|
|
O letenkách a létání
|
||
|
Honza Hanus © 2023 |
|||
 |
|
|
 |
|
Dobrou představu o tom, co je levná letenka, si uděláte prohlížením webové stránky Akcniletenky.com. V minulosti se tady daly najít zajímavé ceny zpátečních letenek, například Praha – San Francisko za 3.900 Kč, Řím – Tokio za 4.000 Kč, Berlín – Singapur za 4.200 Kč, Praha – Honolulu za 9.300 Kč. Pro nákup letenek tato stránka přesměrovává na Pelikan.cz, kde stačí do kolonky slevový kód vepsat text „akcniletenky.com“ a cena někdy klesne o stovky korun. Letenky lze koupit jak přímo u letecké společnosti realizující let, tak u stovek zprostředkovatelů. Z logiky věci by letecká společnost měla prodávat nejlevněji a zprostředkovatelé dráž, protože vydělávají na přirážce k ceně, ale logiku zde opět nehledejte. Stává se, že zprostředkovatel bývá levnější.
Ceny letenek
postrádají logiku Někdy stačí přikoupit další destinaci, aby celková cena klesla. Let z New Yorku do Paříže by například stál 7.000 Kč, ale letenka New York – Paříž – Lisabon bude k mání za 5.000 Kč. Opět se nevyužije poslední let. Stačí ceny letenek sledovat, v pravý čas koupit a letenka na jiný kontinent Vás vyjde skoro levněji než let po Evropě. Také při cestě oklikou s přestupem se dá ušetřit. Zpáteční letenka do Singapuru stála o 6.000 Kč méně jenom kvůli mezipřistání a přestupu v Pekingu, namísto drahého přímého letu z Evropy. Komu nevadí, že v letadle stráví osm hodin navíc, zvolí si levnější cestu s přestupem. Velmi levné letenky jsou tou nejlepší reklamou – nejvíc upoutají letenky za korunu, za dolar. Skutečně se v reklamní kampani pár letenek za pakatel prodá, ale cena jde brzy nahoru. Návnada zabere, mezitím spousta lidí kliká, hledá a nakonec letí i za normální cenu, přestože by jinak neletěli vůbec. V letadle pak vedle sebe sedí lidé, kteří zaplatili cenu naprosto rozdílnou, někdy i násobně jinou. Pozor: Čím déle budete klikat a hledat varianty vašeho letu, tím spíš Vám automat začne uměle navyšovat cenu.
Lety na krátké vzdálenosti
Lety na dlouhé vzdálenosti Firma Kiwi.com prorazila s nápadem propojit lety různých, nespolupracujících aerolinek do jedné letenky. Provozuje jeden z nejúspěšnějších vyhledávačů letenek na světě a umí najít nejlevnější spojení mezi dvěma letišti. Tato firma se sídlem v Brně denně přeprodá desetitisíce letenek a roční obrat za rok 2022 přesáhl 50 miliard korun. U Kiwi si běžně kupují letenky Australané při cestě na Nový Zéland nebo Američané letící do Las Vegas. Na webových stránkách Kiwi.com zadáte, odkud chcete letět, a na mapě světa se Vám zobrazí města s cenou letenek. Na pohled je zřejmé, kam se dá doletět s ohledem na vzdálenost výrazně levněji. Anebo zadáte datum odletu „kdykoliv“ a prohlédnete si ceny po jednotlivých dnech. Letenka bývá drahá pro konkrétní datum a do konkrétního místa. Naopak levně se cestuje, když cíl ani datum nejsou rozhodující. Je lepší letenku koupit přímo u cizí letecké společnosti nebo raději u českého zprostředkovatele? Obojí postup přináší výhody i nevýhody. Letecká společnost většinou nemá stránky v češtině a chvíli trvá, než se na jejích stránkách zorientujete, leccos zůstane nejasné a můžete se obávat zadat číslo kreditky. V případě problému a telefonátu třeba do Číny bude dlouho hrát u ucha hudba, než se ozve hlas, jemuž možná neporozumíte.
