Autem na Balkán
 

 
 Home
 Turecko autem
 Bulharsko autem
 Rumunsko autem
 Maďarsko autem
 Autem na Balkán

 
  Norsko autem
  Švédsko autem

  Finsko autem
  Estonsko autem
  Lotyšsko autem
  Litva autem


Autem do Albánie

 
Tirana Elbasan
 
 

 

 

 
 
Autem
na Balkán  -  14 zemí  -  12 dní  -  4.574 km :  
 
Úvod  -  Černá Hora  -  Albánie  - 
Makedonie  -  Řecko  -  Turecko  -  Bulharsko
 
autem na Balkán - mapkaNeztratili jsme se?
Kodrcáme se silnicí, jaká u nás obvykle spojuje kravín s vesnicí. Tohle že je hlavní tah do Albánie? Jsme v Černé hoře už jen pár kilometrů od albánských hranic. Kolem se pasou kozy, ovce, krajina sálá horkem. Už deset minut jsme nepotkali žádné auto. Neztratili jsme se v horách? Neztratili. Rezavý plech s šipkou a nápisem Albania, přitlučený na stromě, míří naším směrem.   
Přijíždíme k nehodě. Pod zemědělský traktor s fůrou sena se zaklínilo černé audi s albánskou značkou. Stalo se to v zatáčce, auto svou rychlost neubrzdilo a napralo to pod traktor. Nikomu se nic nestalo. 
 
Mafián nám hrozí
Naše auto stojí na trávě vedle silnice a fotíme si olivový háj. V tom se ze zatáčky vyřítí nejnovější BMW a prudce zastaví v oblaku prachu schválně těsně před naším nárazníkem. Rychle nasedáme a zamykáme se. V protějším autě za sklem spatřuji vztyčenou zaťatou pěst a za ní snědý obličej plný vzteku. Vůbec nechápeme, oč mu jde a co mu vadí. Nepřekáželi jsme mu, tak proč na nás najel?
Těsně nás objíždí a se zakvílením pneumatik rychle mizí z dohledu. Měl albánskou značku. Co nás v Albánii čeká ?

Albánie                                                                                                                       
 

(albánsky
Shqipëria,  3.700.000 obyvatel,  rozloha jako Morava,  hlavní město Tirana, nejzaostalejší evr. země)
 
hraniční přechod mezi Černou horou a Albánií
Hraniční přechod
Přijíždíme z Černé Hory na hraniční přechod Muriqan, nad kterým se tyčí vlajky Albánie a EU (přestože Albánie není v EU). Řadíme se na konec krátké kolony.
Vojáci se samopaly procházejí kolem našeho auta, prohlížejí si nás, a tak foťák vytahuji raději až za jejich zády a fotím si betonový bunkr se střílnami.
Čekáme 40 minut. Když se dostaneme k odbavení,
chtějí vidět pasy, malý techničák, zelenou kartu a několik minut opisují naše data do počítače. Neplatíme vůbec nic a hned jedeme. V zemi nás vítá obrovitý billboard Vodafonu.
 
první metry v Albánii - těsně za hraničním přechodem
 
Hra nervů - najíždějí na nás
Na prvních kilometrech poznáváme dopravní anarchii - tady dopravní pravidla jako by neexistovala. Ve vesnici nás stokilometrovou rychlostí předjíždějí auta bez poznávacích značek.
Dvakrát na nás protijedoucí auto schválně najíždělo do naší poloviny -  zrcátko na zrcátko, blatník proti blatníku, je to válka nervů, kdo komu uhne. Uhýbáme na poslední chvíli, ale není moc kam, pod cestou je sráz a řeka.
Podobně někteří chodci - schválně nám jdou přímo pod kola a dívají se přitom na nás. Uhýbám a přesto chodce jen těsně míjím zrcátkem. Copak tady ztratili všichni rozum?
Po cestě volně pobíhají přemnožení psi a kočky, sem tam leží přejeté zvíře na silnici.
 
Co je to za auta?
Kolem nás se prohánějí samá nová, moderní auta: BMW, Audi, Lexusy aj. Registrační značky mají hlavně německé, méně holandské, belgické, španělské, švédské. Že by tady jezdilo tolik cizinců?
Omyl. Jediní zatoulaní cizinci jsme tu my a všechna tato drahá auta registrovaná v EU řídí místní snědí hoši. Projíždějí se jen tak bez cíle, závodí, navzájem  se předvádějí.  Jedou proti nám, za námi se otočí a vzápětí nás obrovskou rychlostí předjedou.
 
