Půjčení auta - pláž a skála v zátoce Matala 
cesta po jižním pobřeží  
Popis cesty autem z Heraklionu na jižní břeh -
vyhlídka Prinia - vykopávky Feistos - skála a pláž Matala - po prašné cestě jižního pobřeží do Léndas

Půjčení auta
Půjčovny aut a motorek nacházíte doslova na každém rohu,  protože jde o stále žádanější službu a auto si půjčuje každá druhá turistická rodina.  Na jediném kilometru silnice z Amoudary k centru Heraklionu napočítáte deset půjčoven.
Hned vedle hotelu Lambi jsme zašli do půjčovny Universal (asi 100 m směrem k městu vpravo) a ptali jsme se po autu nižší třídy s klimatizací na 5 dní. Paní nás posadila ke stolečku a  nabídla  Fiat Punto za 120 €,  W. Polo  nebo Toyota Yaris za 130 €.  V ceně je všechno: úplné havarijní pojištění bez spoluúčasti, neomezené kilometry, daň 18%, 24 hodin servis. Klimatizace je samozřejmostí a všechna půjčovaná auta ji mají (v pros-pektech AK - air condition).
 
    

Vybrali jsme si Fiat Punto, vyplnili srozumitelnou smlouvu, zaplatili 120 €, paní chtěla znát hotel a číslo pokoje, vidět pas a řidičák. Můj dotaz na platnost českého řidičáku (mám nový ve tvaru kreditky) byl naivní - půjčovna chce půjčit auto a tak Vám odsouhlasí jakýkoliv řidičák. Malý techničák od auta jsme nedostali, místo něj máme s sebou vozit smlouvu s půjčovnou. Paní nás opakovaně žádala, abychom nejezdili po prašných cestách, jen po asfaltových. Dostali jsme ještě velkou mapu ostrova a na požádání nám do ní fixem zakroužkovala zajímavá místa a označila nejlepší trasy. Auto máme vrátit za pět dní v pátek do 19 hodin se stejnou hladinou benzínu (to bylo se suchou nádrží).  Klíčky a jelo se.
 
Půjčujete-li si auto, při sjednávání se ujistěte:   
1. o úplné ceně celkem včetně daně  
2. o neexistenci limitu kilometrů a neplacení za ujeté kilometry ještě zvlášť 
3. o úplném zákonném i havarijním pojištění auta a výši spoluúčasti  CDW full insurance
4. jaký druh benzínu kupovat (nejspíš 95 unleaded)
5. jaká je maximální rychlost v obci, mimo a na dálnici 
6. číslo telefonu, kdyby byl s autem problém
7. jak se v autě pouští klimatizace, auto bez klimatizace si neberte !!
8. kdy nejpozději auto vrátit (dokdy mají ten den večer otevřeno)
 

                             na pláži Elafonissos se dalo zaparkovat přímo u vody
 
Rok starý červený Fiat Punto jsme dostali ve výborném stavu, tachometr ukazoval 17.000 km. Klimatizaci jsme nevypínali, proto spotřeba dosahovala 6 -7 l / 100 km. Za benzin se platilo téměř přesně 1 € za litr a benzinek byl dostatek, téměř jako u nás, jedině na okreskách mimo hlavní tah jsou řidčeji a navečer mnohé zavírají.
 
Zkušenosti s ježděním po ostrově
-  velký pozor na motorky - bez rozhlížení křižují napříč hlavní cestu
-  blinkry se téměř nepoužívají
-  s dodržováním rychlosti si Kréťané nedělají starosti - asi  jako u nás
-  řidiči  jezdí  nalepení těsně  za sebou   (také jako u nás)
-  hnědé směrové cedule ukazují cestu k vykopávkám
-  pozor na smyk - za velkého horka jsou některé zatáčky úplně vyleštěné a klouže to
 
sever:  dva dny po horách a vykopávkách v okolí - 168 km
západ:  růžová  pláž  Elafonissos  a  město Chania - 412 km
jih:        skála s jeskyněmi Matala  a  jižní  pobřeží - 251 km 
východ: palmová pláž Vai  a jihovýchodní pobřeží - 377 km
Od pondělí do pátku jsme najezdili ..................  1208 km

