 |
  Big
Apple
Velké
jablko - tak říkají Newyorčané svému městu.
V New Yorku žije 8 milionů
obyvatel, s předměstím 12 milionů.
Pět obvodů:
Bronx - Brooklyn - Manhattan - Queens - Staten Island.
Nejvíc uvidíte na Manhattanu.
  Socha Svobody
Empire
State Building
Times Square
Broadway
Central Park
Další parky
Muzea
Metro
Lodí kolem
Manhattanu
Helikoptérou
Lanovkou
City Pass
Socha Svobody
Tyčí se na ostrově o rozměru 200 x 350
metrů (Liberty Island - Ostrov Svobody) a to uprostřed vod 3 km jihozápadně od Manhattanu. Panoráma
mrakodrapů z ostrova vypadá jedinečně.
K soše Svobody plují lodi z Batery
parku pravidelně od 8:30 po 15-20 minutách, zastaví u Ostrova
Svobody, pokračují dál na na Elis Island a vrací se k Batery
Parku. Cestující po zaplacení 18,50 $
(2018) za lodní lístek mohou
vystoupit na každém z obou ostrovů a nastoupit do některé z dalších
lodí. Zde jsou odkazy na nákup
lístků a oficiální
stránky.
Na co dát pozor: Při nastupovaní na obou ostrovech se ujistěte,
kam loď pluje, některé totiž míří do New Jersey. Poslední loď od Sochy
Svobody odplouvá v 17:25, mimo sezónu v 16:00 hodin.
 Dá se vejít i dovnitř Sochy Svobody, vystoupat na podstavec
(25,50 $)
nebo i do korunky (28,50 $), neplatí tu však
slevový City Pass. Vstupenku do
sochy (Monument Pass) na ostrově nekoupíte,
je nutno ji
rezervovat předem nebo se pokusit koupit ji
ráno v Batery parku před vyplutím první lodi.
 Sochu darovala Francie
a přivezli ji rozloženou na lodi. Američané sochu
zprvu nechtěli, hrozilo to skandálem, ale vztyčili ji a r. 1886
slavnostně otevřeli. Socha pohlíží k oceánu a pro přistěhovalce
připlouvající na lodích byla tím prvním, co z Ameriky spatřili. Postupně
se socha stala uznávaným symbolem Spojených států.
Zmenšené kopie stojí ve Francii a v Las Vegas - tam je v poloviční
velikosti.
Sochu vyrobil velmi mladý francouzský sochař Bartholdi z měděných plátů
tlustých jen 2 mm (asi jako dvacetikoruna). Známý francouzský konstruktér Eiffel zase vymyslel
vnitřní nosné traverzy, které uvnitř duté sochy vypadají jako lešení.
Až do hlavy sochy vede dvojité spirálové schodiště - po jednom nahoru,
po druhém dolů.
Číselné údaje: podstavec vysoký 47 metrů, socha 46 metrů, celkem
93 metrů, hmotnost 205 tun, denní návštěvnost ostrova 7.000 lidí.
Na stránce
zde najdete další podrobnosti a zajímavé odkazy na virtuální prohlídku ap.
Empire State Building
Tento nejvyšší newyorský mrakodrap stojí na rohu 34. ulice / 5.ave.
Postavili ho v roce 1931 za pouhých 14 měsíců
a na jeho špičce tehdy kotvily vzducholodě přivážející pasažéry z
Evropy. Nejvyšší budova světa z let 1931 - 1971
je dnes třetí nejvyšší budovou v New Yorku a asi 33. nejvyšší na
světě (stav 2018).
Za lístek na vyhlídku dáte 37 $. Počítejte s
normální čekací dobou 1 až 3 hodiny, déle v podvečer, za dvojnásobnou
cenu můžete mít lístek bez čekání, za příplatek se dostanete až do
úzkého 102. poschodí (rozdíl ve výhledu není patrný), otevřeno
je denně 8 - 02 hodin v noci, oficiální
stránky najdete
zde.