Letenka na
cestu kolem světa Před nákupem letenky je dobré se ujistit o vízových podmínkách na stránkách ministerstva zahraničních věcí www.mzv.cz a to jak do cílové destinace, tak do přestupního prostotu tranzitních letišť. Letenku je lépe kupovat až po získání víza, ESTA apod. Opačný postup je také možný, ale nese v sobě menší riziko propadnutí letenky. Když je na všechno čas, začít raději vstupním povolením. Prodejce letenek nezajímá, jestli splňujete vízové podmínky do cílové země, bude to však kontrolováno při check-in na letišti, a to již může být pozdě. Po výběru konkrétního letu se počítač zeptá na pár osobních údajů a nabídne ikonku „rezervovat“. Kliknutím dáváte najevo svůj zatím nezávazný požadavek a počítač požádá o zaplacení kartou. Některé společnosti nabízejí více možností zaplacení s tím, že peníze musejí být uhrazeny velmi rychle, zpravidla v řádu hodin nebo stejný den do půlnoci, jinak rezervace zaniká. Jakmile je platba připsána na účet příjemce, letenka je v krátké době koupena (v řádu minut nebo hodin). Zákazníkovi průběžně přichází záplava mailů: Potvrzení rezervace, faktura, přepravní podmínky, potvrzení o přijetí platby, nabídka hotelů v cílové destinaci a hlavně nejdůležitější mail s přílohou elektronické letenky. Jak vypadá elektronická letenka? Většinou je to pdf soubor s textem na jednu stranu A4. Uvádí se tam jméno cestujícího, PNR kód, časy odletu a příletu, letiště, číslo letu, název letecké společnosti, limit váhy zavazadel, informace o způsobu odbavení, o občerstvení na palubě, tarifní podmínky, někdy i typ letadla a číslo terminálu na letišti. Na elektronické letence jsou vypsány všechny lety v pořadí, jak se budou absolvovat. Tento doklad se nemusí tisknout, proto se mu říká elektronická letenka, většinou se nikde neukazuje, ale je dobré jej mít aspoň v mobilu. Konkrétní let konkrétní osoby (nebo skupiny osob) se označuje šestimístným PNR kódem z písmen a číslic, například H29BQ5. Pod tímto kódem můžete nalézt svůj let v celosvětových rezervačních systémech. Zkuste zadat PNR spolu s Vaším příjmením bez diakritiky do systémů viewtrip.com, checkmytrip.com, amadeus.com. V některém z nich byste měli svou letenku před odletem najít a ověříte si, že je vše v pořádku. Při charterovém letu s cestovkou k moři však PNR kód většinou nezjistíte, protože se používá jiné značení.
Jde o správu letenky v počítači
a týká se hlavně krátkých letů v rámci kontinentu, pro které se můžete
odbavit sami a do mobilu Vám přijde čárový kód s palubní vstupenkou.
Tento postup je velmi rozšířený. Letecké společnosti běžně prodají víc letenek, než mají míst v letadle. Spoléhají, že se někdo opozdí, nedostaví včas, nenastoupí k letu. Statisticky vzato, skutečně několik jednotlivců ze tří set pasažérů obvykle nepřijde. Jestli je v letadle 300 míst, prodalo se 303 letenek a 3 pasažéři se nedostaví, vyjde to akorát. Za tři sedadla má letecká společnost zaplaceno dvakrát. A co když přijdou všichni? Pak má aerolinka problém. Vytipují si třeba zrovna Vás: „Máme jedinečnou nabídku. Odcestoval byste stejným spojem o 24 hodin později. Zaplatíme Vám hotel, večeři, snídani a přidáme kompenzaci 200 €. Co Vy na to?“ Ne každý s tím souhlasí, a pak nastoupí přemlouvání a licitování. Nabídku vyhlásí letištním rozhlasem, postupně zvyšují odměnu a vždy se někdo najde. Některé letecké společnosti ale postupují tvrději, vytipovanému nešťastníkovi prostě sdělí hotovou věc, že nepoletí, a letenku mu přebukují na jiný termín. Někdo si to nechá líbit a někdo to žene až k soudu, letecká společnost se pak omlouvá a všechno bohatě kompenzuje. Nejdříve se ujistěte, že míříte na správné letiště. V New Yorku uletí letadlo každý den spoustě lidí jenom proto, že se dostaví na letiště JFK (J. F. Kennedy), ale letí jim to z EWR (Newark). V Londýně může být místem odletu LHR (Heathrow), LGW (Gatwick), LTN (Luton) nebo STN (Stansted). Podobně to mají v Miláně a mnohde jinde.