Při severním pobřeží se táhne čtyřproudová rychlostní komunikace, kde se dá ujet za hodinu asi 75 km. Nad levým pruhem je často značka 90, nad pravým 70, ale tyto rychlosti málokdo dodržuje. Mimo rychlostní komunikaci na hlavních tazích  bude Váš rychlostní průměr do 60 km/h,  po okreskách a v horách ujedete za hodinu nejvýš 40 km.
 
Podélné bílé čáry rozdělují vozovku na pruhy, ale zřejmě nelogicky. Každý pruh má šířku asi tak 1,5 našeho pruhu, proto se v jednom pruhu auta nepředjedou a  kvůli předjíždění je nutno přejet plnou čáru.  Pravý pruh je někde užší a působí dojmem, že je to vlastně krajnice, kde se jezdit nemá, někteří řidiči tady však jedou stále. Jiní jedou stále v levém pruhu a když je někdo zezadu dohání, uhnou přes plnou čáru do pravého pruhu - krajnice. Některý řidič jede zase stále po pruhu jako na prostředním obrázku.
 
     
 
Omezení rychlosti je divně značeno a často vůbec nevíte, jak rychle můžete jet. Mnohokrát třeba kilometr za křižovatkou nás překvapila značka "konec 50".  Jinde se zřetelná značka "50" opakovala mnohokrát za sebou, ale kolona jela 100.  Rychlost se nedodržuje - asi jako u nás,  policii jsme viděli málo.  Mezinárodní řidičský průkaz jsem neměl a kdyby se na to přišlo, asi by to nebyl problém.
 
Auto jsme mohli mít v pátek do 19 hodin, ale vrátili jsme ho už v poledne. V nádrži jsme nechali jen pár kapek benzínu - tolik, co jsme dostali. Paní se divila, že vracíme auto brzy, ale jak se podívala na tachometr, přestala se divit. Velkých zaschlých map soli na zadních sedadlech si nevšimla (sedělo se tam v mokrých plavkách).
 
Prinia
Z předměstí Heraklionu jsme se ráno autem vydali k jihu po silnici č.97. Do Mataly je to asi 70 km a lze to ujet za hodinu a půl, dělali jsme však časté zastávky a odbočky z cesty. Zastavovali jsme u kvetoucích oleandrů nebo u olivových hájů.
Pár kilometrů před Agia Varvara jsme zastavili kvůli nádherným výhledům - na protějším kopci vysoko nad námi se nám zalíbil bílý kostelík a umínili jsme si, že se k němu podíváme. V Agia Varvara odbočuje nenápadná silnice na Prinia  (Priniás)  zpět k severu. Kdo ji mine (jako my), narazí po půl kilometru na další odbočku do Gergeri a ke klášteru Vrondisi, ale to je špatně. Z Agia Varvara se jede 4 km do Prinia a po dalším 1,3 km jste u hnědé směrovky (obrázek),  kde můžete nechat auto nebo jet ještě 300m do kopce po prašné slepé cestě - na jejím konci je místo pro max. 10 aut. Z parkoviště stoupáte po stezce a po schodech, projdete otevřenou branou (vstupné se nevybírá) a přejdete po náhorní planině kolem skal asi 400 m k bílému kostelíku.  Překvapilo nás, že kostelík byl volně přístupný, otevřený a hořely v něm svíčky. Od kostelíka je jeden z nejlepších výhledů na Krétě: Na východě spatříte hory přes 2000 m vysoké, na severu moře a ostrov Dia 40 km daleko,  na severozápadě větrné elektrárny. Cestou zpět k autu jsme sledovali zelené ještěrky a nám neznámý hmyz a rostliny. Chodník lemovaly  velké aloe a kvetoucí oleandry.  Prošli jsme kolem oplocených archeologických vykopá-vek, kde pracovalo s motykami asi deset italských archeologů, ale nedovolili nám fotit. To byli jediní lidé, které jsme cestou potkali. Vraceli jsme se vesnicí Prinias, kde  ženy vycházejí ven jen v černých šatech a muži převážejí  náklady  na oslech.
Vesnice mají celoroční vánoční výzdobu - oblouky z žárovek nad cestou a kolem průčelí domů. Projeli jsme Agia Varvara, Agii Déka k vykopávkám Gortis, ale nešli jsme do nich (hodně lidí, vysoké vstupné, na první pohled malá plocha k prohlídce). Projeli jsme přes Míres k vykopávkám Festós.

