Home
Cestopisy z cest autem:  Albánie   Benátky   Bulharsko   Černá Hora   Maďarsko  Turecko
Rumunsko   Makedonie   Finsko   Norsko   Švédsko   Pobaltí:   Litva   Lotyšsko   Estonsko

Nejčtenější:  Autem do Bulharska  Autem na Balkán  Termální lázně Buk  

 
Austrálie   
Malajsie    Thajsko    Singapur    Japonsko

 

Honza Hanus © 2018         


Cesta kolem světa 2016
 

 

 
1. část:   Praha - Cheng-du - Singapur - Kuala Lumpur - Melbourne
2. část:  Nový Zéland - Sydney
3. část:  Havaj - Las Vegas - Oslo - Londýn - Ostrava  (11/2016)
 

Tady cesta začala.   Let do Cheng-du
Mám tři týdny dovolené.  Ráno namísto do práce jdu s batůžkem na zádech na vlak a jedu na letiště.
 
V Praze na Ruzyni jsem nastoupil do čínského Airbusu A330 a hned jsem se ocitl v cizím prostředí. Letadlo zaplnily stovky Číňanů vracejících se ze zájezdu z Prahy, jiné než šikmé oči jsem nezahlédl a palubnímu hlášení v čínštině jsem nerozuměl. Usadil jsem se na sedadle 34A vzadu u okna a kolem mne zůstala místa neobsazená.  
Odstartovali jsme k přímému devítihodinovému letu do 8.000 km vzdáleného čínského města Cheng-du, kde bydlí víc obyvatel, než v celé České republice. Čekal jsem ekonomický neboli hladový let, kdy na servírované jídlo a pití můžete zapomenout, a proto jsem si v batohu vezl makové buchty od maminky. Prý Honzovi na cestu do světa, říkala. Myslel jsem na ni, když jsem dojídal poslední buchtu, a okýnkem pozoroval hluboko dole zářící Moskvu. 
Nad Sibiří letušky začaly rozvážet večeře, které si předplatili snad všichni Číňané a já jediný z celého letadla jim je tiše záviděl. Vonělo to neodolatelně, kručelo mi v břiše a musel jsem se tvářit asi hodně zkroušeně, protože letušky se slitovaly a pohostily i mne. Podaly mi misku rýže s čínskými voňavými houbami, pečivo s delikátní zavařeninou, čerstvé ovoce a povědomý kelímek s nápisem Valášek – mlékárna Valašské Meziříčí. Tyto jogurtové kelímky čínští cestující neotvírali, ze všech stran je prohlíželi, vzájemně si je ukazovali a ukládali do tašek jako cenný suvenýr z daleké Prahy. 
Po jídle jsem si řekl o bílé víno a letuška mi s úsměvem nalila červený Merlot. Až na malou znalost angličtiny působily letušky profesionálně, dokázaly dlouhý let zpříjemnit a mile se na mne usmívaly. Přišly se zeptat, jestli bych chtěl ochutnat čínské arašídové mléko. Chutnalo delikátně a než jsem dopil, už mi dolévaly pohárek s jinou ochutnávkou. Čínské letušky si mne oblíbily a postaraly se o mne jako v první třídě. Po dobrém jídle a pití jsem se po vzoru ostatních cestujících natáhl přes volná sedadla a pár hodin si zdříml.
 
Hory u čínského města Cheng-du   Jídlo v letadle
 
Před přistáním jsme přelétali nad krásnými zasněženými horami a přitom se podávala snídaně: velká miska neochucené, silně rozvařené rýže, sterilované houby, studené fazolové lusky, koláček, kousky dýně a znovu jogurt Valášek z mlékárny ve Valašském Meziříčí. Po snídani každý pasažér dostal kelímek s horkou vodou a v ubrousku do ruky horký, uvařený, oloupaný brambor.
Hned při prvním letu na cestě kolem světa jsem se dosyta najedl. Škoda, že všechny ostatní lety byly už jen „hladové a žíznivé“.
 
Čína
Úředníci na letišti v Cheng-du mne odstavili stranou a když davy prošly, obstoupili mne dokola. "Kde máte vízum?", zněla první otázka. Odvětil jsem, že vízum nemám a očekávám jej od nich, protože pokračuji dalším letem. Byl jsem klidný, měl jsem to nastudované. Vytáhl jsem stránku potištěnou čínskými znaky, staženou z webu čínské ambasády. dopravní značka v Číně na uliciTo jim stačilo, okopírovali si navazující letenku, do pasu narazili povolení k pobytu na 24 hodin a vzápětí jsem mohl vyjít před letiště.
 