Vstupní hala v prřízemí, vyhlídková terasa a
u výtahů v 80. patře.
Hodinu jsme čekali v řadě a pak nás za necelou minutu výtah vyvezl do 80. poschodí,
kde se přestupuje na další výtah a v 86. poschodí se vychází
na ochoz. První dojem předčil očekávání.
Slunce právě zapadlo a město se nořilo do šera. Vzápětí se na západě
roztrhala mračna a ostře oranžové červánky osvítily město zajímavým
odstínem. Umínil jsem si vydržet tady ještě hodinu, abychom zažili
také noční výhled na tisíce světel. Nikde se však nedalo sednout a
když jsme se trochu opřeli o betonový obrubník
na vyhlídce,
hned na nás přiběhla ochranka. To se opakovalo několikrát, až konečně po
hodině jsme měli před sebou další nádherný pohled do tmy.
Oba snímky pořízené v různou denní dobu zachycují pohled k jižnímu cípu Manhattanu vzdálenému 5 km. Vpravo nahoře
na obou obrázcích svítí New Jersey a slaboučce je
patrný ostrůvek se Sochou Svobody. Středem snímku se táhne 5. avenue
a na nočním snímku je zřetelné její křížení s Broadway.
Dolní obrázek zabírá opačnou stranu na sever po Central Park,
nahoře uprostřed snímku je ještě trochu zřetelný zeleně osvětlený
Washingtonův most přes Hudson River ve vzdálenosti 12 km a vpravo od něj při horizontu
leží Bronx.
 Tyto
snímky mám z různých návštěv a všechny se podařilo
pořídit bez stativu z ruky s fotoaparátem přitisknutým k zábradlí,
fotografování ze stativu totiž ochranka nestrpí.
Při silném větru se mrakodrap nahoře vychyluje v rozpětí
až tří metrů! Nahoře dost foukalo a mohu potvrdit, že jsem vnímal jemné
mikropohyby podlahy.
Na vyhlídkové plošině se současně zdržuje až 100 lidí, dá obejít dokola, nesvítí se, a tak noční město dobře vyniká. Z vyhlídky
jsem vyšel přímo do prodejny suvenýrů a před výtahy se táhla tak velká řada,
že jsem se pustil dolů po schodech. Mrakodrap každoročně pořádá
závody ve zdolání 1576 schodů, samozřejmě směrem nahoru. Vítězné časy se
pohybují těsně pod 10 minutami.
Doporučení: Vyhněte se návštěvě v sobotu a neděli
večer, kdy většina oken kanceláří ve městě nesvítí a výhled není tak
nádherný jako ve všední dny. Návštěvní špička bývá denně vpodvečer,
protože návštěvníci chtějí stihnout výhled za světla i potmě.
Times
Square
Je to nejrušnější místo New Yorku a v
tištěných průvodcích se dočtete se, že i na světě. Prostor tohoto
náměstí vznikl šikmým křížením 7.avenue a Broadway.
Večerní Times Square září stovkami reklam a neonů,
žluté taxíky se proplétají mezi záplavou chodců a když se ocitnete v
tomto mumraji, nejste na pochybách, že se nacházíte v centru města.
Ještě po půlnoci tady proudí davy lidí, protože divadla v sousedství na
Broadway dávají muzikály a není výjimkou začátek představení o půlnoci
nebo ve dvě v noci. Zlevněné lístky na last moment koupíte přímo pod červenými
schody.
Vystoupil jsem na vrcholek červeného schodiště, posadil se na nejvyšší
schod a pozoroval před sebou to neúnavné lidské hemnžení. Schodiště je trochu patrné na levém
snímku a odtud jsem pořídil pravý snímek - celkový pohled. Na schodišti
se usazují především turisté, skoro každý svírá v ruce mobil, fotí
selfíčka nebo se fotí vzájemně s pozadím neustále se měnících reklam. Na
Times Square jsem zašel do obchůdku Forest Gumpa zaplněného suvenýry s tématikou
známého filmu.