Feistos     (Feistos, Feistós, Festos, Festós, Phaistos)  
Vykopávky Festós mají jedinečnou polohu: Přestavte si nížinatou rovinu obklopenou horami a uprostřed z nížiny vystupující kopec 80 m vysoký s plochým vrcholem. Kterýmkoliv směrem se díváte přes údolí na protější hory a kopce. Kouzelné místo si  první obyvatelé Evropy vybrali - kdysi se právě tady soustředila nejvyspělejší civilizace. Vstupné je 4 €, do 18 let vstup volný,  na vstupence je  vytištěný plánek místa. Odolávali jsme tady neúprosnému vedru a dlouho jsme seděli na lavičce ve stínu pod borovicí (uprostřed obrázku).  Jestli chcete na Krétě vidět aspoň  jedny vykopávky, pak právě Feistos a to raději než nejznámější ale silně přelidněné Knósos. 
 

 
Od vykopávek jsme už směřovali k blízkému moři a projeli malou vesničkou Agios Ioanis (Svatý Jonáš).  Vesnic stejného jména je na ostrově několik.  Při průjezdu vesničkou z malého kopce dolů se nám zalíbila po levé straně u cesty "taverna Agios Ioanis". Sedli jsme si ke stolu venku do stínu tropických rostlin a palem a obsluhoval nás, jako všude číšník, nikde jsme v Řecku neviděli servírku. Dali jsme si 2x salát tzatziky  (vynikající  v horku),  1x vaječinu s brambory a balkánským sýrem,  1 litr minerálky, frapé a fantu - vše za 10 €, což je cena vnitrozemská a proti pobřeží mírná. 

Matala 
Přes Pitsídiu přijíždíme do Mataly. Rovně do Mataly je zákaz vjezdu, těsně před zákazem odbočujeme vpravo na velké parkoviš-tě (1€/den) přímo u moře a u vyhledávané pláže.
Matala je malá vesnička s několika desítkami oby-vatel a je známá nádher-nou pláží  s neobvyklou pískovcovou skalou. Pláž je považovaná za nejkrás-nější na Krétě, je jen několik set metrů široká, obrácená k západu, z obou stran sevřena vysokými skalami. Povrch pláže - štěrk až písek, vlny zvlášť vysoké, velká koncentrace lidí, kiosky, zmrzlina, občerstvení. Ze severní strany vystupuje nad pláž asi 100 m vysoká skála s množstvím dutin a jeskyň. Žil tady pračlověk, v 60. letech tu pobývali hippiesáci, dnes tu skály prolézají turisté. Vstupné se neplatí, protože nikdo by nemohl garantovat bezpečnost návštěvníků. Lozíte po pískovci po chodníčcích vysoko nad zemí a bez zábradlí a je to nebezpečné. Z výšky máte zátoku krásně pod sebou. Prolezete si pár děr, ale zjistíte, že jsou mělké a nízké, většinou se tam nevzpřímíte. 
 