Jak dlouho před odletem je třeba se dostavit?
U krátkých letů v rámci kontinentu většinou stačí dvě hodiny. Velká letiště bývají rozdělena do částí zvaných terminály. V Brně nebo v Ostravě se na letišti neztratíte, mají tam jediný terminál. V Praze se z terminálu č. 1 létá mimo schengenský prostor (Dubaj, Čína, Turecko aj.), z terminálu č. 2 do zemí Schengenu, respektive do EU. Velká mezinárodní letiště se skládají ze čtyř i více terminálů a přesun mezi nimi trvá od několika minut po hodinu, realizuje se pěšky, vlakem, monorailem, metrem nebo autobusem. Terminály se označují nejčastěji číslicemi, někde písmeny nebo prostě jen Domestic Terminal (vnitrostátní lety) a International Terminal (mezinárodní lety). Spolu s většinou příchozích zamíříte do směru označeného Departures (odlety) a hledáte velkou digitální tabuli s rozpisem nejbližších letů. Takových tabulí jsou na letišti desítky a dříve či později na nějakou narazíte. Dejme tomu, že máte odlétat do Tokia v 8.55. Let hledáte na tabuli označené Departures podle času, až naleznete Váš řádek: „08.55 CathayPacific CX548 Tokyo-Narita B check-in 24-28 05.55“. Znamená to plánovaný odlet v 8.55, letecká společnost CathayPacific, let číslo CX548, cílová destinace Tokio, letiště Narita, odlet z terminálu B, check-in na stanovištích 24 až 28, odbavování od 05.55. Údaje „CathayPacific CX548“ se mohou po pár sekundách periodicky měnit za úplně jiné. Na stejný let totiž prodávají letenky různé společnosti a každá si let značí po svém. Pak se rozhlédnete kolem a podle šipek přejdete do terminálu B, kde hledáte přepážky s čísly 24-28. Mnozí automaticky zamíří k přepážce č. 24, kde je nejméně lidí, ale nevšimnou si cedulky „business class“ a zřízenec je pošle na konec dlouhé řady k číslům 25-28. Na elektronické letence se způsob odbavení uvádí, například: „proveďte check-in samostatně“, to bývá u krátkých letů, nebo „check-in je možný jen na letišti“ při dálkových letech. A někdy je možné obojí. Check-in provedete samostatně z mobilu nebo z počítače prostřednictvím Manage my booking (viz výše). Tato možnost se spouští většinou až 24 hodin před odletem. Proklikat se tam někdy stojí dost úsilí, ale samotné vyplnění trvá jen chvilku a obratem Vám přijde palubní lístek s čárovým kódem, které stačí uložit v mobilu. Pokud neodevzdáváte velké zavazadlo, pak na letišti můžete přepážku check-in minout. Přiložením čárového kódu ke čtečce se dostanete do odletového prostoru a pak i do letadla. Když check-in probíhá na letišti, vystojíte příslušnou řadu a na přepážce předložíte pas nebo občanku. Elektronická letenka se neukazuje, tu vytáhnete jen v případě nesrovnalostí. Najdou si Vás v počítači podle jména, zkontrolují platnost pasu, totožnost podle fotky a vízum do cílové destinace, když je potřeba. Zavazadlo položíte vedle odbavovací přepážky na pás a dostanete palubní lístek s číslem sedadla. Někdy Vás na letišti k přepážce check-in ani nepustí a nasměrují k automatickému odbavení. Bývá to malý stojánek, do něhož vložíte cestovní doklad otevřený na dvoustraně s fotkou, na dotykovém monitoru odpovíte na pár otázek ano-ne a vyjede Vám palubní lístek. Pro pasažéry, kteří si neví rady, bývá na blízku pomocný personál. Automatické odbavení se v poslední době hodně rozšiřuje.