Broadway
Pravoúhlou síť rovnoběžných ulic Manhattanu narušuje především Broadway, široká třída
táhnoucí se šikmo z jihu přes dvacet kilometrů daleko na sever. Broadway
protíná rovnoběžné avenue jen pod malým úhlem a v rozích křižovatek
tak vznikají úzké trojúhelníkové parcely.
Typickým příkladem stavby na trojúhelníkovém
pozemku je Flatiron
Building zvaná žehlička (na obrázku), postavená
v roce 1902 a
považovaná za nejstarší mrakodrap v New Yorku
(Broadway-5.ave-23.st).
 Na některých křižovatkách se
Broadway značně rozšiřuje a vznikají náměstí: Union Square Park, Times
Square, Columbus Circle. Na úrovni úrovni Central Parku se Broadway
stává jen tuctovou ulicí.
Vystoupil jsem z metru na jižním cípu Manhattanu a vydal
jsem se po Broadway nahoru. Bronzový býk ani odbočka do Wall Street
(burza) mne nezaujal, zato u Trinity Church jsem se zdržel, protože
architektura tohoto kostela mimořádně vyniká na pozadí mrakodrapů.
Broadway mne pak provedla okrajem
Čínské čtvrti známými místy až k
Central Parku. V samoobslužné
prodejně suvenýrů jsem dlouho vybíral a když majitel obchodu viděl, jak se
zaplňuje můj košíček, osobně mne obsloužil, dal mi vizitku, mile děkoval
za nákup a přidal nějakou drobnost navíc.
Brooklyn Bridge
Lákalo
mne přejít po Brooklynském mostě (Brooklyn Bridge), který znám z plakátů a filmů. Potřeboval jsem se dostat metrem (tunelem pod vodou) z Manhattanu
do Brooklynu a ani jsem si zprvu nevšiml, že na poslední stanici pod
Manhattanem všichni běloši vystoupili.
V poloprázdném vagonu mezi samými černochy mi nebylo dobře. Dva tmaví
borci mne pozorovali a když jsem se před stanicí v Brooklynu zvedl ke
dveřím, stoupli si za mne. Skoro nikdo s námi nevystupoval, nástupiště
zelo prázdnotou a černoši kráčeli pár kroků za mnou. Když jsem zabočil,
zabočili také. Když jsem zrychlil, přidali do kroku a v liduprázdné
ulici s jejich dechem v zádech mi nebylo dobře. Zastavil jsem se v
záběru pouliční kamery, oni se postavili mimo záběr opodál a vyčkávali.
Moji pronásledovatelé možná čekali na svou příležitost, až se dostaneme
mimo dosah kamer nebo do parku. Povšiml jsem si šipky s nápisem Pedestrian
Bridge (pěšky po mostě) a zrychleným krokem tam zamířil s vetřelci v patách. Eskalátor jsem vzal po dvou schodech, proběhl okrajem
parku a vzápětí jsem stál na mostě mezi Japonci, Australany a Holanďany
a cítil se bezpečně.
Vlevo chodci, vpravo cyklisté.
Zanedbaná údržba - most reziví.
Uprostřed mostu vede dřevěná lávka pro chodce, běžce a cyklisty (obrázek
vlevo). Chodí se v jižním pruhu, po středové čáře se běhá a v severním
pruhu se pak docela rychle prohánějí cyklisté. V mezerách mezi prkny pod
nohama jsem
místy zahlédl v hloubce odlesk vodní hladiny. Pod lávkou pro pěší níže po obou stranách jezdí
auta.
Most představuje jedinečné historické dílo s výhledem na East
River se skupinou mrakodrapů v pozadí a stalo se nádherným motivem fotografů a malířů. Vše visí na lanech a je neuvěřitelné, jak to mohli v roce 1883
postavit.
Central park
Tato alej se líbila
asi tak nejvíc - místo zvané Mall. Park je rozmanitý, členitý a malebný.