Auta z celé Evropy
Mám za to, že každé z těchto aut patřilo dříve někomu v Západní Evropě a majitel ho jednoho dne už nenašel na místě, kam ho odstavil.
Tato auta brázdí albánské silnice bezostyšně s původními registračními značkami. Odhadem to mohla být
třetina aut - tedy každé třetí auto v Albánii mělo v modrém proužku s hvězdičkami značku D, NL, I, B ...
V první vesnici se tyčí minaret a muslimské ženy zahalené v šátcích pasou krávy. Muži sedí u skleniček
pálenky ve stínu pod stromy. Silnici lemují elektrické dráty prověšené nebezpečně až do trávy k zemi a podél příkopy se válí spousta odpadků. Vypadá to, jako by je tady vysypalo popelářské auto.
 
Průjezd ghetem
Po ujetí 14 km od hranic (Muriqan) se ocitáme na předměstí Skodaru (Shkod
ër) těsně u cípu Skodarského jezera, kde z něj vytéká řeka Buna směrem k moři.
Tady už to začalo být drsné, protože jsme projížděli jakýmsi ghetem. Vlevo míjíme nuzné chatrče pobité plechem, ženy perou prádlo na ulici, snědí výrostci na nás čumí, cosi vykřikují a vbíhají nám do cesty, všude kolem se povaluje neskutečně odpadků. A ten smrad!  Ujišťuji se, že jsme v autě zamčení. 

předměstí Skodaru (Shkodër) v Albánii
 

Jedeme na červenou
Uprostřed gheta musím zastavit na semaforu před úzkým mostem. Tlupa snědých výrostků si na nás ukazuje a jde k nám. Zezadu se na mne tlačí velké auto, troubí a bliká. Řidič gestikuluje, že mám jet.
Jízda na červenou se mi zdá přijatelnější než setkání s albánskými hochy, proto řadím jedničku a vjíždím na most. Přejíždíme dřevěné trámy natřené dehtem, pod našimi koly se nadzvedávají a klapou, dírou v mostě zahlédnu řeku pod námi.
 
most přes řeku Bunu u cípu Skodarského jezera v Albánii
 
Jel jsem krokem a vedl jsem kolonu dalších aut na červenou. Proti nám už vyjížděla kolona aut na zelenou, vyhnout se moc nedalo, všichni rozhořčeně troubili, ale nějak jsme to bez odřených zrcátek zvládli. 
 
Konečně na "dálnici"?
Následuje druhý most přes řeku Drinu a pak už vjíždíme na dálnici směr Tirana. Pokusím se dálnici popsat:  Široká jako naše dálnice, povrch lepší než naše dálnice, uprostřed pruh keříků, ale nevyznačené jízdní pruhy.
 
dálnice v Albánii
 
Všichni jedou živelně, předjíždějí se zprava, zleva, blinkr neznají. Stále se opakující značka 50km/h před prašnými odbočkami nikoho nezpomaluje, vozidla se stále  řítí kolem 100 km/h. Pomaleji jedou jen vysokozdvižné vozíky a koňský povoz se senem. V tomto provozu kličkují vpřed motocyklisté rychlostí až 200 km/h, a to zásadně bez přilby, v kraťasech a tričku, s nazouváky na nohou.  
Albánská dálnice nás neustále překvapovala. Nejprve se nečekaně zjevila auta přímo proti nám bez upozornění na "provoz v obou směrech". Pak jsme přeskákali veliké hrby - kdysi tu jel domíchávač s betonem a párkrát mu ukáplo. Na schodek nově položené živice jsme najeli, stejně jako ostatní, v plné rychlosti a v nápravě to křuplo. A největší perličkou byl betonobý blok přímo uprostřed dálnice, který nutil auta k přejetí do protisměru (obrázek dole). Žádné značky předem nesnižovaly rychlost a kdyby do bloku někdo v noci najel, měl by smůlu.

dálnice v Albánii
 

Stovky benzinek a myček

Uvěřili byste, že v Albánii mají nejhustší síť benzinek v Evropě?  Na jednom kilometru jsme napočítali i šest benzinek a na dálnici do Tirany jich leží stovky. Nejde přitom o benzinky bulharského typu, ale
benzinka v Albániio solidní, pěkné čerpačky s malou budovou a nezbytnou albánskou vlajkou.
O dva dny později jsme na řecké dálnici neviděli ani jedinou benzinku na více než 200 km!