Velká zavazadla jsou určena
k přepravě v nákladovém prostoru, říká se jim podpalubní nebo častěji
odbavená, protože je odevzdáváte při odbavení na přepážce
check-in. Odbavené (podpalubní) zavazadlo většinou nesmí překročit 23 kilogramů, všechny tyto kufry se na check-in váží a kdo váhu překročí, bývá poslán stranou, aby si nějak poradil, věci přesunul do jiných zavazadel nebo vyhodil. Když to nepomůže, doplácí se přes tisíc korun.
Kabinové (příruční) zavazadlo
bývá limitováno nejčastěji 8 kilogramy (5 až 12 kg),
různé aerolinky to mají různě. Ani maximální rozměr není sjednocený,
předepsané limity jsou nejčastěji od 40 x 25 x 20 po
56 x 46 x 25. Kabinové zavazadlo se většinou nepřevažuje a mnozí toho dost zneužívají. Velké
renomované letecké společnosti bývají tolerantnější, zato nízkonákladovky
je někdy nečekaně stavějí na váhu.
Pěkný nový kufr si můžete na letišti
nechat omotat fólií, aby se nepoškodil, ale při podezření Vám stejně
fólii bez váhání odřežou. Obalení zavazadla stojí běžně 20 € a přijdou
mi to vyhozené peníze, protože dvojí obalení se vyrovná ceně nového
kufru. Nejednou jsem kufr pěkně ovinul potravinovou fólií za 20 Kč. Tekutiny, gely a ostré předměty umístíte do podpalubního zavazadla. V kabinovém zavazadle mohou zůstat jen tekutiny v nádobkách do 100 mililitrů v průhledném uzavíratelném sáčku s objemem do jednoho litru. Naopak v podpalubním zavazadle by neměly zůstat žádné power banky, větší lipolky ani podobné baterie. Velký foťák se může do kufru uložit, ale jeho baterie by se měla přepravit v kabinovém zavazadle. Bývá užitečné uvázat na držadlo kufru barevnou mašličku. V cílové destinaci pak své zavazadlo snadněji najdete a odlišíte od podobných. Letíte-li s přestupem, kufr Vám automaticky přepraví až do cílové destinace. Jsou však výjimky, v USA při prvním přistání je nutné projít imigrační kontrolou, kufr vyzvednout, projít s ním celnicí, a pak jej odevzdat při odbavení k navazujícímu letu.
Po odbavení na přepážce check-in
zamíříte ve směru označeném „To all gates“, ke všem gejtům. K
cestám do zemí Evropské unie dnes stačí občanský průkaz a v rámci
Schengenu se často ani nepředkládá. Z hromady si odeberete plastovou přepravku a naskládáte do ní obsah kapes včetně kapesníku, odložíte tam hodinky, mobil, foťák, notebook, bižuterii, sundáte si větší náušnice, přidáte řemen, průhledný sáček s tekutinami, přiberete další přepravku pro kabinové zavazadlo, k němu pohodíte svetr nebo mikinu a někdy chtějí do další přepravky odložit boty. Bývá na to málo času, dozorující pracovníci všechny popohánějí a od každého se nechají ujistit, že má prázdné kapsy, batoh bez nápojů, sprejů a bez zakázaných věcí. Zatímco přepravky projíždějí tunelovým rentgenem, Vás nechají projít rámem. Polovině cestujících rám zapípá, pak je nechají zvednout ruce a podél těla přejíždějí detektorem kovu. Rám občas náhodně zapípá i „čistým“ a pošle je k osobní kontrole. Vaše zrentgenované věci vyjíždějí na dva pásy, z prvního si můžete věci vzít a upravit se, co vjede na zadní pás, musí projít další prohlídkou. Některá letiště jsou uspořádána jinak a osobní prohlídka probíhá až v gejtu. Po osobní prohlídce se ocitáte v odbaveném, zkontrolovaném prostoru s desítkami obchodů. Na palubním lístku si najdete označení gejtu, například G38 a vydáte se tím směrem. Gejt bývá běžně i kilometr daleko, což zvládnete s podporou