Nejméně sto zelených taxíků se vinulo v dlouhé řadě až ke vchodu. Řidič prvního taxíku vyběhl z auta, hluboce se uklonil a posunkem mne zval ke svezení.  S úsměvem jsem zavrtěl hlavou a po svých zamířil do ulic velkoměsta.
Potkával jsem usměvavé, pěkně oblečené místní občany, ulice brázdila nová, moderní vozidla a všechno mi připadalo jakési větší a rozměrnější. Převládaly megalomanské betonové stavby a na nich obrovské nápisy, kterým jsem nerozuměl. Ulice lemovaly reklamní panely ve tvaru vysokých úzkých obdélníků s textem psaným shora dolů. Nebo zespodu nahoru?
Na chvíli sice z mlhy vystoupily zasněžené vrcholky hor, ale z města se přivalil mrak smogu, dohlednost se snížila na pár set metrů a občané si nasazovali přes ústa bílé roušky. Obešel jsem pár ulic a vrátil se na letiště. 
 

Singapur

V poloprázdném skromně vybaveném Airbusu A 320 cestovali z Číny do Singapuru jen místní obyvatelé. Seděl jsem sám u okna a pozoroval odlesky zlatého zapadajícího Slunce na řece Mekong. Na singapurském letišti Changi jsem si vystál řadu na třídenní metro tiket a vydal se linkou číslo 2 do centra. Noční Singapur se mi moc líbí:  Příjemné horko, dobře osvětlené ulice, bezpečno, bujná vegetace, zelené trávníky, voňavé květy… Recepční v hotelu si mne vyhledal v počítači a přivítal mne slovy: „Dostanete pokoj, který má okno (!), jako bonus za to, že jste u nás už potřetí.“ „Počtvrté“, opravil jsem ho.
Levný hotel Fragrance Riverside s bazénem na střeše leží v Čínské čtvrti v těsné blízkosti Clark Quay se stanicí metra a s obchůdky otevřenými  nonstop. O půlnoci jsem si tam odskočil pro dvě plechovky piva, ale starý prodavač se zatvářil odmítavě a ukázal na cedulku se zákazem nočního prodeje alkoholu. Vzpomněl jsem si, že při mých minulých návštěvách prodavač za podobných okolností pivo vytahoval z lednice za závěsem. Jak zákazníci odešli a ocitl jsem se s prodavačem sám, povídám: „Prodejte mi, prosím, dvě plechovky piva, co máte tady v lednici za závěsem.“ Prodavač ani nemrkl a do neprůhledného sáčku mi hodil dva orosené Heinekeny.
 
Singapur - Marina Bay Sands   Singapur - Gardens by the Bay
Singapur:  Marina Bay Sands a Gardens by the Bay. Podrobněji o Singapuru zde v samostatném cestopise z jiné cesty.
 

V Singapuru jsem si nenechal ujít večerní  laserovou show před Marinou Bay Sands, hru světel umělých stromů v Gardens, Sentózu, Canning Park, v oblíbeném bufetu jsem pojedl oblíbenou rybu v sezamovém těstíčku s mořskou okurkou a když jsem Singapur po třech dnech opouštěl, cítil jsem se naměkko, protože tato země mne dojímá. 
 
Malajsie - Kuala Lumpur
Letenku ze Singapuru do Austrálie mi zrušili. Oznámili mi to mailem pár dní předem, proto jsem měl čas si vyhledat dva náhradní  lety s přestupem v blízké Kuale Lumpur, kde mi zůstalo na průzkum města půl dne.
Na moderním letišti KLIA (Kuala Lumpur International Airport) jsem odložil baťůžek v úschovně a rychlovlakem jsem se přesunul do centra města. V Kuale Lumpur můžete obdivovat náměstí Merdeka, věže Petronas spojené ve výšce úzkou lávkou nebo jeskyně Batu Caves, kde na Vás dorážejí volně pobíhající opice.
 
Malajsie - Kuala Lumpur - Batu Caves - Murugan Statue   Opice v Malajsii
                                 Podrobněji o Kuale Lumpur zde v samostatném cestopise z jiné cesty.
 
Příjemnou prohlídku Kualy Lumpur jsem si prodloužil v domnění, že mám ještě dost času - však rychlovlaky jezdí každých 20 minut, to stihnu. Jenže jeden rychlovlak mi ujel před nosem, další  pro poruchu nejel a když jsem po 40 minutách čekání do rychlovlaku nastupoval, díval jsem se na hodinky se znepokojením.  Na letišti jsem spěchal do úschovny pro batůžek a začalo mne polévat horko, když jsem po pár minutách nemohl úschovnu najít. Nezapamatoval jsem si přesně její polohu a mezi stovkami členitých obchůdků a množstvím lidí jsem se na letišti zamotal. Nevěděl jsem už ani, ve které jsem etáži, protože mimoúrovňová mezipatra tam propojují dlouhé nakloněné roviny. 
 