Prvenství v počtu autoumýváren připadá také Albánii. Silnice lemují nápisy LAVAZH a CAR WASH, můžete si vybírat na jednom kilometru i z deseti. Jak taková autoumývárna vypadá?  Hoch s hadicí v ruce stojí u cesty a láká řidiče, aby si na místě nechali smýt prach z karoserie. Ti podnikavější používají saponát, za příplatek auto napění a pěnu spláchnou do potůčku u silnice.

 
dálnice v Albánii
Prodejna masa
V autobusové zastávce u cesty visí zabitá kráva a stahují z ní kůži. Náklaďáky projíždějí kolem a víří oblaka prachu. Vedro sílí, beton sálá, je přes 30 stupňů.
Opodál pod širým nebem se maso porcuje, věší ho na háky a pere do něj slunce. Na maso se stojí ve spořádané řadě, hlavně muži v černých kalhotách a bílé košili.

 
Sledujeme minarety, kostely, aquadukty, políčka kukuřice a políčka tabáku, který kvete a krásně voní. U silnice prodávají živé ryby v kádích, sušený tabák na kila a nabízejí hlavně hromady melounů. Vidíme blízko Skodaru v Albániivětšinou muže a chlapce, ženy jako by měly zákaz vycházení.   
Projíždíme oblakem smogu, opodál hoří pneumatiky a hromada odpadků. Míjíme asi padesáté autovrakoviště.


Průjezd Tiranou
A už jsme v Tiraně. Neupozorňuje na to žádný nápis, žádná značka. Prostě jsme ve velkém městě a nic jiného to nemůže být. Doprava se zahušťuje - stovky aut, náklaďáky v oblacích černých zplodin, motorové tříkolky, mopedy ...
Jízdní pruhy na silnici chybějí, a tak jedeme hodně natěsno. Jakýsi šílenec se tlačí přede mne myškou, uhýbám, přesto nás míjí o centimetry. Nemít GPS, asi bych se ztratil.

vjezd do Tirany v Albánii
 

Na další křižovatce semafory nesvítí a dopravu řídí policista. Snaží se zastavit hlavní proud aut a pustit naši kolonu z vedlejší cesty. Řidiči na hlavní cestě ho ignorují a i přes jeho zvednutou ruku a pískot píšťalkou jedou a jedou ...
Policista to vzdává a prchá z křižovatky. Auta z naší vedlejší cesty začínají troubit, postupně troubí všichni kolem nás, pak troubíme i my. Hlasitý jekot klaksonů vydobyl přednost a proud aut z naší vedlejší cesty plynule projel křižovatkou.   
 
průjezd Tiranou v Albánii
 
Maximální rychlosti jsem na internetu nenašel a při vjezdu do Albánie žádná značka o tom neinformovala. Každý si jezdí, jak chce a často jsem měl pocit, že větší auto má přednost. Jezdí se živelně, nejčastěji po pravé straně, na červenou se někdy zastaví, nesvítí se, pokynů policie se nedbá. Policisty nebylo moc vidět, nejspíš jsou v té přemíře "svobody" bezmocní.

sídliště - Tirana, Albánie   sídliště - Tirana, Albánie

 
Jsme příliš nápadní

Náš starší Renault Clio modré barvy se nedal přehlédnout, protože taková auta tam moc nejezdí. Silnice brázdí dvě skupiny aut - nejnovější moderní auta ze Západu  a  pak rozdrbané, odřené vraky. 
Zastavili jsme na okraji rušné třídy v Tiraně. Stačilo vystoupit z auta s foťákem v ruce a hned mne začalo pozorovat několik lidí. Kdekoliv jsem vytáhl fotoaparát, vzbuzoval jsem pozornost, lidem to bylo pokaždé podezřelé, přerušili činnost, sledovali nás a rukou si na nás ukazovali.

Tirana - Albánie   Albánci jsou velmi zvědaví 
 

V horách
Tirana a Elbasan jsou dvě největší albánská města vzdálená jen 33 km. Najeli jsme však 55 km a přejezd mezi nimi trval hodinu a půl, protože jediná spojující silnice překonává horský masív. Za Tiranou jsme vjeli do hor, kde se kvalitní asfaltová silnice kroutila ve stovkách serpentin.
Zaujaly nás dvě motorky - jedna táhla na laně druhou a řidiči samozřejmě řídili bez přileb. Z nadmořské výšky 840 metrů jsme pak už pomalu sjížděli a na vyhlídkách obdivovali nádhernou krajinu. Směrové ukazatele v horách byly proděravělé mnoha střelami z pistolí a samopalů. Albánie je drsná hornatá země.
 

za Tiranou v Albánii
Prodejci u cesty
V horách jsme zastavili u prodavače ovoce. Cenovky neměl a my zase neznali albánské ceny. Podal jsem mu minci 1 € a jeho bezzubý úsměv se rozzářil - můžeme si nabrat tři kila čeho chceme.
Snažil se nám prodat ještě sošku albánského národního hrdiny Skanderbega a stejnojmenný koňak.
Domlouvat se s prodejcem nebylo jednoduché: Albánci nesouhlasí slovem "jo" a kývají hlavou shora dolů. Souhlas vyjadřují "po" a kývají přitom jaksi divně šikmo ze strany na stranu.  
V obchodě se dalo běžně zaplatit eury a vrátili jejich měnu "leka", počítali  1 € = 120 leka. Benzín stál 145 leka, mzdy se tehdy pohybovaly kolem 30.000 leka (6.000 Kč).
 