pohyblivých chodníků. U Vašeho G38 se ujistíte, že tam svítí Váš čas odletu a Vaše cílová destinace. Pak se můžete vracet, procházet exkluzívní obchody, postříkat se testery drahých voňavek a dokoupit suvenýry. Je dobré se občas kouknout na orientační tabuli a zkontrolovat let, někdy se změní číslo gejtu nebo naskočí zpoždění. Do gejtu se vrátíte 60-40 minut před odletem. Je to prostor na letišti v těsné blízkosti nástupu do letadla nebo do letištního autobusu. Prostor bývá někdy volně přístupný, jindy ohrazený. Najdete zde stovky míst k sezení, často s výhledem na letiště a na letadlo, jímž poletíte. Zhruba 40-20 minut před odletem vyhlásí pracovnice od přepážky gejtu nástup do letadla. Obvykle se všichni zvednou a vytvoří stometrovou řadu, aby v ní další čtvrthodinu zbytečně postávali. Nejlepší je zůstat sedět, protože nic Vám neuteče a letadlo neuletí, i kdybyste nastupovali poslední. Nejdřív se vyhlašuje nástup do business class, first class, pro držitele klubových karet a pro invalidní osoby. Spousta lidí hlášení nerozumí, tlačí se dopředu a pracovnice je vracejí zpět. Pak se vyhlašuje nástup do zadních řad. Přestože budu sedět úplně vzadu, nikam se nehrnu a nastoupím mezi posledními, nasedím se ještě dost. Při východu z gejtu ukážete váš doklad totožnosti s palubním lístkem a projdete dlouhým tubusem až k letadlu. K letadlu se někdy odjíždí autobusem, ale většinou se prochází dlouhým rukávem, tubusem neboli chobotem, spojujícím budovu přímo s letadlem. Nastupuje se do přední části levé strany letadla. Zkušené letušky pohledem poznají problémové osoby a nedovolí nastoupit člověku, který očividně není ve své kůži a má zdravotní problém nebo dokonce se motá a nastupuje v podroušeném stavu. Jak se zavřou dveře letadla, není cesty zpět a při transkontinentálním letu trvajícím dvanáct hodin to není legrace někoho oživovat nebo vzdorovat jeho agresi. Při vstupu do letadla letušky prohlížejí palubní lístky (board tickets) a zajímá je písmeno Vašeho sedadla. Držitele palubních lístků s písmeny A, B, C nasměrují hned vpravo, protože tito sedí na levé straně letadla (ve směru letu), zatímco písmena F, G, H, J, K pošlou čtyři metry rovně a pak doprava na pravou stranu letadla. Prochází se business třídou a pokračuje se uličkou dozadu k číslu řady. Obvykle spousta lidí uličku zatarasí, protože velké kabinové zavazadlo jim nejde zasunout do horního prostoru, zápolí s tím, a namísto aby nechali ostatní projít, blokují padesát lidí s kufry v uličce za nimi. Když se tak chová každý druhý, trvá usazování půl hodiny. Vaše sedadlo označuje číslo a písmeno, například 22A znamená dvaadvacátou řadu u okna. Řady se číslují zepředu dozadu a podle čísla odhadnete, jestli budete sedět vpředu, uprostřed nad křídlem, nebo vzadu. Boeing 777 má nejčastěji 63 řad, v Dreamlineru jich bývá 57 a největší dopravní letadlo A380 jich má na dvou palubách celkem 88. V širokotrupých letadlech na dálkových letech bývá v řadě deset sedadel se dvěma uličkami, například ABC-DEFG-HJK. U levého okna najdete vždy písmeno A, u pravého okna bývá K, ale záleží na konfiguraci, v řadě může být 9 i 11 sedadel. Na charterovém letu k moři nebo po Evropě bude v řadě sedět pravděpodobně jen šest lidí na sedadlech ABC-DEF (u oken A a F). Je lepší okno nebo ulička? Záleží na osobních preferencích. Z okna sice můžete fotit a pokochat se úžasným výhledem, ale u dálkových letů bývá okénko 90 procent času povinně zatažené a dovoluje se oknem sledovat jen start a přistání. Když chcete na toaletu, musíte vzbudit cizího člověka sedícího vedle Vás, zatímco zvednout se ze sedadla u uličky není problém. Obvykle přijdu k letištní přepážce check-in, podám pas, počkám tak 10-15 vteřin, až se slečna zorientuje, a pak řeknu něco ve smyslu: „Prosím, jestli je to možné, dejte mi okno hodně vzadu.