Obrovský park v obrovském městě - měří 4 km
na délku, 800 m na šířku a rozkládá se uprostřed Manhattanu ze všech
stran obklopen mrakodrapy. Newyorčané tady hrají na kytaru,
prohlížejí notebooky, pouštějí draky, opalují se na dekách,
grilují maso a krotké veverky k nim přihopsají pro pamlsek.
Vyhrává tu kapela pod širým nebem, objevíte zde malou zoo, kolotoč,
volejbalová a fotbalová hřiště, tenisové kurty, běžecké tratě, hraje se
rugby. Mladíci na kolečkových bruslích kličkují mezi kuželíky, ale i
starší lidé opatrně jedou na in-line bruslích se sluchátky v uších.
Central Park představuje ideální místo pro setkávání lidí a odpočinek.
V parku najdete nadchody, podchody, houštiny, lesíky, fontány, rybníky,
největší jezero zvané Reservoir. Při pohledu na jeho rozlohu se ani
nechce věřit, že jste v centru velkoměsta. Park se
člení i výškově, vyčnívají nad něj pahorky, skály, kopečky a z některých
míst vidíte blízké mrakodrapy, což působí zajímavě.
Všude je vzorně uklizeno, žádný papírek, záhony vyplené, pozalévané,
často spatříte policii. Je úžasné, že ve městě dravého byznysu tohle
místo dávno nezprivatizovali a nerozparcelovali. To u nás už by stály
supermarkety.
Na jižním okraji si můžete půjčit kolo za 15 dolarů na hodinu a v ceně
máte i půjčení přilby.
Tisíce běžců, sportovců a cyklistů křižovaly Central Park všemi směry a
kvůli intenzivnímu proudu běžců se místy nedalo přejít. Mají tam pro
běžce semafory, ale ti je nerespektují a běží i na červenou. V sobotu dopoledne to vypadalo, jako by si celý New York dal dostaveníčko
v Central Parku.
Další parky
Po nádherném Central Parku mne ještě víc nadchly další parky. Každý
je úplně jiný a má svoji jedinečnou atmosféru.
Bryant Park
obklopuje ze čtyř stran hradba mrakodrapů, a proto tam ani nefouká. Na
rozlehlém trávníku se piknikuje a po lehává.
Naopak ve
Washington Square Park
si nemůžete lehnout. Stačilo se složit na
lavičce a už ke mně vystartoval maličký elektromobil
se dvěma policisty. Posadil jsem se a jen projeli kolem s významnými
pohledy. V tomto parku se ozývá štěkot z Dog run, oploceného výběhu pro psy, který
vypadá jako klec v zoo. Psi uvnitř se
většinou chovali klidně, aljašský malamut si malou čivavu jen očichal a
nechal ji být.
Union Square Park
nijak nevyniká, prostě normálná park,
v Batery Parku
se scházejí malíři, prohlédnete si jejich výtvory a uvelebíte se na
lavičce s výhledem na Sochu svobody.
V Rockfellerově centru se dobře relaxuje v malém parčíku s lavičkami a
fontánami.
V Riverside Parku
jsem si stoupl přesně na místo z
filmu "Láska přes internet", kde se v závěrečné scéně setkala Meg Ryan s
Tomem Hanksem.
V každém parku velká cedule jasně oznamuje, co se smí a nesmí, jaká je otvírací doba a kam
telefonovat dotazy nebo připomínky. Město se o parky nadmíru dobře stará, zeleň se zalévá,
opečovaná a policie dohlíží nad pořádkem.
Muzea
Čtyři nejznámější newyorská muzea uvádím v pořadí, jak dobrý dojem
zanechaly.
Americké muzeum přírodní historie
(78.až 81.street při západním okraji Central Parku, denně otvírají
až v 10 hodin). Až do muzea se dopravíte metrem a z posledního vagonu
vystoupíte přímo u pokladen. Při prodeji vstupenky se Vás zeptají, na kterou volitelnou
akci
chcete jít a samozřejmě jsem si vybral monumentální Haydenovo planetárium.