    
   
Po jižním pobřeží
Z Mátaly se dostáváme přes Plómbiu (nechtěná zajížďka kvůli špatnému značení) do Kalí Liménes. Na naší mapě je namalovaná cesta odtud po pobřeží do 20 km vzdáleného Léndas a chtěli jsme tento nejjižnější úsek pobřeží na Krétě autem projet. Dopravní značení zde úplně chybí, asfaltová cesta brzy přechází ve spraš a kdybychom věděli, po čem pojedeme, nikdy bychom...   Jeli jsme po úzké cestě pokryté vyprahlou jemnou spraší, která za námi vytvářela obrovský oblak prachu. Tady jsme pochopili, proč paní v půjčovně tolikrát opakovala, abychom nejezdili po prašných cestách. Pořád jsme čekali, že někde za zatáčkou začne perfektní asfaltka, ale mapa lhala.  
Cesta kopírovala pobřeží po serpentinách v horách vysoko nad mořem, vedla místy vysoko nad útesy v prudkém svahu samozřejmě bez svodidel, jindy sjížděla k mořské hladině. Jeli jsme pomalu na dvojku, sami v horách nad mořem, žádná auta, žádní lidé.  Prach obarvil pneumatiky našeho auta světlým odstínem a i karoserie auta změnila barvu z červené na popelavě šedou, všudypřítomný prach se dostal do všemožných záhybů.
V polovině cesty spatřujeme z protisměru zdálky se blížící obrovský oblak prachu. Jsou to britští turisté v autě. Zastavujeme, prach se rozptyluje, ukazují nám mapu, ptají se a jsou stejně zaskočeni jako my. Vyměňujeme si informace o projetých úsecích.
 
     
 
Také jsme si vyhýbali se stádem ovcí, které nás nechtělo pustit, pak je ale nějaký pastevec uvedl do pohybu.  Záhadou pro nás zůstaly desítky a stovky obrovských skleníků ve svahu a roztroušené v horách. Podél cest vedou ke skleníkům v příkopech kilometry dlouhé černé plastové hadice s vodou. Nechápali jsme, proč v takovém vedru ještě skleníky a co se v nich pěstuje ?  Později nám bylo vysvětleno, že v nich rostou banánovníky a v chladnější části roku tu přebývají ovce.
 
    
 
V osadě Dytiko (kousek před Léndas) jsme se koupali v Libyjském moři, ale nic moc. V metrových vlnách se nedalo plavat kvůli riziku, že nás vlny odnesou na moře. Do vody se ani nedalo jít kvůli kamenitému dnu - to Vás zase vlny vláčí po ostrých kamenech.  Na pláž se ani nedalo moc lehnout - je pokryta tmavým, skoro černým vulkanickým štěrkem. Navíc od Afriky silně foukalo. Na této dlouhé neatraktivní pláži přebývalo jen několik lidí. Byli to samí nudisté a blízko břehu měli postavené primitivní stany, ve kterých se ukrývají před sluncem.   Jižní  pobřeží  stojí  za shlédnutí,  ale na koupání se příliš nehodí.
  
Nádherně se pak jelo stoupáním po kvalitní asfaltce serpentinami přes hory (Asteroússia Óri),  když slunce se už sklánělo nízko nad moře a v horách vrhalo dlouhé stíny. Kolem cesty se pásla stáda koz a ovcí, příroda překrásná, dojem jedinečný. Projeli jsme Léndas,  Apessokari, Agii Deka a směřovali jsme na silnici č.99  přes Teféli  k Heraklionu. 

 
Stav karoserie našeho auta byl dost neutešený, jakoby na ně napadal sopečný prach. Snažil jsem se proto zastavit u nějaké myčky, ale večer po 19. hodině měli všude zavřeno. Rozřešení pak přišlo nečekaně v Archánes v podobě zavlažovače trávníku - stačilo zastavit na kraji cesty vedle trávníku a chvilku počkat, až mohutný proud vody ostříkal zblízka celé auto. Vracíme se na hotel za soumraku v 21 hodin, na tachometru je
za den 251 km.

                                                                                                                                                                  
                                                     zde jsi                 další strana