-DEF, s jednou uličkou a kapacitou 160-190 osob.

Na dálkovém letu poletíte s velikou pravděpodobností některým z těchto sedmi širokotrupých letounů (pořadí podle počtu vyrobených kusů):

Boeing 777, slangově označovaný triple seven (trojitá sedmička).

Boeing 747, zvaný též jumbo, dobře poznáte podle horního patra, sahajícího jen do poloviny trupu.

Airbus A330 patří k osvědčeným letounům středních a dálkových linek.

Boeing 787, nazývaný Dreamliner, je díky uhlíkovým vláknům lehčí a tím úspornější.

Airbus A350 je moderní, mimořádně povedené a perspektivní letadlo s uhlíkovými kompozity.
 
Airbus A340 se hodně podobá typu A330, ale táhnou ho čtyři motory.

Airbus A380 piloti i cestující milují, jde o největší dopravní letadlo světa, které unese až 850 osob. Pozná se podle dvou palub po celé délce nad sebou a podle mohutnosti, křídla se rozpínají do šíře 80 metrů. Tento letoun však postihl velmi smutný osud: Přestože jde o nejpovedenější dopravní letadlo, jeho výroba předčasně skončila z důvodu drahého provozu. 

Nad čtyřmotorovými letadly se stahují mraky kvůli vyšším letovým nákladům. Z výše vyjmenovaných se to týká B747, A340 a A380, ostatní jsou dvoumotorová.

Odlet

Je běžné, že desítky minut po plánovaném startu letadlo ještě stojí na stojánce nebo popojíždí po letišti. Přesto nemusí dojít ke zpoždění. Celková doba letu bývá na elektronické letence nadsazena o půlhodinu, na dálkových letech i o hodinu.

Start velkého, plně naloženého letadla obvykle trvá kolem 40 sekund – to je doba od začátku rozjezdu po ranveji po odlepení od země. Letadlo by se mohlo vznést i po 30 sekundách, ale piloti jej tlačí k zemi a dál nabírají rychlost, aby vzlétli bezpečně s přebytkem rychlosti.

V letové hladině

Do obvyklé letové hladiny ve výšce 10-12 kilometrů letadlo vystoupá asi za 20 minut a během stoupání se může projevit lehká bolest hlavy způsobená změnou tlaku. K úlevě většinou stačí nasměrovat na sebe foukače vzduchu a občas polknout.
V letové hladině letadlo obklopuje vzduch o tlaku 20 procent, zatímco v kabině se tlak se snižuje na 80-90 procent pozemského tlaku, což odpovídá vyšším polohám Vysokých Tater.
Sedíte-li vedle okna, jde od něj chlad, protože venku byste naměřili mínus padesát stupňů. Malá dírka ve spodní části okna vás nemusí znepokojovat, protože okno má celkem tři vrstvy a je tři centimetry silné.
Není pravda, že se v kabině za letu koncentrují choroboplodné zárodky. Právě naopak, neustále se nasává zvenku mimořádně čistý vzduch, a to ještě přes filtry, a současně se vzduch vypouští. Kompletně se vzduch v kabině obmění každých pár minut. Jedinou nevýhodou je malá vlhkost, bývá sucho v krku, a proto je dobré popíjet.

Za letu se doporučuje mít zapnutý bezpečnostní pás i v době, kdy to není povinné, a odepnout se jen při odchodu na toaletu, protože turbulence mohou přijít kdykoliv nečekaně. Není však třeba mít obavy, let bývá až na výjimky velmi klidný. Turbulence, pokud přijdou, se projevují v zádi letadla více, u křídel blízko těžiště méně, ale rozdíl je málo znatelný.

Přistání

Nahoru můžete, dolů musíte. Zhruba 35 minut před přistáním klesnou otáčky motorů, letoun zvolna sestupuje, přibývá turbulencí, letušky dokončují úklid, rozsvítí se upozornění „připoutejte se“ a na záchod už to nestihnete. Pilot obvykle zadrmolí z palubních reproduktorů cosi nesrozumitelného o počasí na cílovém letišti, zatímco letušky obcházejí kabinu kvůli narovnání opěradel, sklopení stolečků a odtemnění oken. Poměrně dlouho se setrvává ve vodorovném pomalém letu v malé výšce a málokdy se přistává na přímo, většinou se několikrát zatočí a nalétává. Nakupí-li se víc letadel, dojde k odklonu od letiště nebo se krouží opodál a vyčkává, až na letoun přijde řada.

Několik  minut před přistáním z okna pěkně uvidíte vysunutí vztlakových klapek, které dovolí letět bezpečně při menší rychlosti. Konce křídel někdy za sebou zanechávají jemnou mlhu a vypadá to, jako by unikal benzín, ale jde jen o kondenzaci vodních par. Pak se ozvou drsné zvuky doprovázející vysunutí podvozku. Můžete zřetelně slyšet, jak v konstrukci letadla něco křuplo a silně to hlomozí. Ze stometrové výšky sledujete rychle ubíhající krajinu při rychlosti asi 270 km/h. Může se Vám to zdát hodně rychlé, ale tam nahoře jste letěli třikrát rychleji!

Po kontaktu podvozku se zemí se relativní ticho změní v hluk, konstrukce letadla se otřásá, motory hučí a naplno brzdí obráceným tahem. Nejkritičtější fází letu je dotyk země a následujících několik vteřin. Právě v těchto okamžicích pasažéři charterových letů tleskají, zatímco piloti mají plné ruce práce. Na dálkových letech se netleská s výjimkou ocenění pilotů za něco mimořádného, třeba když v nepřízni počasí opakují okruh.

Miliony letadel přistávají bez problému a spíš vyhrajete první cenu ve Sportce, než aby zrovna Váš let byl výjimkou. Cestujte bez obav.

První kroky po příletu

Jakmile letadlo u budovy vypne motory, všichni se jako na povel zvednou ze sedadel a stojí v uličkách natlačeni jeden na druhého dalších pět až deset minut. Nejlepší je nespěchat, zůstat sedět a vystoupit mezi posledními.  

V letištní budově se necháte vést šipkami „TRANZIT“, když přestupujete k dalšímu letu, nebo směrem „IMIGRATION“, pokud jste na cílovém letišti. Po pasové kontrole si najdete na pásu zavazadlo, projdete celní kontrolou a pak už hledáte směr „TRAIN TO CITY“, který Vás dovede k metru nebo vlaku do centra. Let máte za sebou a sérii nových zážitků před sebou.

Zajímavé odkazy

kiwi.com
pelikan.cz

akcniletenky.com
flightradar24.com
flightmemory.com
youtube.com/@flyRosta

 

 

 
Home


Singapur   Hongkong  
Japonsko
Nový Zéland   Austrálie   Thajsko   Malajsie   USA
Cesta kolem světa za 22 dní  



Autem do těchto zemí:
  Albánie  Bulharsko  Turecko  Rumunsko  Maďarsko  
Finsko  Norsko  Švédsko  Litva  Lotyšsko  Estonsko


   

 

cestujte©2024

 

 

TOPlist