“ Nic se za to neplatí a obvykle se vyhoví, jen nesmíte přijít mezi posledními, ale spíš brzy po otevření přepážky. Na prvním letišti vystavují letenky i na navazující lety a tam výběr sedadla bývá možný skoro vždy, protože tyto lety se realizují až za několik hodin. Když na palubním lístku uvidím předposlední řadu 62A, mám o důvod k radosti víc. Boeing 777 se vzadu zužuje, proto má vzadu u oken jen dvojsedadla. Pár kroků z tohoto místa, v samotné zádi letadla, bývá k dispozici od poloviny letu samoobslužný vozík s občerstvením, o němž většina cestujících nemá tušení. Jak zjistíte typ letadla, jímž letíte? Sáhnete do síťky na opěradle před Vámi a typ letadla najdete v záhlaví archu s bezpečnostními pokyny. Také na elektronické letence se typ letadla někdy uvádí, ale nedá se na to spolehnout, podle obsazenosti se to může změnit. Na cestách po Evropě poletíte nejčastěji Boeingem 737, nebo Airbusem A320, což jsou dvě naprosto nejrozšířenější dopravní letadla s uspořádáním sedadel ABC-DEF, s jednou uličkou a kapacitou 160-190 osob. Na dálkovém letu poletíte s velikou pravděpodobností některým z těchto sedmi širokotrupých letounů (pořadí podle počtu vyrobených kusů): Boeing 777, slangově označovaný triple seven (trojitá sedmička), vyniká dvěma obrovskými motory, každý o velikosti dodávkového auta. Boeing 747, zvaný též jumbo, dobře poznáte podle horního patra, sahajícího jen do poloviny trupu. Airbus A330 patří k osvědčeným letounům středních a dálkových linek. Boeing 787, nazývaný Dreamliner, je díky uhlíkovým vláknům lehčí a tím úspornější, vyznačuje se zubatými okraji na koncích motorů (také je má B 737 MAX). Airbus A350 je moderní, mimořádně povedené a perspektivní letadlo s výztuhami z uhlíkových kompozitů. Pro aerolinky je prestižní mít tento letoun ve své flotile. Airbus A340 se hodně podobá předešlému typu A330, ale táhnou ho čtyři motory, což je dnes už jeho handicap. Airbus A380 piloti i cestující milují, jde o největší dopravní letadlo na světě, které unese až 850 osob. Pozná se podle dvou palub po celé délce nad sebou a podle mohutnosti, křídla se rozpínají do šíře 80 metrů. Tento letoun však postihl velmi smutný osud: Přestože jde o nejpovedenější dopravní letadlo, jeho výroba předčasně skončila z důvodu drahého provozu. Nad čtyřmotorovými letadly se stahují mraky kvůli vyšším letovým nákladům. Z výše vyjmenovaných se to týká B747, A340 a A380, ostatní jsou dvoumotorová. Je běžné, že desítky minut po plánovaném startu letadlo ještě stojí na stojánce nebo popojíždí po letišti. Přesto nemusí dojít ke zpoždění. Celková doba letu bývá na elektronické letence nadsazena o půlhodinu, na dálkových letech i o hodinu. Start velkého, plně naloženého letadla obvykle trvá kolem 40 sekund – to je doba od začátku rozjezdu po ranveji po odlepení od země. Letadlo by se mohlo vznést i po 30 sekundách, ale piloti jej tlačí k zemi a dál nabírají rychlost, aby vzlétli bezpečně s přebytkem rychlosti.