Dávali sugestivní pořad o dopadu obřího meteoritu a rád bych ho viděl znovu. V
přízemí jsem se mohl fyzicky dotknout vystavených obřích
meteoritů: Ahnighito -
34 tun - 2. největší na světě a Willamette - 15 tun - 6. největší
(meteorit na obrázku).
To množství exponátů se nedalo za den projít a pokud jste příznivci přírodních věd,
hlavně biologie, nadšeně byste sem chodili třeba celý týden. Trochu
vadil nedokonalý orientační systém a množství štěbetajících školních tříd. Školáci dokonce
v muzeu
mají
školní jídelnu.
Metropolitní muzeum
(82. street při východním okraji Central Parku)
Po známém širokém schodišti vstoupíte z ulice do obrovského prostoru plného
jedinečných originálů slavných malířů. Zaujala mne plátna impresionisty Claude Moneta
známá z plakátů. V patře převládají obrazy, dole
sochy, fotit se může všude, orientační systém nemají dokonalý a
bloudil jsem.
Tisíce lidí kolem tisíců skvostných obrazů jen jdou a jdou, přitom
málokdo se zastaví, což mi připadlo jako degradace umění. Návštěvu ale
určitě doporučuji.
 Guggenheimovo
muzeum
(89. street při východním okraji Central Parku)
Víc než umělecká díla sem návštěvníky táhne proslulost a originalita
budovy bez schodů, v níž jsou exponáty rozloženy podél šroubovice -
točité nakloněné roviny. Vystavují zde hlavně makety architektonických
návrhů významných staveb.
Nesmělo se
fotografovat a když jsem si šáhl na kapsu s foťákem, už mi
černoch zdálky hrozil, ale v nestřeženém okamžiku jsem přesto obrázky
ulovil.
Točité zábradlí zhotovili nízké, přišlo mi to docela nebezpečné, protože při
nepozornosti by někdo mohl přepadnout. Zajímalo mne, jestli obrazy po stěnách a lavičky
k sezení mají umístěny vodorovně anebo
zešikma podle sklonu podlahy. Co myslíte?
Vše je zešikma.
Muzeum moderního umění
(53. street
mezi 5. a 6. ave). To už byla příliš velká
moderna, například kbelík barvy cáknutý na stěnu. Muzeum nevyužívá obrovské
vnitřní prostory.
Do muzejní prodejny nápaditých suvenýrů v přízemí
muzea se dostanete i z ulice
bez vstupenky.
Metro
Funguje dobře, ale kultura cestování je horší než třeba v Praze.
Místy to v metru vypadá děsivě jako v hororovém
filmu, přispívají k tomu nízké stropy, prach a pavučiny, prověšené
kabely nad hlavami, přepážky z
mříží a slabé osvětlení. O čistotě nemůže
být řeč - všude zašlapaná špína a odpadky naházené i v kolejišti. Do metra se schází po strmých schodech a
na eskalátory
narazíte spíš výjimečně. Některé stanice se táhnou stovky metrů daleko a
nebylo radno zacházet po dlouhém peróně kamsi do tmy.
V každé stanici Vám dají na
informační přepážce mapu linek metra zdarma. Když jsem rozložil vlastní mapu,
podvakrát se mi stalo, že se nade mnou zjevil označený pracovník metra a
velmi slušně nabízel pomoc.
Pro orientaci v newyorském metru je důležité vědět, že:
1.
Downtown znamená směr
k jihu Manhattanu nebo do Brooklynu,
Uptown
míří na sever do Harlemu.
2.
Express zastavuje jen ve
větších zastávkách, zato
Local staví všude
(obdoba rychlík - osobák).
Metro vede v malé hloubce a četné ocelové sloupy a traverzy podpírají stropy, po nichž nahoře jezdí auta. Jdete po ulici a mřížkou jako od kanálu
vidíte v hloubce míhající se vagóny.
Stanice 81.st. u muzea a
planetária, visící špinavé dráty pod stropem a stanice na 34. st. u Empire S.B.