Frmol na letišti
 
Do odletu zbývala sotva hodina, vyděšeně jsem pobíhal, až mne napadlo požádat o pomoc policistu. Vysílačkou kohosi přivolával, až po dlouhých pěti minutách se přišoural další policista, který trochu rozuměl anglicky, vyslechl si můj problém a vyzval mne, ať ho následuji. Provedl mne labyrintem obchodů a ukázal – tady máte úschovnu! 
„Jenže to není tato úschovna, ta moje vypadala jinak!“, odvětil jsem zoufale.  To už bylo zlé. Racionální myšlení mne opustilo a ochromily mne chmurné myšlenky: pokud hned neodletím, nestihnu další spoje a moje cesta kolem světa předčasně skončí nezdarem!
Policista pochopil, že jsem v časovém presu, a ochotně mne vodil dál, až jsme konečně úschovnu našli. To byla úleva! Batoh jsem nahodil na záda a rozběhl se ke gejtům, prolétl přes security a nastoupil mezi posledními. Krátce na to se dveře zavřely a letadlo se dalo do pohybu.
 
letadlo Air Asia   křídlo letadla při soumraku
 
Z průduchů pod stropem se do kabiny začala valit hustá, bílá mlha, což připomínalo efekt na rockovém koncertě, a nad hlavami cestujících se mlha rozplývala. To mne zprvu zneklidnilo, ale došlo mi, že to bude vysrážená vodní pára z rozpáleného vzduchu vehnaná do podchlazené vyklimatizované kabiny.  Navlékl jsem na sebe tlustou mikinu s dlouhými rukávy a stále ještě zpocený jsem se drkotal zimou, shora na mne foukal studený vzduch a ztlumit to nijak nešlo. To už se bíločervené letadlo s nápisem Air Asia vzneslo nad indonéské ostrovy. Sedm hodin letu jsem proklimbal se zavřenýma očima a snažil se ignorovat typickou vůni vietnamských polévek, které srkali okolní pasažéři a dělali mi chutě. Před přistáním letušky rozprášily v kabině několik lahviček sprejů. Možná šlo o dezinfekci vzduchu a splnění australského opatření k nezavlečení choroboplodných zárodků. 
 
Austrálie - Melbourne
Po výstupu z letadla se prochází koridorem kolem výhružných nápisů, např.: „Neautorizovaný vstup do Austrálie = vyhoštění + pokuta 5.000 AUD" (90.000 Kč). Úřednice moje doklady zkoumala o dost déle než cestujícím přede mnou a hodně se ptala: „Jste ženatý?  Kde je teď Vaše manželka? Opravdu není  Vaše manželka právě v Austrálii? Co hodláte v Melbourne dělat?“
Odvětil jsem: „Jsem turista. Z Tullamarin airport pojedu do centra Skybusem nebo linkou č. 901, co pojede dřív, sednu si na lehátko na Federation Square, pak se vydám přes Yarru k Eureka Skydeck, odpoledne se ubytuji  v hotelu Imbis na Swanson street, kde mám rezervaci, …“  
„To stačí, příjemný pobyt v Austrálii.“
V centru Melbourne jsem se časně ráno bezstarostně procházel studenými ulicemi. Slunce se ještě nevymanilo z ranních mlh, z bister vonělo čerstvé pečivo a kolem spěchali úředníci do práce. Několikrát jsem se uvelebil na volné lavičce a v klidu pozoroval okolí.
 
Tramvaj v Melbourne   Vánoční výzdoba v Melbourne
 
V centru Melbourne jezdí tramvaje pro všechny zdarma.   Vánoční zvonky a hvězdy nad ulicí.
 