Do obvyklé letové hladiny ve výšce
10-12 kilometrů letadlo vystoupá asi za 20 minut a během stoupání se
může projevit lehká bolest hlavy způsobená změnou tlaku. K úlevě
většinou stačí nasměrovat na sebe foukače vzduchu a občas polknout.
Za letu se doporučuje mít zapnutý
bezpečnostní pás i v době, kdy to není povinné, a odepnout se jen při
odchodu na toaletu, protože turbulence mohou přijít kdykoliv nečekaně.
Není však třeba mít obavy, let bývá až na výjimky velmi klidný.
Turbulence, pokud přijdou, se projevují v zádi letadla více, u křídel
méně, ale rozdíl je málo znatelný. Nahoru můžete, dolů musíte. Zhruba 35 minut před přistáním klesnou otáčky motorů, letoun zvolna sestupuje, přibývá turbulencí, letušky dokončují úklid, rozsvítí se upozornění „připoutejte se“ a na záchod už to nestihnete. Pilot obvykle zadrmolí z palubních reproduktorů cosi nesrozumitelného o počasí na cílovém letišti, zatímco letušky obcházejí kabinu kvůli narovnání opěradel, sklopení stolečků a odtemnění oken. Poměrně dlouho se setrvává ve vodorovném pomalém letu v malé výšce a málokdy se přistává na přímo, většinou se několikrát ostře zatočí a nalétává. Nakupí-li se víc letadel, přichází na řadu kroužení opodál letiště a vyčkávání, až na letoun přijde řada. Několik minut před přistáním z okna pěkně uvidíte vysunutí vztlakových klapek, které dovolí letět bezpečně při menší rychlosti. Konce křídel někdy za sebou zanechávají jemnou mlhu a vypadá to, jako by unikal benzín, ale jde jen o kondenzaci vodních par. Pak se ozvou drsné zvuky doprovázející vysunutí podvozku. Můžete zřetelně slyšet, jak v konstrukci letadla něco křuplo a silně to hlomozí. Ze stometrové výšky sledujete rychle ubíhající krajinu, letíte asi 270 km/h a může se Vám to zdát hodně rychlé, ale tam nahoře jste letěli třikrát rychleji! Po kontaktu podvozku se zemí se relativní ticho změní ve veliký hluk, konstrukce letadla se otřásá, motory hučí a naplno brzdí obráceným tahem. Nejkritičtější fází letu je dotyk země a následujících několik vteřin. Právě v těchto okamžicích pasažéři charterových letů tleskají, zatímco piloti mají plné ruce práce. Na dálkových letech se netleská s výjimkou ocenění pilotů za něco mimořádného, třeba když v nepřízni počasí opakují okruh. Miliony letadel přistávají bez problému a spíš vyhrajete první cenu ve Sportce, než aby zrovna Váš let byl výjimkou. Cestujte bez obav. Jakmile letadlo u budovy vypne motory, všichni se jako na povel zvednou ze sedadel a stojí v uličkách natlačeni jeden na druhého dalších pět až deset minut. Nejlepší je nespěchat, zůstat sedět a vystoupit mezi posledními.
V letištní budově se necháte vést
šipkami „TRANZIT“, když přestupujete k dalšímu letu, nebo směrem
„IMIGRATION“, pokud jste na cílovém letišti. Po pasové kontrole si
najdete na pásu zavazadlo, projdete celní kontrolou a pak už hledáte
směr „TRAIN TO CITY“, který Vás dovede k metru nebo vlaku do centra. Let
máte za sebou a sérii nových zážitků před sebou. |
|||
|
|
|||
|
|
|||