Jízdenky koupíte
v automatu při vstupu do metra, kde na dotykovém monitoru po šesti volbách a vložení papírových dolarů vypadne
papírová jízdenka s magnetickým proužkem o velikosti
kreditní karty (obrázek). Doporučuji platit hotově, protože s kartou
bývá problém kvůli ZIP kódu.
 V turniketu
jízdenku protáhnete čtečkou, rozsvítí se zelené GO a pustí
Vás to
dál.
Nastává zádrhel,
když se jízdenka protáhne moc rychle, příliš pomalu anebo šikmo. Automat se po několika
marných pokusech na chvíli zablokuje.
Mezitím neúspěšný pasažér zuřivě protahuje jízdenkou stále dokola
a řada za ním se zvětšuje.
Neměl jsem problém, ale někteří cestující s tím
docela zápasili a dokonce si museli koupit druhou jízdenku, aby prošli.
Úmyslné obelstění automatu a jízdu načerno tvrdě postihují. Na internetu najdete příběhy, kdy dva prošli na jednu
jízdenku a strávili noc v cele mezi narkomany a násilníky. Češi vnímají jízdu na černo jako
legraci, Američané spíš jako kriminální delikt.
Jízdné v metru (2018): Jednotlivá jízda 3,00
$, týdenní
32,00 $, měsíční 121,00 $.
Zde najdete
web
dopravních podniků v New Yorku s jízdními řády, mapami atd.
Lodí kolem Manhattanu
Lodě vyplouvají z přístavu na úrovni 43. ulice,
společnost se nazývá Circle Line Sightseeing Cruise a můžete si vybrat
variantu kratší kolem jižního Manhattanu nebo
delší, více než dvouhodinovou plavbu kolem celého Manhattanu dokola. K Soše
Svobody loď zamíří při každé plavbě. Za letního počasí se kvůli velkému zájmu prodávají lístky
většinou až na další den.
 Doporučuji pobyt v New Yorku začít právě touto dvouhodinovou plavbou. Na
lodi si odpočinete a dobře se zorientujete. Je důležité se na palubě
lodi posadit na stranu k pevnině, jinak toho moc neuvidíte.
Naše loď nejprve zamířila k Soše Svobody a při plavbě zpět
se zjevilo jedinečné panoráma mrakodrapů jižního
Manhattanu známého z pohlednic a kalendářů.
Po East River jsme pluli
pod známým Brooklyn
Bridge, o kus dál vlevo míjeli budovu OSN a protáhli se kolem
Roosevelt Island. Rozmlácený a posprejovaný Bronx jsem sledoval z
bezpečí lodi a za uzoučkým průplavem mezi Bronxem a
Harlemem na úrovni 216. ulice se loď stočila zpět k jihu
po Hudson River. Propluli jsme místem, kde v roce 2009 přistálo na vodě velké dopravní letadlo.
Bavil jsem se pozorováním nepříjemného lodního průvodce, který stále
něco mlel do mikrofonu, vadil mu nezájem pasažérů a marně
je aktivizoval. Plavbu lodí
kolem Manhattanu velmi doporučuji. Za dvě hodiny shlédnete celý obvod
Manhattanu, známé mosty i Sochu Svobody.
Když z lodi vystoupíte na břeh, navážete prohlídkou raketoplánu
Enterprice a obří letadlové lodi Intrepid kotvící jako muzeum.
Pohled z lodi plující po East River na Brooklyn Bridge a na jižní
centrum.
Let helikoptérou
K letu jsem se nadšeně odhodlal hned při své první návštěvě New Yorku,
kdy se dal lístek pořídit ještě levně v řádu desítek dp, zato dnes na krátký pohled z
výšky nemusí stačit ani sto dolarů.
Heliport se nachází na
západním pobřeží u
30. ulice. Ze zájemců o let
vytvořili skupinky po šesti, protože do helikoptéry se vejde šest turistů a pilot. Schválně jsem
se opožďoval,
abych
jako poslední zaujal místo vpředu vedle pilota a to se mi podařilo.
