autem do 2.600 metrů nad mořem

Vysokoalpská cesta  
 
  Glocknerstrasse - Hochalpenstrasse  

v rakouských Alpách můžete autem vyjet v létě k ledovci a z vyhlídkové silnice vidět desítky ledových vrcholů třítisícovek

Vysokoalpská cesta - Hochalpenstrasse - Glocknerstrasse  je speciálně upravená pro průjezd turistů,  má stovku malých parkovišť s výhledy a dvanáct velkých parkovišť s kiosky nebo obchody, muzeem, WC aj.  Mnoho míst poskytuje jedinečné výhledy do hlubokých údolí a na protější bílé ledové vrcholy. Cesta přes hřeben Vysokých Taur je 47 km dlouhá, v zimě je nesjízdná a uzavřená. 
Otvírací doba: 
1.5. až 15.6.:  otevřeno od 6 do 20 hodin
16.6. až 15.9.:  od 5 do 21.30 hodin
16.9. až 26.10.: od 6 do 19:30 hodin
od 27.10. do uzavírky dle počasí:  od 8 do 17 hodin
poslední auta vpouštějí 45 minut před zavřením. listopad až duben:  zavřeno
Za vjezd se platí celkem  28 € za auto (2010) bez ohledu  na počet osob v něm. Neplatí se už za vyhlídky, muzea a kina na trase.
 
Doporučení:
Sledujte předem na internetu počasí v této oblasti a jeďte jen za stálého jasného počasí.
Vyjeďte na trasu co nejdřív ráno, bude tam málo lidí, málo aut a ještě se nezačnou tvořit mraky.
 
Začátek cesty:  Zell am See  (60 km jihojihovýchodně od Salzburgu, 100 km východně od Innsbrucku).
Konec cesty:  V blízkosti města Lienz  90 km severozápadozápadně od Villachu a Klagenfurtu.  Trasu můžete projet i opačným směrem.

Projedete městem Zell am See směrem k jihu až jihovýchodu,  při výjezdu se držíte směrovky Glocknerstrasse. Po pěti kilometrech je Bruck, po dalších pěti Fuck a po dalších asi pěti  přijedete k závoře, kde se vybírá mýto (stop - maut). Jedno auto tady rychle popojíždí za druhým. U okénka jsem  z auta podal bankovku a aniž bych řekl jediné slovo, obratem mi podali zpět drobné, prospekt  v češtině a vstupenku s vytištěným číslem našeho auta  (kamera snímá a počítač vyhodnocuje obraz auta). Vstupné 28 € za auto se nám zdálo hodně, ale nelitovali jsme.  V prospektu najdete praktický popis horské cesty,  jednotlivá zastavení a zvlášť zajímavé pozoruhodnosti.  

Stoupali jsme po kvalitní, hladké a široké asfaltce a v serpentinách jsme předjížděli hodně cyklistů.  V každé druhé zatáčce cedule informuje o nadmořské výšce, skoro za každou zatáčkou můžete využít odpočivadlo, zastavíte si, kde chcete kvůli rozhledu nebo svačině u stolečku. 
Některá parkoviště jsou pro dvě auta,  jiná s posezením tak pro 5-10 aut. Pak je na trase 12 velkých parkovišť  (pro desítky aut)  vybavených bufety, obchody, jsou tam malá muzea, toalety  a vždy jde o nádherné vyhlídkové místo vysoko v horách. 
Větší parkoviště po trase jsou očíslována:

1. Pifkar 1.620 m.n.m. - stezka 2 km s nahrávkami ptačích hlasů, obchod a muzeum

2. Hochmais 1.850 m.n.m.- impozantní vyhlídka na ledovec

3. Alpské muzeum 2.260 m.n.m.- muzeum a kino 

4. Edelweiss-Spitze 2.571 m.n.m. - nejvyšší bod s panoramatickým pohledem na více než 30  třítisícovek, jede se sem odbočkou z hlavní trasy  tam a zpět po stejné cestě, máte pocit, že jste na střeše světa. Autobusy sem nesmějí (úzká kostková cesta).

5. Fuscher Törl 2.428 m.n.m.- Cesta by mohla vést přímo zkratkou, ale tady schválně vede oklikou kolem vrcholu blízké hory a dostanete se tak do míst s nejkrásnějšími výhledy   

6. Greifvögel 2.320 m.n.m.

7. Fuscher Lacke 2.262 m.n.m.

8. Geologická stezka 2.290 m.n.m. - na plošině jsou položeny velké různé balvany a na nich nápisy: rula, žula, ... geologická učebnice 

9. Hochtor 2.503 m.n.m. - hřeben, naučné stezky, začátek tunelu 311 m, rozhraní Salcburska a Korutany, ležel tu u cesty sníh

10. Schöneck 1.953 m.n.m. - horské louky plné květin  

11. Výšina císaře Františka Josefa 2.369 m.n.m. - největší a nejnavštěvovanější zastavení,  které určitě stojí za to, nemůžete vynechat
     
    
                                  

Z uvedených zastavení byly všechny skvělé a nejpůsobivější se nám zdály  4, 5 a 11. Byl začátek července a přesto jsme jeli i po zbytcích sněhu, zastavili jsme přímo u ledovce, dalo se po něm klouzat nebo koulovat mokrým sněhem.  Na nejvyšším místě cesty (zastavení 4)  bylo 10 stupňů, začalo se ochlazovat a měnit počasí. Vydali jsme se dolů,  protože se mi trochu zamotala hlava  z nedostatku kyslíku, prostě nejsem zvyklý na tuto výšku. Je zde tlak vzduchu o čtvrtinu nižší, než jsme zvyklí a voda vře při 87 stupních.

                                         
 
Vyvrcholením cesty byl výjezd pod ledovec na stěně Grossglockneru ve 2.369 m.n.m. na výšinu císaře Františka Josefa (zastavení č.11). Před léty nepřístupná skála, dnes na skále vybudována parkoviště pro stovky aut a vystavěné patrové budovy s restauracemi, hotelem, bary, obchody, suvenýry.... Protože parkoviště venku bylo plné, vjeli jsme do poschoďového krytého parkoviště do čtvrtého patra a prošli jsme do muzea ve vedlejší budově. Tam jsme brzy při příjemné pokojové teplotě zapomněli, že jsme vysoko v horách, prohlíželi si exponáty,  pouštěli si projekci filmů,  procházeli uměle naaranžovaným skalnatým terénem a mačkáním tlačítek rozsvěcovali světýlka na nejvyšších kopcích, jako bychom sami stáli na Grossglockneru. Daly by se tam trávit hodiny, ale do reality nás uvedlo hřmění, když do vedlejší budovy udeřil blesk.
Venku se změnilo počasí. Hodně se zešeřilo, byli jsme  v mraku, ochladilo se k nule a začalo sněžit. Sjeli jsme po točitém sjezdu z parkoviště z budovy ven. Většina řidičů nejela a hleděla zaparkovat, protože padaly ledové kroupy se sněhem a kolem bily blesky. Od rána jsme sice měli 300 km za sebou ale ještě 700 km před sebou, a tak jsme jeli. Při sjíždění serpentin do údolí se hustá sněhová chumelenice měnila zvolna na průtrž mračen, která trvala mnoho desítek kilometrů a neustávala. V autě nám začala svítit kontrolka baterie,  voda pod kapotou asi něco zkratovala a další jízda byla nejistá. Když na chvilku v autě přestala fungovat elektřina, upustili jsme od plánovaného přejezdu hor do Itálie a jeli nejkratší cestou domů.