Bunkry

Malé betonové střílny lemovaly celou naši cestu, hlavně u hranic, podél pobřeží a v horách. Vznikly převážně v 70. letech minulého století a dnes už je nikdo neudržuje, prorůstá jimi křoví. Nač vybudovali Albánci tisíce bunkrů, koho se báli?
Odpověď Vás možná překvapí: Socialistická Albánie tehdy postavila opevnění  z obav před obsazením vojsky Sovětského svazu.
 
mezi městy Tirana a Elbasan    v serpentinách mezi městy Tirana a Elbasan
 

Malinko historie
V roce 1968 Albánie vystoupila z Varšavské smlouvy na protest proti obsazení Československa, v 70. letech si Albánie velmi porozuměla s Čínou, po roce 1978 se země ocitá v izolaci, tak velké, že Albánci nevěděli o okolním světě zhola nic, od roku 1992 přicházejí změny poměrů. V roce 1997 zemi ovládla pyramidová hra "letadlo" a většina národa přišla o úspory, lidi to vyprovokovalo k násilnostem, vyrabovali sklady zbraní a vyšli do ulic. Albánie vstoupila do NATO, ale není členem EU, přestože modré vlajky tam mnohde vlají.
 
Albánci jsou vlastenci. U domů, u průmyslových budov, na významných místech, všude vlaje albánská vlajka. Často ji doplňuje modrá vlajka s hvězdičkami. Vidíme i americké vlajky a obdiv k USA je tady viditelný, hodně Albánců v Americe pracuje.
Míjíme krásné nové domy jako z reklamy. Každý má na střeše černý sud k ohřevu vody, pod okny satelitní anténu a na stožáru albánskou vlajku.  
 
červené horniny blízko města Elbasan, Albánie    příjezd do Qafe Thane v Albánii
 

Nízké mosty a vysoká auta
Během našeho průjezdu Albánií jsme třikrát přijeli k podobné nehodě, kdy vysoké nákladní auto se nevešlo pod most. Poprvé náraz zničil a urval korbu, podruhé posunutý most napravoval obrovitý jeřáb a potřetí na most narazil bagr převážený na plošině nákladního auta. Komentář si každý udělá sám.

Stotisícové město Elbasan je známé velkým hutním komplexem, který tu vznikl před 40 lety s pomocí Číny. Zpracovávají se chromové rudy a železo. Kolem hutí jsme projeli a nedaleko za městem naši cestu lemovaly červené skály, červené písky, červená půda a připadali jsme si jako v Arizoně u řeky Colorado.

Qafe Thane v Albánii    Albánie v těsné blízkosti hranic s Makedonií
 
Blízko Makedonie
S blížící se Makedonií se nám krajina stále víc líbila. Bujná zeleň, červené skály, řídké osídlení, krávy kolem cesty i na cestě. Poslední vesnice Qafe Thane se rozkládá na horských stráních, vyjeli jsme do nadmořské výšky 1.050 metrů a zastavili jsme k poslednímu výhledu:  Stovky drobných políček v údolí, hory a nad nimi zapadající slunce. Viděli jsme krásnou zemi.
 

Dovětek
Snažil jsem se Albánii popsat realisticky a nechci, aby text vyzněl negativně. Albánie je krásná země a její obyvatelé se narodili právě do těchto sociálních a ekonomických podmínek.
Jestliže Českou republikou projede Němec, Brit, Fin, Kanaďan ..., také vidí zřetelný civilizační rozdíl a naši zemi může vnímat podobně jako my vnímáme Albánii.
      
22 fotek z Albánie
 
                                                        Zde jsou další úseky naší cesty:
  
Autem na Balkán úvod - Černá Hora - Albánie - Makedonie - Řecko - Turecko - Bulharsko 
 

 

 


Na hlavní stránku

          Turecko autem    Rumunsko autem    Bulharsko autem    Maďarsko autem   
    Finsko autem   Norsko autem   Švédsko autem  
    Litva autem   Lotyšsko autem   Estonsko autem

Autem po Austrálii a řízení po levé straně
Singapur   Malajsie
Thajsko  Japonsko



cestujte©2017
 

 

NAVRCHOLU.cz

TOPlist