Před
startem nám rozdali malé brašničky s lékárničkami, které jsme si měli
opásat kolem pasu, což bylo naprosto absurdní. Na co mi bude náplast
nebo obvaz, když vysadí motor? Na psychologii pasažérů a jejich vnímání
bezpečnosti to však dobře funguje. Nic se nám nemůže stát, když máme
lékárničku.
Pohled
k západu na Sochu Svobody a New Jersey. Jižní Manhattan a Hudson River.
Helikoptéra nejdřív rychle nabrala výšku a zamířila nad vodu k Soše
Svobody a ostrovu Elis (malý obrázek níže). U Sochy Svobody jsme sklesali a pomalu ji
dokola oblétali. Pak se vrtulník vysoko vznesl, jako střela se přenesl
nad Manhattan
 a
to už jsem se díval průhlednou podlahou na vrcholky mrakodrapů. Ulice mezi
výškovými budovami vypadaly
jako temné, hluboké propasti. Při ostrých zatáčkách se stroj
dobře nakláněl, hluk motorů naháněl hrůzu a přesto byl to super pocit. Překvapily mne značné manévrovací
schopnosti, rychlost startu i přistání.
Při vystupování z vrtulníku každý
sklápěl hlavu kvůli rotující vrtuli a pilot se nám smál, že vrtule je
vysoko nad námi. Bezprostředně po přistání jsme neodcházeli a sedli si na
lavičku. Všiml jsem si, že i další pasažéři měli
potřebu si sednout a všechno vstřebat. Nikdo z nás nemluvil. Všichni se usmívali a paní vedle
mluvila cosi o blaženém pocitu. Cítil jsem to také
tak, běžel mi mráz po zádech, bylo to silné. To se musí prožít.
Těch sedm minut ve vzduchu byl nejsilnější
zážitek z celého New Yorku.
Na lanovce
 K
výletu lanovkou na Rooseveltův ostrov mne popravdě přilákala pouze
možnost využít časový lístek na metro, který jsem už měl. Z křižovatky
2.ave/56.str. vyjíždějí v 15minutových intervalech uzavřené kabiny pro
několik desítek osob a ve výšce až 70 metrů překonávají členitý kus
města, Queensboro Bridge a řeku.
Na ostrově museli všichni vystoupit a znovu projít turnikety k pětiminutové jízdě zpět. Lanovka dovršila pestrost
mé přepravy po New Yorku:
metrem - autobusem - lodí - helikoptérou -
taxíkem - lanovkou.
City Pass
Při několikadenní návštěvě New Yorku
může být výhodné koupit zlevněnou
vstupenku do šesti atraktivních míst za 126 $ (do 18 let za
104 $, stav 2018).
Za jednotlivý vstup zaplatíte
většinou přes 30 $ a takto
dostanete šest vstupů za cenu čtyř.
City Pass obsahuje tyto vstupenky:
1. Vyhlídka z 86. poschodí známého mrakodrapu Empire State
Building
2. Americké muzeum národní historie s planetáriem
pro zájemce o přírodní vědy
3. Metropolitní muzeum umění - pro milovníky umění, obrazů
4. Vyhlídka ze 70. patra Top of the Rock v Rockfelerově centru
nebo Guggenheimovo muzeum
5. Plavba k Soše Svobody nebo
plavba kolem
jižního Manhattanu
6. Muzeum na místě spadlých mrakodrapů nebo křižník
Interpid a raketoplán
Vstupenka se koupí na pokladně kteréhokoli z vyjmenovaných objektů a při
koupi se Vás zeptají na Vaše volby (body 4,5,6). Se vstupenkou City Pass v ruce
pak nemusíte stát jednotlivě řady k pokladnám a jste odbaveni rychleji.
Navíc dostanete brožuru. Platí 9 dní od prvního použití a
zde najdete americkou stránku City Pass.
Nabízejí i levnější variantu na 3 z 10 nabídek a existuje víc podobných
firem, nabízejících slevové průkazy.
Během intenzivního týdne navštívíte až 30 nejznámějších míst New Yorku.
New York - foto
|
|