V době oběda jsem zašel do bufetu, ale při pohledu na cenovou nabídku jsem nevěřícně hleděl na cifry u hlavních jídel.  Jako nejlevnější možnost jsem našel breakfast za 27 australských dolarů (snídaně za 490 Kč!). Prodavačce se příliš nelíbilo, že někdo žádá snídani v poledne, ptala se kuchařů, vyhověli mi a snídani přinesli do předzahrádky na ulici. Toast s vejcem, šunkou, naklíčenou pšenicí, džus a kafé. Moje hlavní denní jídlo. Seděl jsem venku v teplé mikině zapnuté až pod bradu, s požitkem jsem usrkával horké Long Black Café a rozhlížel se kolem. Po druhé kávě jsem zvolna zamířil k hotelu, protože baťoh tížil a hotelový čas check-in, od kterého se ubytovává, se přiblížil.
Na pokoji mi nešla zapojit nabíječka do zásuvky. Vozím však s sebou univerzální redukci vlastní výroby: Kabelovou zásuvku se dvěma drátky bez izolace na  koncích a ty jsem do zásuvky zasunul. Pořád to nemělo správný kontakt a tak dlouho jsem s drátky manipuloval, až jeden drátek zavadil o zemnící kolík. V tom okamžiku zhasla světla, suterénní pokoj bez oken se ponořil do tmy, klimatizace utichla a ze sousedních pokojů se ozývaly znepokojivé hlasy. Vyšel jsem na chodbu a to již vycházeli i jiní hosté. „Také Vám přestala svítit světla?“ zeptal jsem se nevinně a nabídl se, že to na recepci vyřídím.
Melbourne na jednu stranu turisty odrazuje vysokými cenami, na druhou stranu se chová vstřícně třeba tím, že v centru můžete jezdit tramvajemi bez placení. Nebo se posadíte do autobusu, který zdarma v pravidelných intervalech objíždí pamětihodnosti. Na mnoha místech se bez hesla připojíte přes Wi-Fi, můžete volně použít jízdní kolo anebo se natáhnout na některém z lehátek na Federal Square. V noci jsem brouzdal ulicemi, protože časový posun se silně projevil a nemohl jsem usnout. Dospával jsem na trávníku v botanické zahradě s batohem pod hlavou.
 
Park v Melbourne   Park v Melbourne
                                                   
  Podrobněji o cestě do Austrálie v samostatném cestopise z jiné cesty.
 
S blížícím se odletem na Nový Zéland mne znepokojovalo, že jsem neměl vytištěný palubní lístek a nešel mi v mobilu zobrazit. Namísto do gejtu jsem šel na check-in s vědomím, že mohou chtít příplatek 100 australských dolarů, ale dobře to dopadlo: Novozélandské aerolinky mi vytiskly lístek zdarma a ještě jsem si mohl změnit místo v letadle. Všichni se sice tvářili velmi vlídně a mile, ale podrobili mne dotěrným otázkám – koho znám na Novém Zélandě, co tam budu dělat … a hlavně jestli mám zpáteční letenku. Tu jsem hned vytáhl, ověřili ji v systému a na palubní lístek vyznačili jakýsi znak. Když jsem pak palubní lístek několikrát předkládal, všude hledali tento znak, který mi otvíral vstup do letadla. Nemít zpáteční letenku, nebylo by odbavení tak snadné.
 
Odletová tabule na letišti v Melbourne   letadlo Air New Zealand
 

Odletová tabule v Melbourne. Můj let VA150 je na prvním řádku.  Pro zajímavost - na posledním řádku se zobrazuje jeden z nejdelších letů na světě - přímý let z Melbourne do Los Angeles trvající 16 hodin.

 
Během ekonomického letu nad Tasmánským mořem na mne dolehl silný hlad a žízeň a vzpomněl jsem si na malé čokoládky na dně batohu. Dostal jsem je v Olomouci v nádražní hale při čekání na vlak, rozdávali je při jakési reklamní akci, tak jsem si šel třikrát a teď by přišly vhod. Jenže batoh ležel v horní přihrádce zaskládán cizími zavazadly a raději jsem to vzdal.
U letušky jsem si objednal moc dobré pití - Bundaberg Ginger nonalkoholic Beer. Po zaplacení mi letušky nosily další občerstvení a nalévaly kávu již bez placení. Kdo si nic nekoupil, nedostal po celý let nic a kdo si koupil jedinou věc, o toho se letušky dál prioritně staraly.
 
Po příjemném letu mne Nový Zéland uvítal studenou sprchou.  
pokračování - 2.část

1. část:   Praha - Cheng-du - Singapur - Kuala Lumpur - Melbourne
2. část:   Nový Zéland - Sydney
3. část:   Havaj - Las Vegas - Oslo - Londýn - Ostrava
 

 

 
Na úvodní stránku
 
Austrálie   Thajsko   Japonsko   Singapur   Malajsie

Autem do těchto zemí:
  Albánie  Bulharsko  Turecko  Rumunsko  Maďarsko  
Finsko  Norsko  Švédsko  Litva  Lotyšsko  Estonsko
   

 

cestujte©2018

 

NAVRCHOLU.cz

TOPlist

Booking.com